Tento text se zaměřuje na stěžejní, avšak často přehlížené téma současné filosofie, kterým je problém nepředmětnosti. Autor v něm kritizuje zakořeněný předsudek moderního myšlení, jenž za legitimní předmět poznání a vědeckého výzkumu považuje výhradně to, co je předmětné nebo zpředmětnitelné. Tento přístup je vnímán jako fatální omezení, které brání hlubšímu pochopení podstaty jsoucna a otázek spojených s tím, co skutečně znamená „být“. Součástí této problematiky je i zkoumání subjektu, který tvoří nezbytný článek v úvahách o nepředmětných aspektech reality. Text se rovněž kriticky zamýšlí nad výzvami spojenými s komunikací těchto abstraktních konceptů širší veřejnosti. Jelikož jsou termíny jako nepředmětnost či ontologické definice bytí pro laiky často nesrozumitelné až odpudivé, navrhuje autor využít téma subjektu jako nejvhodnější výchozí bod pro dialog. Cílem je dosáhnout uznání závažnosti nepředmětného myšlení, které je nezbytné pro překonání současné intelektuální jednostrannosti a pro znovuotevření základních filosofických otázek v jejich plné šíři.
Témata aktuální (ffická)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 7. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Témata aktuální (ffická)
Asi hlavním aktuálním tématem v současné filosofii (z mého hlediska, nikoli na základě nějakého obecného mínění filosofů) je problém nepředmětnosti. Nejde ovšem o jeho „řešení“, nýbrž o to, aby byla uznána jeho závažnost, tj. aby bylo uznáno, že současné myšlení je těžce, takřka fatálně zatíženo předsudkem, že jen předmětné (nebo aspoň zpředmětnitelné) se může stát vážným tématem poznávání a výzkumů. V úzké souvislosti s tím zůstává aktuálním také problém subjektu resp. některé jeho aspekty. Ovšem vlastně jde o problém „jsoucího“ resp. toho, co to znamená, když o něčem řekneme že to „jest“ nebo že to „není“. To je ovšem pro filosoficky nedostatečně zasvěcené již samo o sobě odpudivé vyjádření, a je třeba to mít na mysli – a snad to i chápat. Pravdou ovšem je, že ani slovo „nepředmětnost“ není o moc lákavější. Takže nakonec je problém „subjektu“ asi nejspíš tím prvním „navazovacím bodem“ při komunikaci s filosoficky aspoň trochu interesovanou částí veřejnosti. Něco, co se jeví veřejnosti jako „příliš abstraktní“, „příliš vzdálené“ anebo „příliš speciální“, asi nemá šnaci, že by mohlo hned od počátku zaujmout.
(Písek, 090712-1.)