Tento text se zabývá kritickou analýzou objektivismu z filosofické perspektivy a definuje jej v podstatě jako „ne-filosofii“, bez ohledu na to, jakým způsobem tento směr interpretují sami jeho zastánci. Zatímco subjektivismus se pokouší odvozovat veškerou realitu od subjektu či vědomí, objektivismus uznává za skutečné pouze to, co má povahu objektu nebo je na objektech přímo založeno. Autor v textu sleduje historické kořeny tohoto myšlení a za první relativně uvědomělé objektivisty označuje Parmenida a jeho následovníky. Myšlenkový vrchol objektivismu pak spatřuje v učení starořeckých atomistů, kteří hlásali, že skutečnou existenci mají pouze nedělitelné atomy a prázdný prostor. Tato ontologická pozice redukuje svět na soubor hmotných objektů a jejich interakcí, čímž vytváří specifický pohled na podstatu bytí. Abstrakt shrnuje tyto klíčové teze, zdůrazňuje fundamentální rozdíl mezi subjektivistickým a objektivistickým přístupem a ukazuje na vývojové etapy tohoto filosofického postoje od antiky až po jeho nejradikálnější vyjádření v atomismu. Práce tak osvětluje ontologické základy objektivistického myšlení.
Objektivismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 12. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Objektivismus
Z hlediska filosofického je „objektivismus“ vlastně ne-filosofie; nezáleží přitom na tom, jak takový „objektivista“ svůj objektivismus sám chápe a vykládá. Tak jako „subjektivismus“ odvozuje veškerou skutečnost od subjektu (eventuelně od subjektů, pokud nezůstává u jediného), „objektivismus“ uznává za skutečné jen to, co má povahu objektu resp. co je založeno na objektech. Parmenida a jeho školu lze považovat za první relativně vědomé (uvědomělé) „objektivisty“; jakéhosi vrcholu objektivismu dosáhli ovšem atomisté svou tezí, že „skutečné“ jsou jen atomy a prázdno.
(Písek, 111228-1.)