This text explores the concept of object-directedness, defined here as a form of intentional focus or orientation. Traditionally, this quality is associated with consciousness and thought, where every mental act is directed toward a specific object. The author expands this notion by arguing that a fundamental form of such directedness exists in every "action," including those at lower levels that lack conscious awareness. Even random actions are inherently directed toward their own completion and potential interaction with their environment. While this object-directedness is a prerequisite for any action, the total meaning of the act is not limited to it. The text highlights a second, crucial dimension of orientation: the directedness toward that which "is not yet," but which is intended to emerge as a result of the action. This teleological perspective suggests that every act integrates both a focus on a present object and an orientation toward a future outcome, requiring careful terminological distinction across different levels of activity.
Předmětnost jako „zacílenost“ (soustředěnost apod.)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 6. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Předmětnost jako „zacílenost“ (soustředěnost apod.)
Nejčastěji mají lidé pod „předmětností“ na mysli „zacílenost“ vědomí či myšlení: každý akt vědomí je zaměřen k „něčemu“, totiž k tomu, co si právě uvědomuje; podobně to platí o myšlení: každá myšlenka (jakožto akt) je myšlenkou něčeho resp. na něco. Ovšem základní formu takové zacílenosti či zaměřenosti musíme předpokládat vůbec všude, kde jde o nějakou „akci“, tedy i tam, kde nejde o akt vědomí ani o výkon myšlení. (Dokonce i tam, kde jde – řečeno s Jennigsem – o nějakou „akci nazdařbůh“, „at random“, neboť i taková akce je zaměřena jednak k dokonání, dokončení svého výkonu, jednak k nějakému eventuelnímu zásahu, kdyby se nahodilo, že se v jejím dosahu něco takového vyskytne.) Tím se však dost zřetelně ukazuje, že zejména na těchto nižších úrovních je nutná jistá obezřetnost v užití slova „předmětnost“. Bez „předmětné“ zaměřenosti není vlastně možná vůbec žádná „akce“, ale „smysl“ jakékoli akce se nikdy nevyčerpává touto „předmětnou“ zaměřeností, neboť tato zaměřenost předpokládá ještě jinou „zaměřenost“, totiž k tomu, co „ještě není“, ale co se „má“ stát právě jako výsledek oné akce.
(Písek, 050606–1.)