Tento text se zabývá pojetím víry v díle Karla Jasperse, přičemž analyzuje její různé definice a umístění v rámci filosofického systému „obepínajícího“ (Umgreifendes). Autor poukazuje na nejednoznačnost v Jaspersových textech, kde je víra na jedné straně chápána široce jako přítomnost v polaritách na všech úrovních bytí (tubytí, vědomí, duch a existence), založená na roztržce mezi subjektem a objektem. Na druhé straně se však objevují definice, které víru úzce propojují výhradně s rovinou existence jako její bezprostřednost a dějinnost tváří v tvář transcendenci. Studie rovněž zkoumá vztah mezi subjektivní a objektivní stránkou víry (fides qua a fides quae), které tvoří nedílný celek. Analýza dochází k závěru, že Jaspersova koncepce víry není zcela sjednocená, což má specifické důsledky pro chápání vztahu mezi různými úrovněmi obepínajícího a transcendencí. Tato neujasněnost odráží hlubší metodologické a ontologické otázky autorovy existenciální filosofie.