Tato studie se zabývá ontologickou problematikou mnohoznačnosti bytí a nebytí, přičemž vychází z Brentanovy interpretace Platóna a antických atomistů. Autor kritizuje statické pojetí jsoucna jako pouhého předmětu a navrhuje nahlížet na pravé jsoucno jako na časovou událost či superudálost. Tato perspektiva odhaluje, že v každém okamžiku existence jsoucna tvoří jeho podstatu z velké části to, co aktuálně „není“ – tedy jeho minulost a budoucnost. V textu je navrženo zásadní terminologické rozlišení mezi „jsoucností“, která označuje aktuální přítomnost v bodě „tady a teď“ (hic et nunc), a „bytím“, které představuje celistvé trvání události od jejího počátku až k jejímu konci. Tímto rozlišením autor otevírá cestu k hlubšímu pochopení dynamické povahy reality a překonává tradiční protiklad mezi jsoucím a nejsoucím, čímž ukazuje, že nebytí je integrální součástí procesuálního bytí každého jsoucna.