Tato reflexe se zabývá ontologickým a gnoseologickým vztahem mezi kategoriemi možnosti a skutečnosti. Autor kriticky přehodnocuje tradiční pojetí, které možnost chápe pouze jako „modus“ skutečnosti. Takový přístup je podle něj problematický, neboť by mohl vést k redukci možnosti na pouhý stav vědomí, což by sice potvrzovalo její skutečnost v psychologickém smyslu, ale neřešilo by to podstatu problému. Text varuje před tímto úhybným manévrem a zdůrazňuje potřebu hlubšího rozlišení mezi reálným potenciálem a fikcí. Ústředním tématem je snaha odlišit skutečnou možnost od možnosti iluzorní, přičemž fragment končí v bodě, kdy se tato klíčová distinkce začíná formovat. Úvaha poukazuje na sémantické a filosofické nesnáze spojené s definicí těchto fundamentálních pojmů a naznačuje, že možnost nelze jednoduše podřídit skutečnosti jako její odvozenou či sekundární formu, aniž by došlo k hlubokému významovému zkreslení celého problému.