D86 1978

1978, 18. (20.) prosinec,¹ Praha. – Dopis Ústřední radě odborů o nesouladu československého právního řádu se zásadami Všeobecné deklarace odborových práv, s návrhy na nápravu.

[,..]²

IX. Světový všeodborový sjezd, který se konal ve druhé polovině dubna v Praze, přijal významné programové dokumenty.³ Za nejvýznamnější z nich považujeme Všeobecnou deklaraci odbo­rových práv. Deklarace nabádá odboráře celého světa k zápasu nejen za odborová práva v úzkém slova smyslu, ale i za práva občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní, která pokládá za neoddělitelnou součást odborových práv. Pro tuto deklaraci hlasovala i delegace ÚRO a zveřej­nil j'i orgán ROH – časopis Odborář v č. 10/78,

Řada jejích požadavků je v naší zemi uplatně­na ve značném rozsahu. Avšak některé závažné požadavky deklarace v našich zákonech a předpi­sech buď zakotveny nejsou, anebo nejsou v praxi uplatňovány. Zatím jsme se nesetkali s žádným usnesením nebo jiným dokumentem Revoluč­ního odborového hnutí, který by vyjadřoval ale­spoň představu, jak budou požadavky deklarace v plném rozsahu uvedeny do souladu s naší ce­lospolečenskou praxí. Uvedeme několik příkla­dů, kdy se naše skutečnost trvale rozchází s po­žadavky přijaté deklarace.

Např. článek 26 Deklarace zní: „Státy zaručí ve svých ústavách, v zákonech a v praxi plné respek­tování demokratických svobod a lidských práv, zajistí všem uznání a uplatnění základních ko­lektivních a individuálních práv, a to především právo na svobodu a osobní bezpečnost, právo na vlastní názor a vyjadřování, na svobodu shro­mažďování, právo na informovanost a odborová práva.“ Mnozí českoslovenští občané, v poslední době zejména signatáři Charty 77, nejednou pou­kazovali na četné případy porušování občanských práv, zvláště pak práva na vlastní názor a jeho vyjadřování, na svobodu shromažďování a práva na informovanost. Řada československých obča­nů byla nebo v současné době je ve vězení jenom proto, že vyjadřovali názory, které jsou odlišné od názorů oficiálních.

Mnoho československých občanů je diskrimi­nováno při výkonu zaměstnání a povolání, ačkoli článek 27 požaduje od států dbát nad tím, aby zaměstnavatelé nediskriminovali zaměstnance v zaměstnání a pracovních vztazích v souvislos­ti s jejich odborovou činností, jejich osobními názory nebo přesvědčením. Právo na práci ne­platí pro mnoho občanů v plné míře, pokud se právem na práci rozumí práce odpovídající schop­nostem, kvalifikaci a zájmům, nikoli možnost třeba i vnucené práce. V posledních desetiletích byly desetitisíce občanů zejména z politických důvodů propuštěny ze zaměstnání a donuceny vykonávat nekvalifikovanou nebo méně kvalifi­kovanou práci.

Takovou diskriminaci podporují i orgány ROH, které dávaly a dávají souhlas prakticky ke všem případům propuštění ze zaměstnání z politic­kých důvodů. V případech, kdy odmítly souhlas poskytnout závodní výbory, byl jejich souhlas nahrazen souhlasem vyššího odborového orgá­nu. A nejen to. Řada pracujících byla za své poli­tické názory a přesvědčení vyloučena z ROH. Ta­kové jednání orgánů ROH je v přímém rozporu s článkem 8 Deklarace, který potvrzuje, že pra­cující mají právo na poskytnutí pomoci ze strany odborové organizace „ve všech případech týkají­cích se obrany jejich zájmů nebo individuálních či kolektivních práv“.

Deklarace v článku 54 mj. požaduje ochra­nu odborových funkcionářů, a to i po skončení jejich mandátu. Ačkoli čs. pracující si již před mnoha desetiletími vymohli účinná zákonná ustanovení na ochranu svých důvěrníků, v sou­časném pracovním zákonodárství taková usta­novení nejsou.

