Tato filosofická úvaha se hluboce zabývá povahou rozumu a jeho bytostným vztahem k procesu porozumění. Autor zásadně odmítá běžnou hypostazi rozumu, která jej pojímá jako pouhý nástroj nebo samostatný zdroj chápání, a místo toho navrhuje ztotožnit rozum přímo s aktem porozumění. Text kriticky poukazuje na to, že tradiční kontinentální racionalismus se snažil obhájit svébytnost rozumu jako nezávislé entity, což však vedlo k vytvoření neudržitelného konceptu absolutního a univerzálně platného apriori. Pokud je rozum oddělen od konkrétní činnosti chápání něčeho či někoho, vzniká iluze jeho nezávislosti, která je v rozporu se skutečnou povahou myšlení. Změna perspektivy, v níž rozum není vnímán jako instrumentální pomůcka, ale jako samotná podstata porozumění, je klíčová pro překonání metafyzických obtíží spojených s klasickou racionalistickou tradicí. Tato práce zdůrazňuje, že lidské chápání není výsledkem použití vnějšího nástroje, nýbrž představuje autentickou aktivitu rozumu, která je vždy pevně spjata s konkrétním obsahem a kontextem.
[Rozum]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 12. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Rozum]
Rozum znamená především rozumění, porozumění, chápání. Mám za zcela chybné ustavit jakousi hypostazi rozumu jako prostředku takového porozumění, jako zdroje nebo nástroje chápání. Nástroje chápání zajisté existují a jsou důležité, ale sám nástroj je pouhou pomůckou, nikoliv základem a zdrojem toho, co s ním je vykonáváno. Rozum však nemůže být chápán jako pouhý nástroj, jako pomůcka, neboť pak bychom museli hledat onu aktivitu, onu činnost, v níž by byl rozum používaným nástrojem. Proto je lépe rozum neodlišovat a hlavně neodpojovat od porozumění, ale naopak jej považovat za bytostně spjatý a přímo totožný s porozuměním. Problémem se však potom stává to, že všude, kde mluvíme o porozumění, máme na mysli porozumění konkrétní, tj. porozumění něčemu nebo někomu. O rozumu jsme si však navykli mluvit jako o něčem samostatném, co se teprve druhotně zapojuje do našeho úsilí o porozumění. Celá racionalistická tradice kontinentální filosofie se pokoušel tuto samostatnost a svébytnost rozumu obhájit a podepřít, leckdy z dobrých důvodů. Nicméně vedlo to posléze k nedržitelnému pojetí tzv. apriori, chápaného jako absolutní a univerzálně platné.
(Písek, 981216-1.)