Text se zabývá vymezením filosofie skrze kritérium pojmovosti. Autor argumentuje, že filosofii lze přísně rozpoznat pouze tam, kde dochází k práci s pojmy a jejich komplexními strukturami. Toto rozlišení umožňuje oddělit filosofii od tzv. 'moudrostí' starověkých tradic, jako jsou tradice sumerské, staročínské, buddhistické či starohebrejské. Přijetí tohoto hlediska usnadňuje sledování přerodu myšlení v antickém Řecku z předpojmových forem do skutečné filosofie. Práce dále zkoumá, jak byla nefilosofická a předfilosofická témata, zejména křesťanská víra, v rámci evropské kultury integrována do filosofického kontextu prostřednictvím tehdy dostupných řeckých intelektuálních forem. Cílem tohoto přístupu je nejen odhalení skrytých souvislostí v dějinách myšlení, ale také vypracování vylepšené metodologie pro filosofickou interpretaci témat, která původně vznikla mimo rámec pojmového myšlení, avšak jsou s různou mírou úspěšnosti filosoficky interpretovatelná.