Tento text se zabývá filosofickým vztahem mezi aktuálností a předmětností, přičemž rozebírá povahu přítomnosti jako subjektivní a kontextuální veličiny. Autor argumentuje, že rozsah aktuální přítomnosti nelze stanovit objektivně, ale vždy pouze ve vztahu k subjektu a jeho ontotopu. Hlavním tématem je předmětná stránka aktuálnosti, která se sice zdá být omezena na okamžik „hic et nunc“ (zde a nyní), ve skutečnosti však vykazuje dalekosáhlé časové i prostorové trvání. Tento jev je demonstrován na příkladu astronomie, kde v přítomném okamžiku pozorujeme události z hluboké minulosti vesmíru. Práce dochází k závěru, že předmětnost je zakotvena v nižších, pomaleji se měnících složkách dění, které slouží jako stabilní opora pro dynamičtější události vyššího řádu. Text tak nabízí hlubší vhled do ontologické struktury událostného dění a zpochybňuje povrchní vnímání časovosti a objektivity v kontextu aktuálního prožívání světa.
Aktuálnost a předmětnost / Předmětnost a aktuálnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 7. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Aktuálnost a předmětnost / Předmětnost a aktuálnost
Rozsah právě aktuální přítomnosti (=při-tom-nosti) nelze určit nebo stanovit „objektivně“, nýbrž vždycky pouze v souvislosti s nějakým jiným („vnějším“) subjektem (a jeho perspektivou), eventuelně se spolupracující skupinou subjektů, tedy s „osvětím“ a vzájemným prolínáním dalších „osvětí“ (tzv. ontotopem, ve zvláštním – zřetelnějším – případě tzv. biotopem). Zvláštní charakteristikou každé takovéto „konkrétní“ aktuálnosti je to, že má svou předmětnou stránku. Tato předmětná stránka se zdá v jednom směru úzce spjata s oním aktuálním momentem „hic et nunc“, ale je to pouze zdání, kterým se nesmíme nechat zmást. Ve skutečnosti má (nebo může mít) tato předmětná stránka aktuality velmi dlouhé „trvání“ či spíše časově i prostorově dalekosáhlý „dopad“. Názorně to vidíme třeba na tom, jak třeba v astronomii můžeme v konkrétně „aktuální“ chvíli vidět (a pozorovat) děje, které se odehrávaly před miliardami let a jejichž předmětnou stránku (jen z nepatrné částky) můžeme právě ještě „nyní“ registrovat a analyzovat (a také – zpětně – interpretovat). Sama předmětnost musí být proto především nesena málo či pomalu se měnícími nižšími složkami událostného dění, tj. takovými, které se samy „dějí“ mnohem, mnohem pomaleji, ale kterých si hlavní (vyšší) událost užívá ke svému celkovému „dění“ jako jakési předmětné opory.
(Písek, 110705-1.)