Text kriticky zkoumá koncept entropie a jejího vztahu k evoluci. Autor zpochybňuje neudržitelnou generalizaci entropie jako všeobecného úpadku a degradace. Argumentuje, že růst složitosti, kvality a informační hodnoty je stejně významným fenoménem, který nelze opomíjet. Kritizuje běžný vědecký pohled, podle něhož je veškerý biologický vývoj pouze vedlejším produktem zvyšování celkové entropie vesmíru prostřednictvím přísunu vnější energie. Místo toho navrhuje radikální změnu perspektivy: skutečné počátky a vysoký potenciál věcí neleží v minulosti, ale v budoucnosti, v tom, co 'ještě není'. Vývoj není vnímán jako čistě kauzální proces, nýbrž jako řetězec jedinečných a nepravděpodobných nových počátků. V závěru autor navrhuje přehodnocení terminologie, kdy tzv. negativní entropie by měla být chápána jako primární a pozitivní síla, zatímco entropie jako proces odvozený a degradující.
Entropie a vývoj
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 10. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Entropie a vývoj
Myšlenka všeobecné postupné degradace všeho (původně energie, později informace, složitosti, výjimečnosti, nepravděpodobnosti atd.) představuje neudržitelnou generalizaci jednoho fenoménu, proti kterému však nutně stojí jiný fenomén, totiž opačný. A tak jako tento druhý fenomén, totiž zkvalitňování energie a růst informace, zvyšování složitosti a kvality, vynořování novosti a jedinečnosti, vzestup nepravděpodobnosti atd., zajisté nemůže být generalizován jako jediný a vševládnoucí trend dění, nesmí být generalizován ani onen první trend postupného úpadku a degradace. Omezená pozemská zkušenost, že veškerý biologický vývoj je závislý na přísunu energie, především sluneční (ale nejenom té, existují také zdroje např. pozemské, procesy v nitru planety, a podobně na jiných planetách, možná jejich družicích aj.), a že tedy veškerý vzrůst nepravděpodobnosti (negativní entropie) je živen z urychlování všeobecné entropie, představuje další nezdůvodněnou a nepřípustnou generalizaci. Aby vůbec něco takového jako entropické procesy bylo umožněno, musíme někde na počátku najít nějaký vysoký potenciál, který může být snižován. I to zní ovšem takto formulováno ještě dost problematicky, protože to jakoby předpokládá, že tento „počáteční“ potenciál je něčím minulým. Tohoto předsudku, zděděného zejména po starých Řecích, se ovšem musíme konečně zbavit: počátky všeho je třeba hledat v budoucnosti, tj. v tom, co „ještě není“. Každá skutečný počátek je něčím jedinečným a nepravděpodobným; vývoj není kauzální proces, nýbrž je založen na reaktibilitě nových, nově uskutečněných „počátků“ (neboť počátků je mnoho). Odtud nezbytná kritika běžně používaných termínů: tzv. „negativní entropie“ (negentropie) je ve skutečnosti čímsi „pozitivním“, protože základním, zatímco „entropie“ je na ní závislá, tudíž druhotná, a protože vlastně degradující, ergo také negativní.
(Písek, 051009–3.)