Tento text se kriticky zamýšlí nad povahou „bytí“ a klade si otázku, zda je možné o něm uvažovat jako o pouhé abstrakci. Autor rozlišuje mezi bytím konkrétního, individuálního jsoucna a takzvaným „bytím obecně“, tedy prvkem společným všem jsoucnům. Hlavním předmětem úvahy je srozumitelnost a smysluplnost pojmu „bytí“, pokud je myšlenkově oddělen od jakéhokoli skutečného jsoucna. Text argumentuje, že stejně jako nelze uvažovat o „jsoucnosti“ bez vztahu k reálnému subjektu, nelze ani bytí zbavit jeho bytostné spjatosti s konkrétním jsoucnem. K ilustraci tohoto problému využívá autor analogii s pojmem „života“. Tvrdí, že život existuje pouze jako život konkrétní živé bytosti; pokud by byl od všech živých tvorů zcela izolován, přestal by být životem v pravém slova smyslu. Stejná zákonitost platí i pro bytí, které bez vazby na jsoucno pozbývá své podstaty. Úvaha tak směřuje k závěru o neudržitelnosti extrémně abstraktního pojetí bytí v ontologickém diskurzu.
Bytí jako „abstrakce“?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Bytí jako „abstrakce“?
Když mluvíme (resp. uvažujeme) o „bytí“, musíme vždycky přesně a vědomě mínit buď bytí určitého (pravého) jsoucna nebo „bytí obecně“, tj. to, co je všem (navzájem jinak odlišným) „bytím“ jednotlivých (pravých) jsoucen společné. Jak můžeme od bytí konkrétního, individuálního jsoucna myšlenkově dospět k „bytí vůbec“, které není a nemůže být bytím žádného konkrétního, jednotlivého jsoucna? Dává to vůbec smysl, mluvit a uvažovat o „bytí“, které se takto pokoušíme oddělit od kteréhokoli konkrétního jsoucna? Můžeme vůbec ještě něco mínit jako „bytí“, když jsme je takto zbavili jeho spjatosti s kterýmkoli (pravým) jsoucnem? Tak jako nemůžeme žádné (pravé) jsoucno zbavit jeho „jsoucnosti“, a jako nemůžeme uvažovat o „jsoucnosti“ bez jakéhokoli vztahu k jakémukoli (pravému) jsoucnu (a tudíž ani k „jsoucnu obecně“), nemůžeme ze stejných důvodů mluvit ani uvažovat o „bytí“ v tak abstraktním smyslu, že jsme je oddělili od jakéhokoli „pravého“ jsoucna (počítajíc v to i „jsoucno obecně“). Je tomu tak podobně jako v případě „života“ (ve smyslu „živoucnosti“, „oživenosti“). Ani o životě nemůžeme mluvit ani uvažovat „abstraktně“, tj. zcela odděleně od jakéhokoli živého tvora, jakékoli živé bytosti. „Život“, který by nebyl životem žádné živé bytosti, přestává být životem; a podobně „bytí“, které by nebylo bytím žádného jsoucna, přestává být „bytím“.
(Písek, 090301-3.)