Text se zabývá historickým vývojem evropského myšlení se zaměřením na vznik a vliv pojmovosti. Autor argumentuje, že přesvědčení nejstarších myslitelů o možnosti přímého nahlédnutí skutečnosti bylo vyvoláno „vynálezem“ pojmů. Tyto myšlenkové konstrukty umožnily nahlížet ideální objekty mimo čas a prostor, což vedlo k mimořádnému významu matematiky a geometrie. Tento přístup byl následně přenesen na proměnlivou realitu prostřednictvím konceptu substance, čímž vznikly konstrukce „pravé“ skutečnosti, jež jsou přístupné pouze rozumu, nikoli však smyslům. Trvalo dlouhá staletí, než bylo možné tento dojem podrobit kritické reflexi. Článek zdůrazňuje, že pro náležité pochopení transformací evropského myšlení je nutné sledovat vnitřní logiku jeho dějinného vývoje. Ten je nezbytné chápat jako autentickou evoluci, a nikoli pouze jako rozvinutí prvků přítomných od samého počátku. Porozumění těmto procesům odhaluje základy našeho současného vnímání světa a limitace tradiční metafyziky při snaze uchopit dynamickou povahu bytí.
Dějinná „logika“ současného myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 8. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Dějinná „logika“ současného myšlení
Dojem nejstarších myslitelů, že lze skutečnost nahlížet přímo tak a takovou, jaká skutečně (opravdu) jest, byl de facto vyvolán tím úžasným „vynálezem“ pojmů a pojmovosti, jímž je možno „nahlížet“ alespoň v některých případech myšlenkový „konstrukt“ jakoby mimo čas a mimo prostor, a to (zase jen v některých případech) s úchvatnou přesností (proto také ten obrovský význam čísel a zejména geometrických obrazců). Odtud pak byla přenesena myšlenka „substrátu“ změny (později „substance“) do světa proměnlivé skutečnosti, kde ovšem vedla – zase v některých případech – ke kuriózním konstrukcím údajných „skutečností“, které je možno „nahlédnout“ výhradně myšlenkou, ale nikoli smyslovým vněmem, ale které byly právě proto považovány za „pravé“, za „ty nejskutečnější“. Bylo zapotřebí dlouhých věků, aby se postupně dařilo (a vůbec mohlo začít dařit) tento dojem podrobit kritice a zpochybnění. Pochopit náležitě, co se to vlastně s naším (přesněji: evropským) myšlením stalo a nadále děje, znamená pokusit se porozumět logice tohoto dějinného „vývoje“; opravdu tu je zapotřebí vzít zároveň vážně, že jde o vývoj, nikoli o pouhé rozvinutí něčeho, co tu bylo již od počátku.
(Písek, 110823-1.)