Tento text se zabývá vztahem mezi vědeckými normami a filosofickou kompetencí. Autor tvrdí, že ačkoliv každá vědecká disciplína operuje v rámci vlastních hodnot a norem, postrádá vnitřní myšlenkové nástroje k jejich kritickému zkoumání. Právě zde nastupuje filosofie jako disciplína s univerzálním záběrem, která se může legitimně zabývat jakoukoli oblastí lidského poznání. Ústřední tezí je, že vědeckost jakékoli práce závisí především na kvalitě myšlení vědce, tato kvalita však přesahuje rámec úzké odborné specializace. Úroveň vědeckého poznání je tak přímo podmíněna mírou filosofické kvalifikovanosti badatele i celé vědecké komunity. Otázky hodnot a norem, které jsou pro vědu konstitutivní, nelze řešit bez asistence filosofie, neboť speciální vědy k tomu nemají vlastní odbornou kompetenci. Text zdůrazňuje nezastupitelnou roli filosofické reflexe pro zachování a rozvíjení standardů vědecké práce a kritické diskuse.
Normy a věda
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 9. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Normy a věda
Musíme se proto tázat, o jakou další kompetenci může jít, jestliže to, co jsme tu řekli, platí o každé speciální vědecké discplíně. Jedna věc je snad zřejmá na první pohled: kompetentní tu může být jen taková disciplína, která nejenom dodržuje nějaké „své“ normy a řídí se nějakými „svými“ hodnotami, platnými právě pro ni, ale která disponuje také nezbytnými myšlenkovými prostředky, jež jí dovolují se těmito „vlastními“ hodnotami a normami (jakož i hodnotami a normami jiných disciplín) kompetentně zabývat, tj. aniž by musela opouštět základní rámec své kompetence (a ovšem aniž by musela opouštět sám základní rámec svých oprávněných nároků na takovou kompetenci). Takovou disciplínou je (nebo by alespoň mohla a měla být) filosofie, neboť jen pro ni platí, že se může zásadně zabývat čímkoliv, protože není žádná oblast, z níž by mohla a směla být principiálně vykázána. Pro některé tématické okruhy mohou být ovšem v tom směru stanoveny určité (další) podmínky, ale i tyto podmínky musí být zdůvodněny způsobem, který alespoň některé typy filosofie mohou akceptovat jako filosoficky a nikoliv pouze mimofilosoficky relevantní a platné. Takovou podmínkou může být zejména nezbytný rozsah obeznámenosti filosofa s tou vědeckou disciplínou, která k daným problémovým okruhům má co říci, nebo dokonce k jejímuž vlastnímu oboru projednávaná otázka převážně náleží.
Celý problém můžeme kvůli jistému zjednodušení soustředit na otázku základní. Dovolte, abych tuto otázku znovu formuloval co nejjednodušším, ale zároveň co nejpregnantnějším způsobem. Vědeckost každé vědecké práce záleží především a na prvním místě na kvalitě myšlení příslušného vědce. Zároveň však se právě kvalita a vůbec povaha vlastního myšlení odborné kompetenci každého specialisty vymyká. Kvalita a úroveň vědeckosti je tedy vždycky limitována a do značné míry podmíněna mírou filosofické kvalifikovanosti nebo naopak nekvalifikovanosti vědeckého pracovníka (a protože poznávání je vždycky záležitostí spolupráce, tedy také mírou filosofické kvalifikovanosti účastníků vědecké diskuse). Otázka hodnot a norem, bezpodmínečně platných pro vědeckou práci, náleží nesporně právě do sféry těch problémů, pro něž žádná speciální věda nemá vlastní odbornou kompetenci a jež proto musí být řešeny za nezastupitelné asistence filosofie (pochopitelně pouze takové filosofie, která pro to splňuje nezbytné předpoklady, ale to už je záležitostí filosofické diskuse a kritiky).
(Písek, 950902-6.)