Text zkoumá dialektický vztah mezi badatelskou činností a dogmatismem. Autor argumentuje, že efektivní výzkum se neobejde bez předběžných znalostí a zkušeností, které tvoří nezbytný rámec pro vědecké či filosofické tázání. Pokud však tyto předpoklady považujeme za definitivní a nezpochybnitelné, upadáme do sterilního dogmatismu. Klíčem k opravdovému bádání je proto neustálé vyvažování mezi rozsáhlou erudicí a ochotou problematizovat i ty nejjistější poznatky. Zatímco v přírodních vědách mohou k pochybnostem vést neočekávané výsledky experimentů, ve filosofii hraje ústřední roli vnímavost k novým myšlenkám a schopnost dočasně opustit navyklé způsoby uvažování. Bádání je tak představeno jako dynamický proces, který vyžaduje intelektuální disciplínu i schopnost myslet jinak, aniž by badatel zcela rezignoval na svá výchozí stanoviska. Tento přístup umožňuje překonat ustrnulost tradice a otevírá prostor pro autentické filosofické poznání.
Dogmatismus a badatelství / Badatelství a dogmatismus / Výzkum a dogmatismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 10. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Dogmatismus a badatelství / Badatelství a dogmatismus / Výzkum a dogmatismus
Bádat, něco zkoumat nelze bez nějakých předběžných znalostí a zkušeností; na druhé straně ty zkušenosti nemohou být nikdy považovány za nezpochybnitelné, pokud chceme opravdu bádat. Bádání bez předpokladů a bez zkušeností zůstává pouhým tápáním, přílišné spoléhání na dosavadní znalosti a zkušenosti končí ve sterilním dogmatismu. Obojí je zkrátka třeba vhodně a přiměřeně vyvážit (či spíše vyvažovat, o takové vyvažování vždy znovu usilovat). Na jedné straně je zapotřebí rozsáhlých vědomostí, na druhé straně ovšem i vždy připravené ochoty k pochybování a problematizování i všeho toho, co už jsme považovali za zjištěné a „jisté“. Někdy nám resp. našemu pochybování napovídají třeba výsledky pokusu, který dopadl jinak, než jsme očekávali. Ale ve filosofii nic takového jako „donutivé výsledky pokusů“ nemáme k dispozici; vše potom záleží na naší vnímavosti vůči „nápadům“ a myšlenkám, které ukazují jinam, než kam směřujeme sami. „Pokusy“ ve filosofii jsou podmíněny nejen naší ochotou, ale také schopností, dovedností dočasně myslet jinak, než jak obvykle myslíme, tj. jet aspoň na nějakou chvíli po jiných kolejích než po svých (aniž bychom ovšem na ty své zapomínali nebo je dokonce opouštěli).
(Písek, 101012-1.)