Text analyzuje koncept skutečného dění a jeho vztah k času, přičemž se zaměřuje na fenomén události. Autor vychází z teze, že dění není prostou změnou v čase, ale procesem sjednocování toho, co bylo před změnou, s tím, co následuje po ní. Tradiční chápání často odděluje konec starého od počátku nového, avšak událostné pojetí vyžaduje nahlížet na tyto momenty jako na integrované součásti jednoho celku. Hlavním problémem, který text nastiňuje, je otázka po základu a garanci jednoty události. Zkoumá se, co brání tomu, aby se událost v průběhu vnitřní změny rozpadla na izolované fragmenty nebo byla přerušena vznikem události zcela jiné. Vzhledem k provázanosti dění s širším situačním rámcem jsou případy čistého konce či počátku považovány za abstrakce. Práce se snaží objasnit, jak je vnitřní soudržnost události konstituována a jaké mechanismy zajišťují její identitu a kontinuitu v čase, čímž přispívá k hlubšímu pochopení ontologie události.
Dění a čas (událostný)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 11. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Dění a čas (událostný)
Skutečné dění neznamená jen změnu uprostřed trvání, nýbrž je založeno na sjednocení toho, co změně předcházelo, s tím, co po ní následuje. V každé změně něco končí a něco jiného začíná (jen výjimečně dochází jen k jednomu z obojího, tj. že něco končí, aniž by něco jiného začínalo, anebo že něco začíná, aniž by něco jiného končilo; ale vzhledem k provázanosti všeho dění se situací, v níž k dění dochází, jsou takové výjimky jen abstrakcí); tradičně se to chápalo tak, že tento konec něčeho a začátek něčeho jiného k sobě vůbec nepatří. Jenže tam, kde jde o dění událostné, je onen konec a počátek přece jen nějak propojen, a dokonce sjednocen do události jako celku. Musíme si proto položit otázku, jak je vlastně založena jednota události (jako celku), a čím je garantována, tj. co zaručuje, že taková změna nevede k rozpadu události, k jejímu přerušení a k počátku události jiné.
(Písek, 051107–2.)