Důležitá je i problematika článku 55 Deklara­ce: „Každá forma nebo organizační opatření vůči personálu, j'ej'ichž cílem je... sestavování černých listin, sledování nebo udávání pracujících, je za­kázáno. Kartotéky a úřední akta o zaměstnancích vypracované zaměstnavateli nesmějí obsahovat žádné informace, které by mohly být použity k ji­ným než pracovním účelům.“

Je obecně známo, že kádrové materiály každé­ho zaměstnance vedené zaměstnavateli obsahu­jí informace o politických názorech a postojích pracovníka i jeho příbuzných, o jeho nábožen­ském přesvědčení, činnosti v politických a spo­lečenských organizacích apod. Tyto materiály se vedou od školy až ke hrobu, nelze jim uniknout, a přitom je ten, jehož se týkají, nikdy nespatří. Obsahují-li nepravdivé údaje, není proti nim obrany. Jsou však běžně poskytovány politickým i státním orgánům včetně Státní bezpečnosti. Kádrové materiály mají nesporně povahu „čer­ných listin“, neboť údaje v nich obsažené se na podkladě neveřejných pokynů politické moci po­užívají k diskriminaci jednotlivých pracovníků nebo celých jejich skupin, k zabraňování jejich přístupu na odpovědná místa.

Také sledovat a udávat pracující je v Česko­slovensku běžnou praxí. Zprávy o jednotlivých pracovnících jsou povinni podávat státním a po­litickým orgánům zaměstnavatelé, politické, od­borové a společenské organizace, domovní dů­věrníci a občanské výbory, jsou k tomu mnohdy vybízeni i přátelé a spolupracovníci. A to nehovo­říme o Státní bezpečnosti, jejíž informátoři v zá­vodech a bydlištích sledují statisíce občanů, jejíž aparát kontroluje korespondenci, odposlouchá­vá telefonické hovory.

I některé další články Deklarace by se měly stát ROH podnětem k důslednější obhajobě zájmů pracujících. Např. články 5 a 6 Deklarace říkají: „Pracující mají právo podílet se na veškeré činnos­ti na obranu svých zájmů, ať již formou stávky, bojkotu, obsazování pracovišť, manifestacemi či jakoukoli jinou formou odborového boje.“ A dále „...účast na stávce stejně jako účast na solidární manifestaci nesmí být v žádném případě – ať již před stávkou, během stávky a po jejím skonče­ní – důvodem k propuštění, trestům, pokutám, sankcím či represivním opatřením“. Převážná většina pracovních konfliktů v československých závodech nekončí stávkou. Ale nemusí tak tomu být provždy. Znovu nás o tom přesvědčily zkuše­nosti polské a rumunské.

Nebyli jsme také v posledních letech svědky, že by ROH využilo svého práva „podílet se na vol­bě. plánů demokratického a sociálního rozvoje“ (v souhlasu s článkem 34 Deklarace), ačkoli celá řada plánů nebyla reálná nebo nedostatečně za­bezpečovala růst životní úrovně. Není nám rov­něž znám případ, kdy odborové orgány zaujaly kritické stanovisko k růstu cen a požadovaly ta­kový růst mezd, který by v dostatečné míře kom­penzoval růst cen.

Nevíme, že by ROH v souladu s článkem 35 De­klarace vypracovalo, případně prosazovalo vlastní návrhy na takové rozmísťování průmyslu, které by neohrožovalo životní prostředí, jako je tomu zejména v severních Čechách a na Ostravsku, a vedlo k rovnoměrné modernizaci průmyslu ve všech částech naší federace.

Nezaznamenali jsme rovněž případ, kdy ÚRO jménem čs. ROH jednala o problematice regio­nálních integračních seskupení (v našem přípa­dě RVHP) a nadnárodních společností (v našem případě mezinárodních sdružení v rámci RVHP) a zaručila, v souladu s článkem 72 Deklarace, aby „příznivější podmínky dosažené v rámci daného státu (tj. Československa) pracujícími a jejich odborovými organizacemi nebyly omezeny ani zhoršeny v souvislosti s méně výhodnými dis­pozicemi, které by se mohly objevit v meziná­rodních dohodách uzavřených na úrovni regio­nálních ekonomických seskupení nebo mezi nadnárodními podniky“.

