Text se zamýšlí nad blížícím se stým výročím narození Tomáše Garrigua Masaryka a zkoumá povahu loajality k jeho osobnosti i k tehdejšímu československému státu. Autor kriticky nahlíží na dobové tendence k masovým a manifestačním oslavám, které by mohly sloužit pouze jako zástěrka pro politické protesty či cynické cíle různých kverulantů. Místo toho autor zdůrazňuje hodnotu tiché, intimní a upřímné vzpomínky, která je oproštěna od prázdných veřejných gest a účelového zneužívání Masarykova jména. Úvaha vybízí čtenáře k hlubokému zamyšlení nad tím, co z Masarykova odkazu skutečně zbývá, pokud svědomitě odečteme nánosy politických záměrů a sentimentální kult "tatíčka Masaryka". Klade otázku po podstatě Masarykova skutečného významu pro jednotlivce i celou společnost v době, kdy se autentická úcta střetává s rizikem povrchního přivlastňování si jeho autority. Tento text tak slouží jako apel na vnitřní integritu a myšlenkovou vážnost při připomínání zakladatele státu.
Masarykovské jubileum
docx | pdf | html
◆ článek, česky, vznik: 11. 2. 1950
- in: Mlat, Ladislav Hejdánek (vyd.), Praha: samizdat, 1950, č. 1, str. 3 (11. 2.) ◆ publikace
Za měsíc tomu bude už sto let od Masarykova narození. Při vpomínání se v nás sráží (nebo alespoň má srážet) spolu dvojí loajalita: k jedinečné osobě profesora Masaryka a – k tomuto státu. Ta druhá nás váže na malé pouze a intimní slavnosti. Je to škoda? Myslím, že není. Lidé by dnes byli ochotni „vzpomínat“ na Masaryka veřejně, pokud možno masově, manifestačně a s protestním pozadím. Masaryk by byl dobrou zástěrou, dobrou fangličkou, dobrý jménem, pod nímž by se mohli roztahovat cyničtí i upřímní a neuvědomělí kverulanté. Ale kdo bude vzpomínat v tichu a v pokoji? Komu stojí Masaryk za chvíli opravdového, vážného rozvažování? Komu zbude ještě něco podstatného z Masaryka, odečte-li svědomitě každé gesto, každý vedlejší politický záměr, každé veřejné zneužití? A což ještě, odečte-li i „tatíčka Masaryka“!?