Tento text zkoum! koncept nepředmętn!ch intenc! v r!mci duševn!ch aktů. Autor argumentuje, že vedle z!měřů směřuj!c!ch k jasně definovan!m předmětům existuj! i intence, kter! přesahuj! aktu!ln! vědom! pozn!n!. Na př!kladech z dějin matematiky a astronomie, jako jsou starořeck! úvahy o trojúheln!c!ch āi babylonsk! pozorov!n! Jitřenky a Veāernice, ukazuje, že lidsk! myšlen! āasto směřuje k re!ln!m objektům, jejichž pln! povaha zůst!v! mluvā!mu skryta. Kl!āov!m bodem je rozlišen! mezi intencion!ln!m předmětem, kter! je produktem vědom!, a re!ln!m předmětem, k němuž intence směřuje jako k urāit!mu hledac!mu obrazu (Suchbild). Text d!le děli nepředmětn! intence na vědomě hledaj!c! a na ty, kter! jsou prozat!m pr!zdn! a nevědom!, āekaj!c! na budouc! naplněn! skrze hlubš! pozn!n!. Zdůrazňuje se tak rozd!l mezi t!m, co v mysli konstruujeme, a t!m, k āemu se prostřednictv!m intence skuteāně vztahujeme, aniž bychom to v dan! moment plně ch!pali.
Intence (akty) nepředmětné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 6. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Intence (akty) nepředmětné
Jestliže intencí budeme rozumět duševní akt resp. jednu významnou složku duševních aktů, pak bude mít dobrý důvod, proč mluvit o intencích nepředmětných vedle intencí předmětných. Když se staří Řekové, Thaletem a Pythagorou počínajíc, zabývali trojúhelníky, nejprve jen nebo hlavně pravoúhlými, jejich intencionální akty se vztahovaly předmětně k čemusi, co bylo pouhým omezeným, protože redukujícím torzem toho, co všechno od té doby u trojúhelníků bylo nalezeno a poznáno. To, že o tom ti nejstarší nevěděli, neznamená, že ony nepředmětné, neuvědomělé intence by bylo možno popírat. Když se ještě starší astrologové (babylonští atd.) mezi sebou domlouvali o Jitřence nebo Večernici, aniž jim nejprve nebylo zřejmé, že jde o tutéž „hvězdu“, a už vůbec netušili, že vlastně nejde o hvězdu, nýbrž o pouhou planetu, neznamená to, že nepředmětně – a aniž by si toho byli vědomi – mínili tutéž planetu, protože ve skutečnost opravdu jde o jedinou planetu, a to, že se někdy jeví jako Večerka a jindy jako Jitřenka. Míníme-li cokoli, je v našich intencionálních vztazích k tomu, co je míněno, vždycky míněno něco, co není pouhým produktem, výtvorem našeho mínění – to je právě základem rozdílu mezi předmětem intencionálním a reálným. Když se intencionálně předmětným vztahem zaměříme na toto „něco“, má to charakter jakéhosi „Suchbildu“, a Suchbild nepochybně nemůže být považován za zdroj to, k čemu směřuje, co je jím míněno. Z toho vyplývá, že i tam, kde mluvíme o „nepředmětné intenci“, musíme ještě rozlišovat intenci sice nepředmětně, ale vědomě mínící, a na druhé straně intenci, které je zatím záležitostí budoucího rozpoznání a – pokud jde o naše vědomí – je zatím jakoby „prázdná“, tj. z naší strany nenaplněná (ať si tu nenaplněnost uvědomujeme – a táížeme se dál – anebo vůbec neuvědomujeme a ta otázka nás ani nenapadá).
(Písek, 040615-2.)