Text analyzuje koncept skutečného dění a jeho vztah k času, přičemž se zaměřuje na fenomén události. Autor vychází z teze, že dění není prostou změnou v čase, ale procesem sjednocování toho, co bylo před změnou, s tím, co následuje po ní. Tradiční chápání často odděluje konec starého od počátku nového, avšak událostné pojetí vyžaduje nahlížet na tyto momenty jako na integrované součásti jednoho celku. Hlavním problémem, který text nastiňuje, je otázka po základu a garanci jednoty události. Zkoumá se, co brání tomu, aby se událost v průběhu vnitřní změny rozpadla na izolované fragmenty nebo byla přerušena vznikem události zcela jiné. Vzhledem k provázanosti dění s širším situačním rámcem jsou případy čistého konce či počátku považovány za abstrakce. Práce se snaží objasnit, jak je vnitřní soudržnost události konstituována a jaké mechanismy zajišťují její identitu a kontinuitu v čase, čímž přispívá k hlubšímu pochopení ontologie události.