Tento text se zabývá nezbytností studia filosofických děl v jejich původním znění. Autor zastává názor, že každý významný filosof je ve svém myšlení mnohem hlouběji strukturovaný a bohatší, než jak jej může vykreslit jakákoli sekundární interpretace. Přestože jsou rozbory jiných autorů přínosné, nesmí se stát výhradním zdrojem poznání, neboť hrozí úpadek filosofie do pouhého historicismu. Skutečné filosofování je v současnosti ohroženo tendencí nahrazovat živou myšlenkovou práci nefilosofickým komentováním a popisem minulých myslitelů jako pasivních objektů. Četba originálních textů je představena jako jediný způsob, jak s filosofem navázat autentický dialog a vnímat jeho dílo jako živý proces, nikoli jako uzavřený předmět zkoumání. Cílem je udržet filosofii jako činnou a tvořivou aktivitu, která se nespokojí s vnějším odstupem, ale usiluje o přímou konfrontaci s původními myšlenkami, čímž předchází jejímu zániku v pouhém dějepisectví a pseudofilosofickém povídání o minulosti.