Tento text předkládá filosofickou úvahu o povaze světa, který odmítá chápat jako pouhý souhrn předmětů či věcí. Svět podle autora nesmí být objektivován, neboť se nikdy neukazuje jako hotový celek. Namísto toho je svět konstituován jako totalita teprve skrze vědomý vztah subjektu k němu, respektive prostřednictvím mnoha individuálních vztahů. Autor kritizuje Masarykovo pojetí světa jako "skladiště věcí" a navrhuje vnímat realitu jako síť vzájemných reakcí vnitrosvětných událostí. Samotné tyto interakce však k ustavení světa jako celku nestačí. K tomu je zapotřebí vědomý subjekt dostatečné úrovně, který je schopen se k celku intencionálně vztáhnout. Svět tedy není vnějším objektem, ale horizontem, který vyvstává v lidském vědomí a skrze něj. Tato perspektiva klade důraz na ontologii událostí a aktivní roli vědomí při formování reality, čímž přesahuje tradiční materialistické nebo čistě objektivistické interpretace jsoucna.