Tato stať se kriticky vymezuje vůči pojetí zakoušení a světa, jak jej prezentuje Martin Buber v díle „Já a ty“. Autor polemizuje s Buberovým tvrzením, že zakoušející se neúčastní světa a svět se neúčastní zkušenosti. Naopak tvrdí, že bez reaktivity a vzájemného působení jsoucen by reálný svět neexistoval a vše by zůstalo pouze v rovině virtuální. Autorův koncept zakoušení se liší od Berkeleyho subjektivismu; vnímání a zkušenost jsou zde chápány jako reálné reakce na skutečnost, které jsou samy o sobě skutečné. Svět je skrze tyto procesy zakoušení a reagování neustále zachováván i proměňován. Základním předpokladem existence je tedy schopnost vyvolat reakci; jsoucno, na které nic nereaguje, z hlediska reality de facto neexistuje. Text tak zdůrazňuje ontologický význam reaktibility jako klíčového prvku konstituce skutečného světa a odmítá separaci subjektu a objektu v procesu zakoušení.