The text explores the philosophical concept of non-objectivity, interpreting it not as an inherent property of reality, but as a methodological reminder and warning. The author argues that no reality is non-objective in itself; instead, the term serves to highlight our habitual tendency to objectify everything we encounter in thought. Non-objectivity is compared to a traffic sign that demands increased attention and prohibits thoughtless objectification. It is a conventional and provisional designation, a temporary tool meant to ensure that both the speaker and the listener maintain conscious control over their conceptual frameworks. The effectiveness of the term lies in its status as a provisional corrective that prevents superficiality. Ultimately, the text defines non-objectivity as a necessary cognitive safeguard, urging a more disciplined approach to how we perceive and name the world, while remaining open to more precise terminology in the future.
Nepředmětnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 4. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Nepředmětnost
Pokud chceme o něčem vypovídat, že to je nepředmětné, pak musí být jak vypovídajícímu, tak tomu, před kým a komu je vypovídáno, tedy naslouchajícímu, zjevné, že tato negace platí jako jen připomínka nezbytnosti kontroly, jak to či ono chápeme. Nejde tedy o prostou výpověď, nebo žádná skutečnost sama o sobě není „nepředmětná“; „nepředmětnost“ není žádná vlastnost, žádný charakteristický rys čehokoli „skutečného“. Když toho slova užijeme, chceme upozornit na eventuální přehlédnutí nebo dokonce pozapomenutí té okolnosti, že jsme navyklí všechno, o čem je řeč a na co myslíme, s nepozornou povrchností a samozřejmostí „zpředmětňovat“; je to něco na způsob výstražného znamení: tady zpředmětňovat nesmíme, a musíme si toho být náležitě vědomi, že nesmíme. Takové slovo představuje něco jako dopravní značku, vyzývající ke zvýšené pozornosti a přímo zákazu. Je to spíš založeno na konvenci, nemá to být bráno doslova, je to jen předběžný název, prozatímní pojmenování. Teprve časem – ale spíš až za delší dobu – se ukáže, zda se nebude nějaký jiný název, jiné pojmenování hodit víc. Zatím to může docela dobře fungovat, budeme-li v tom stále vidět jakési provizorium.
(Písek, 050405–1.)