Tento text se podrobně zabývá hlubokým filosofickým vztahem mezi událostí a jejím subjektem v širším kontextu časovosti. Autor přesvědčivě argumentuje, že subjekt by neměl být vnímán jako statický bod, ale spíše jako vnitřně integrovaná událost rozprostřená v čase. Klíčovým momentem této úvahy je proces, kdy se vnitřní sjednocující a integrující schopnost události natolik upevní, že se subjekt postupně emancipuje od pouhého procesuálního průběhu a stává se plnohodnotným subjektem dané události. Text podrobuje kritice tradiční vědecké pojetí času, které události uměle fragmentuje na izolované fáze v lineární sérii. Místo toho navrhuje radikální pojetí, kde se událost děje jako jeden celek, v němž jsou jednotlivé fáze, včetně začátku i konce, vzájemně přítomny. Právě tato integrující funkce subjektu umožňuje jeho aktivní přítomnost v celém časovém rozpětí události. Tento přístup zásadně překonává čistě předmětný pohled, pro který jsou takové vnitřní časové vztahy nepochopitelné, a osvětluje dynamickou ontologickou jednotu subjektu a jeho dění.