Tato práce zkoumá Aristotelův postoj k myšlení jiných, zejména starších filosofů. Aristotelés zdůrazňuje, že studium dřívějších myslitelů není pouze otázkou hromadění znalostí, ale kritickým procesem, který nám umožňuje vyhnout se stejným chybám. Podle Aristotela je nezbytné podrobit cizí učení důkladnému zkoumání a posoudit jeho správnost či nesprávnost. Pokud se naše závěry shodují s názory předchůdců, neměli bychom se tomu bránit, ale spíše to přijmout jako společný základ. Cílem filosofického bádání by mělo být vyjádřit nebo promyslet určité problémy lépe než dřívější autoři, nebo se alespoň pokusit o to, abychom nebyli horší v oblastech, kde se naše myšlenky překrývají. Znalost dřívějších formulací tak slouží jako odrazový můstek pro zdokonalení lidského poznání. Aristotelův přístup kombinuje kritický odstup s úctou k dosaženým poznatkům, přičemž klade důraz na myšlenkovou hloubku a přesnost, spíše než na pouhou rétorickou obratnost.
Filosofové jiní – vztah k nim dle Aristotela
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 8. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Filosofové jiní – vztah k nim dle Aristotela
Aristotelés vyjádřil trefně důvod, proč je třeba znát myšlení jiných filosofů, zejména také starších (on ovšem ještě neměl představu, co to znamená po dvou a půl tisících let): nejde podle něho jen o znalosti, ale „jest třeba uvažovat předně o tvrzení jiných filosofů, abychom nepodlehli týmž omylům, jsou-li nějak nesprávná“ (Met. XIII, 1, 1076a). Tedy je třeba je nejen znát, ale kriticky posuzovat, zda jsou správná či správná. Ale pokud v nich najdeme něco, co si myslíme i my, netřeba se tomu nějak vyhýbat („jestliže v našem a v jejich učení jest něco společného, abychom se nehoršili nad tím, že je nezastáváme sami“). Zvláštní je Aristotelův dodatek: „stačí, i když se podaří říci lépe jen něco, něco ne hůře“; Křížův překlad „říci něco“ věc zužuje – nejde o rétoriku, máme-li uvažovat o správnosti či nesprávnosti – platí to o způsobu, jak věc myslíme, ne pouze, jak to jazykově vyjádříme, vyslovíme. Máme se pokusit myslet alespoň něco lépe než ti druzí, zejména než ti starší; ale znalost jejich učení (tedy jak myšlení, tak jejich formulací) nám má sloužit k tomu, abychom nebyli horší než oni tam, kde naše myšlení je shodné s jejich anebo se mu hodně podobá.
(Písek, 030814–1.)