Tento text kriticky reflektuje etymologii a ontologický status pojmu „přirozené právo“. Autor poukazuje na sémantické napětí mezi adjektivem „přirozený“, které je v českém jazyce úzce spjato s aktem rození, a podstatným jménem „právo“. Tvrdí, že právo samo se nerodí, nýbrž je člověku k jeho přirozenosti pouze přivlastňováno či započítáváno v okamžiku narození. Tato úvaha vede k zásadním filosofickým otázkám: odkud se takové právo bere a jakým způsobem je s rodícím se jedincem spojováno? Text naznačuje, že v konceptu přirozeného práva je skryt předpoklad, že právo existuje nezávisle a dříve než konkrétní lidská bytost, což odkazuje k platónským kořenům a vyžaduje hlubší ontologické zkoumání. Práce zdůrazňuje nutnost podrobně přezkoumat pojem FYSIS v kontextu právní teorie, aby bylo možné lépe pochopit mechanismus, jímž je právo člověku od narození přisuzováno. Tato analýza zpochybňuje běžné chápání přirozenosti jako inherentní vlastnosti práva samotného a přesouvá pozornost k jeho vnějšímu původu a statusu.