Tento text se zabývá vztahem mezi hebrejským a řeckým myšlením a jejich vlivem na evropskou kulturu. Autor poukazuje na současnou krizi tradiční řecké pojmovosti (LOGOS), která je v moderní filosofii i vědě zpochybňována. V situaci, kdy někteří myslitelé inklinují k iracionálnímu návratu k mýtu a narativitě, zdůrazňuje autor potřebu hledat nové cesty a alternativní pojmovost. Jako klíčový zdroj inspirace pro současnost i budoucnost navrhuje nevyčerpané bohatství hebrejské tradice, zejména starozákonních proroků. Tato tradice, která v historii produktivně koexistovala s řeckým myšlením v rámci křesťanství, může poskytnout nezbytné nástroje pro budoucí globální spolupráci s jinými kulturami. Autor argumentuje, že porozumění minulosti a oživení hebrejských myšlenkových struktur není jen vnitroevropskou záležitostí, ale má potenciál pozitivně ovlivnit myšlení celého lidstva v nadcházejících epochách, čímž pomůže překonat slepé uličky současného racionalismu.
Hebrejské myšlení / Řecké myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 8. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Hebrejské myšlení / Řecké myšlení
Nechci zůstávat jen u toho, jak v minulosti starozákonní myšlenková tradice ovlivňovala a inspirovala evropskou kulturu a zejména evropské myšlení, ale chci se zaměřit na dosud nevytěžené bohatství, které inspiruje a zejména které by mělo a jistě bude inspirovat také myšlení dnešní a myšlení nejbližší, ještě dohlédnutelné budoucnosti. Až dosud v evropském myšlení převládal řecký typ pojmovosti, který je v současné době nejen ve filosofii, ale dokonce ve vědách otřesen, zproblematizován a některými mysliteli dokonce programově zpochybňován. Řecký LOGOS se zdá ztrácet svou dosavadní nosnost a někteří myslitelé vyhovují určitým neracionálním trendům dnešní doby a volí návrat k narativitě, tedy k hlavnímu myšlenkovému prostředku archaické doby, totiž k mýtu. Abychom se v této situaci lépe vyznali a nedopustili se vážných omylů, je třeba se tázat jednak po příčinách tohoto stavu (čímž myslím onu faktickou otřesenost a problematičnost tradiční pojmovosti, nikoliv tedy pouhé dojmy a nálady, byť seberozšířenější), jednak po možných cestách nápravy nebo snad i náhrady oné dosavadní pojmovosti. Na druhé straně je stále zřejmější nutnost připravit se na setkávání, možná střetání, zejména však nezbytnou kooperaci evropského způsobu života – a proto také a zejména způsobu myšlení – s jinými tradicemi. Dlouhodobé setkávání, střetání a posléze kooperace hebrejského a řeckého způsobu myšlení nejdříve na půdě helenistické, později po relativně kratší dobu na půdě islámu a nejdelší dobu a zatím nejproduktivněji na půdě křesťanství se může stát nejenom významnou zkušeností, ale také zdrojem nejedné inspirativní metody setkávání a příští spolupráce s různými dalšími tradicemi. Tak se ukazuje, že hledání eventuelních alternativních cest myšlení není jen záležitostí a starostí samotné evropské tradice, která se ocitá navzdory všem dosud převládajícím trendům v nepřehlédnutelných a nepominutelných obtížích, jež zajisté nemohou být řešeny pouhým opouštěním minulosti a zapomínáním na ni (minulost totiž na nás doléhá tím víc a tíživěji, pokud ji co nejlépe nepoznáme). Staré hebrejské myšlení a zvláště myšlení starozákonních proroků může a snad vskutku bude inspirovat nejen evropské theology a filosofy na jejich budoucích cestách, ale po mém soudu bude mít značný a veskrze pozitivní vliv na myšlení budoucího lidstva vůbec.
(Písek, 950826-1.)