Tento text se zabývá proměnami filosofického myšlení od starověkého Řecka až po moderní obrat k subjektivitě. Autor se zaměřuje na ústřední otázku řeckých myslitelů: co je to, co trvá uprostřed neustálých změn, a z čeho vše vzniká? Řecká filosofie je zde definována jako bytostné tázání, které se pohybuje v prostoru mezi naprostým věděním a naprostou nevědomostí. Původní snaha o nalezení objektivně daného počátku, tzv. ARCHÉ, však postupem staletí narazila na své limity. Text popisuje zásadní historický zlom, kdy se těžiště filosofického zájmu přesunulo od hledání objektivní pravdy, chápané jako soulad se skutečností, k hledání subjektivní jistoty a evidence. Tento proces, ačkoliv nebyl náhlý, představuje klíčovou proměnu v chápání světa a lidského poznání. Úvaha zdůrazňuje, že svět nelze plně pochopit pouze na základě pevně daného základu, což vedlo k postupnému přehodnocení tradičních metafyzických východisek.
[Trvání uprostřed změn]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 11. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Trvání uprostřed změn]
Staří řečtí myslitelé byli okouzleni vynálezem pojmů a pojmovosti a založili svou strategii na tom, že vyšli (pokusili se vycházet) z něčeho pevného. To ovšem původně věděli, že to nemají k dispozici, a proto se po tom tázali. (Otázka je pro Řeky něčím filosoficky základně důležitým: filosofie je bytostně tázáním. Tázat se však nemusíme na to, co naprosto známe, a tázat se nemůžeme na to, co naprosto neznáme.) Jejich otázka – máme-li citovat Anaximadra – zněla asi takto: co je to, z čeho věci vznikají a do čeho zanikají? Později došlo ještě k jistému posunu: co je to, co trvá uprostřed změn? Filosofové se pokoušeli na tyto otázky odpovídat způsobem, jehož nesamozřejmost si dostatečně neuvědomovali, totiž tak, že chtěli vycházet od „toho, co je první a co vládne“ jako od něčeho „objektivně daného“ (jak se to potom nazývalo a často ještě dodnes nazývá). V dějinách filosofického myšlení se po dlouhé řadě staletí ukázalo, že svět nelze pochopit na základě takto chápané ARCHÉ. Tak došlo k obrovskému převratu, který ovšem zdaleka nebyl tak náhlý a od počátku jednoznačný, jak se obvykle má za to. Jednotlivé významné kroky je však možno dost dobře vysledovat. K rozhodující proměně došlo, když filosofům přestalo jít o „pravdu“ (což ovšem v souvislosti s řeckým pojetím pravdy neznamenalo nic jiného než o „souhlas se skutečností“) a začali se dotazovat po „jistotě“ (evidenci atd.).
(Praha, 981113-1.)