Tento text se věnuje přednáškám profesora J. L. Hromádky na téma „Theologie a filosofie“, konaným v letním semestru 1949/50 na Husově bohoslovecké fakultě. Autor se zamýšlí nad proměnou Hromádkova myšlení od vydání jeho zásadního díla Křesťanství v myšlení a životě. Stěžejním tématem je vztah mezi protestantskou theologií a filosofií, zejména pak historická absence filosofického systému, který by plně odpovídal vnitřnímu obsahu reformace. Text poukazuje na to, že reformace byla v minulosti nucena využívat antickou metafyziku a scholastiku, což mohlo zastírat podstatu víry a spasení z Boží milosti. Hromádka je zde představen jako myslitel hledající novou, adekvátní křesťanskou metafyziku. Autor textu však vyjadřuje kritickou obezřetnost vůči Hromádkově inklinaci k existencialismu a dialektické theologii. Cílem je podrobit tyto vlivy přísnému rozboru a zjistit, zda Hromádka neprezentuje dobový existencialismus jako definitivní řešení pro protestantské myšlení. Studie vybízí ke kritické reflexi celého teologického směřování v daném historickém momentu.
Theologie a filosofie
docx | pdf | html
◆ článek, česky, vznik: 11. 2. 1950
- in: Mlat, Ladislav Hejdánek (vyd.), Praha: samizdat, 1950, č. 1, str. 1 (11. 2.) ◆ publikace
Theologie a filosofie
„Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; neboť holí vytlouka se vika, a kmín prutem. Ale pšenice mlácena bývá; ač i té ne vždycky toliko mládí sedlák, aniž ji roztlačuje kolem vozu svého, ani o zuby jeho k zetření přivodí.“ (Iz. 28, 27–28)
V letním semestru 1949/50 bude přednáše profesor Hromádka na toto thema studentům Husovy bohoslovecké fakulty. Budou to přednášky nesporně velmi důležité; uvidíme, jak Hromádka změnil své názory od té doby, co vyšlo jeho Křesťanství v myšlení a životě. Připomeňme si některé z jeho starších myšlenek a sledujme pak, jak se změnila jejich podoba.
„Problém reformační filosofie je dnes základní otázkou protestantské theologie.“
„Reformace znamená očistu evangelia, ale filosoficky nedzolala starých motivů myšlenkových.“
„Reformace se nikdy nevzdala kladného vztahu k myšlenkovému zpracování víry, ovšem s výhradou, že tím nebude zastřen poslední důvod víry a spasení z Boží milosti. Ale protože neměla adekvátní filosofie, nabídla se brzy scholastická filosofie za její pomocnici.“
„Reformace neznala filosofie, která by byla adekvátnjí jejímu vnitřnímu obsahu.“
„Biblická koncepce Boha, člověka a světa čekala od počátku dějin křesťanských na své filosofické zpracování, ale nedošlo k tomu. Křesťanství zvítězilo v dogmatě a ve víře v církev nad atnickou spekulací a metafysikou, ale ve vlastním mylení filosofickém a tehologickém používalo stále filosofických a metafysických principů antických.“
„V myšlení reformačním byly sice předpoklady pro novou koncepci filosofickou, podstatně odlišnou od filosofie antické i středověké; reformační víra dává náměty a směr k nové metafysice vskutku křesťanské.“
Je dobře známo, že zvláště dogmatika se neobejde bez filosofických berel. Chce se bez nich obejít Hromádka? Ne-li, jak se vyhne oněm antickým principům? Pokusí se alespoň o řešení nebo prostě použije opět nějaké cizí filosofie?
Kdo dobře dává pozor, pozná za Hromádkou-theologem Hromádku-filosofa, který platí svou daň filosofickému (a často i náladovému) existencialismu. Tady budeme dávat zvláštní pozor, nebude-li Hromádka chtít vydávat existencialismus za „adekvátní protestantskou filosofii“. Bude také třeba podrobit rozboru – a kritickému rozboru! – celou dialektickou theologii.