This text addresses the problematic nature of theology as a science, specifically criticizing the illegitimate application of intra-worldly categories to God. The author argues that treating God as a being (ens) is philosophically unjustifiable, a concern noted by medieval thinkers and biblical prophets who rejected idols as mere objects. Following the philosophical discovery of the subject, viewing God as a subject or a person has also become unsustainable. The document questions how to interpret the concept of human likeness to God without relying on contradictory pseudo-concepts. Ultimately, God cannot be categorized as an object or a subject. This leads to a crisis for theology as a discipline: much like psychology shifted from the science of the soul to the study of mental phenomena, theology must either become a non-scientific study of divine phenomena or transform into religious studies focused on religious phenomena. The term theology remains profoundly problematic, as the traditional definition of a science of God is no longer intellectually defensible.
Subjekt – objekt v theologii / Theologie jako „věda“?
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 18. 2. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Subjekt – objekt v theologii / Theologie jako „věda“?
Problémem theologie je především neprověřenost resp. přímo nelegitimita kategorií, užívaných pro skutečnosti „vnitrosvětné“, na „Boha“. Především se stalo něčím myšlenkově naveskrz neospravedlnitelným chápat (a mínit) „Boha“ jako něco jsoucího, tedy jak jsoucno (ens). Problematičnost tohoto předpokladu a spíše zvyku nahlíželi již myslitelé středověcí (včetně Tomáše Akvinského). Už od pradávna byly (např. ze strany izraelských proroků) napadány modly jako pouhé věci, zatím co Hospodina nelze chápat jaoo „věc“, „předmět“, „objekt“ (odtud důraz nejen na nezpodobitelnost, ale dokonce i na nepojmenovatelnost). A od dob myšlenkového „objevu“ (či „vynálezu“?) subjektu se stále více prokazuje neudržitelnost myšlenkového uchopení „Boha“ jako subjektu, případně jako „osoby“ chápané jako subjekt. Vzniká vážná otázka, jak interpretovat předpojmovou, tj. pojmově ještě nestrukturovanou myšlenku lidské podobnosti Bohu. V čem vlastně ono tertium comparationis, chceme-li to pojmově upřesnit a nenechat to prostě jen „být“ jako nějakou zaklínací formulku? Řekl bych, že Bůh nemůže být chápán ani jako objekt, ani jako subjekt, aniž bychom dodali nějaké charakteristiky, které by to vlastně popíraly (tedy kterými bychom Boha myšlenkově nemohli myšlenkově uchopit, protože bychom tak museli použít neplatného, vnitřně rozporného „pojmu“, „pa-pojmu“). A svrchovaně problematické by bylo zajisté i užití pojmu personality, i když by se mohl opírat o dlouhověkou tradici. To však všechno dohromady znamená, že termín „theologie“ je třeba nadále považovat za velmi problematický, a to především v témž smyslu, jak problematický je termín „psychologie“, Tak jako psychologie už není vědou o duši, nýbrž naukou o duševních (psychických) jevech, tak by se musela i theologie změnit z „vědy o Bohu“ buď v nauku o „božských jevech“, tedy v dnešním pojetí v ne-vědu, nevědeckou disciplínu, anebo v nauku o jevech náboženských, ergo religionistiku nebo náboženskou vědu (důkladně zpsychologizovanou).
(Písek, 050218–1.)