Text se zabývá hlubokým vztahem mezi světem idejí a sférou proměnlivé reality v rámci Platónova dialogu Timaios. Autor podrobně rozebírá koncept idejí jakožto nehybných pravých jsoucen, jejichž nápodoby v materiálním světě jsou pouze dočasnými a nedokonalými otisky. Ústředním problémem zůstává nehybnost idejí, která vyžaduje přítomnost Demiurga, božského řemeslníka, jenž do beztvarého toku vnáší řád a pohyb. Následně je analyzována Aristotelova kritika tohoto mýtického prvku. Aristotelés transformuje vnější působení Demiurga do vnitřního principu činnosti, pro který razí klíčový termín energeia. Text sleduje sémantický vývoj tohoto pojmu až do 19. století a k současné teoretické fyzice, kde se pojetí energie paradoxně navrací k atomistickým kořenům skrze kvantovou teorii. Tato studie tak propojuje antickou ontologii s moderní vědou a ukazuje kontinuitu myšlení o podstatě akce a pohybu v dějinách filosofie.
Idea a čin(nost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 10. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Idea a čin(nost)
Pojetí, které předkládá Platón ve svém Timaiovi (ať už je Platónovo nebo pozdně pythagorejské), předpokládá, že ideje jsou „pravá jsoucna“, zatímco ony „otisky“ idejí v beztvarém toku jsou jen nedokonalou a zejména pouze přechodnou, dočasnou jejich nápodobou. Je hodno pozoru, že ideje samy v tomto pojetí nejsou schopny pohybu ani akce (jsou zcela nehybné); v Timaiově podání je zapotřebí ještě jiného zdroje pohybu, než jakým je onen beztvarý tok. Tímto dalším zdrojem je prabožský řemeslník, Demiurgos. Jeho „ontologický status“ zůstává však nevyjasněn; Aristotelés kritizuje myšlenku Demiurga jako mimofilosofickou, jako mýtus (resp. relikt mýtu), ale ve skutečnosti ji jen upravuje. Po vzoru Démokritově rozsekává „demiurga“ na malé kousíčky, nechává je však „pracovat“ nikoli zvenčí (po způsobu řemeslníků), nýbrž „uvnitř“ či „zevnitř“, a vymýšlí pro ně nový souhrnný název, totiž ENERGEIA. (Tento termín prošel v nejnovější době – od 19. století – významnými obsahovými proměnami, až se posléze jakoby znovu vrací k Démokritovi, a „energie“ je teoretickými fyziky opět interpretována „atomisticky“ – totiž „kvantově“.)
(Písek, 051017–1.)