Navrhujeme Ústřední radě odborů, aby pro úpl­né uplatnění práv čs. odborářů v souladu se zá­vazky, které na sebe vzala hlasováním pro Vše­obecnou deklaraci odborových práv, předložila Federálnímu shromáždění Československé so­cialistické republiky návrhy na úpravy či dopl­nění čs. právního řádu:

1. Uvést do souladu ustanovení čs. právního řádu s mezinárodními pakty o politických, ob­čanských, hospodářských, sociálních a kultur­ních právech, které se staly součástí čs. právního řádu, tak, aby čs. právní řád jednotným způso­bem upravoval práva a svobody i povinnosti čs. občanů. Zajistit, aby ustanovení právního řádu o právech a svobodách čs. občanů byla i v praxi přísně a důsledně dodržována. Provést legislativ­ně ustanovení ústavního zákona 143/1968 (o čes­koslovenské federaci) a vytvořit ústavní soud jako ústavněprávní instrument zajišťující zákonnost v oblasti občanských práv a svobod.

2. Navrhnout takové úpravy Zákoníku práce, které zcela znemožní diskriminaci při výkonu zaměstnání a povolání a odstraní důsledky před­chozí diskriminace.

3. Doplnit čs. právní řád o ustanovení, která zaručí, že kádrové materiály nebudou zneužívá­ny k jiným účelům než pracovním.

4. Požadovat, aby Federální shromáždění ČSSR v rámci své kontrolní funkce dbalo na důsledné dodržování zákonů znemožňujících sledování nebo udávání pracujících, pokud se neproviní kriminální (nepolitickou) trestnou činností.

5. Předložit návrh zákona zabezpečujícího čs. pracujícím právo na stávku, bojkot, obsazování pracovišť, manifestace či na jakoukoli jinou for­mu odborového boje a znemožňujícího represe za účast na takovém boji.

Navrhujeme, aby čs. ROH upravilo stanovy ROH a další základní dokumenty tak, aby napl­nily požadavky Všeobecné deklarace odborových práv, zejména:

1. Aby odborové organizace vždy poskytly veš­kerou jim dostupnou pomoc a podporu pracují­cím Československa, budou-li diskriminováni pro uplatňování svých individuálních či kolek­tivních práv včetně práv občanských a politic­kých, bude-li jim upíráno právo na práci v soula­du se schopnostmi, kvalifikací a zájmy; napravit svůj postup v případech, kdy podle těchto zá­sad nejednaly.

2. Aby zajistilo vypracování a předkládání vlastních fundovaných návrhů plánů celospole­čenského rozvoje včetně návrhů na takové úpra­vy plánů, zaručující, že životní prostředí se ne­bude dál zhoršovat a že všechny části čs. federace se budou rozvíjet rovnoměrně.

3. Aby zajistilo sledování růstu cen a předklá­dalo požadavky na takový růst mezd, který by kompenzoval důsledky růstu cen.

4. Aby hájilo zájmy čs. pracujících při jedná­ních o ekonomické integraci a zřizování a provo­zování nadnárodních společností.⁴

Václav Havel, Ladislav Hejdánek

mluvčí Charty 77

^ ÚSD, sb. FMV-Ch. – Strojopis, Fotokopie.

1. V dokumentu z archivu FMV uloženém v ÚSD není uve­deno datum. V samizdatovém sborníku Charta 77. Rok 1978 a v Informacích o Chartě 77, roč. 2 (1978), č. 2, s. 1-3 je publikován s datem 18. prosince, v anotovaném seznamu dokumentů in Charta 77: 1977-1989, je uvedeno datum 20. prosince.

2. Vpravo nahoře rukopisné kancelářské poznámky FMV.

3. Srv. D49 (6. 4. 1978).

4. Kopie tohoto dopisu byla zaslána francouzské Vše­obecné konfederaci práce (CGT) s žádostí, aby dopis byl uveřejněn na Západě. Mluvčí Charty 77 V. Havel a L. Hejdánek v lednu 1979 dále intervenovali u představitelů CGT, aby západní odbory pomohly uplatňovat v Česko­slovensku Všeobecnou deklaraci odborových práv, při­jatou v dubnu 1978 na 9. sjezdu Světové odborové fede­race v Praze. CGT zaslalo Ústřední radě odborů protest proti porušování lidských a odborářských práv v Česko­slovensku. ÚRO vypracoval k dokumentu Charty 77 své stanovisko, které převzal 29. března 1979 tajemník CGT Pierre Gensous. Prohlásil, že CGT zašle odpověď g enerální radě SOF na zasedání v Sofi i (9.-13. dubna 1979).

Ve složce jsou u dokumentu kromě neautorizovaného, neúplného návrhu dopisu Ústřední radě odborů o uplat­nění zásad a požadavků obsažených ve Všeobecné dekla­raci odborových práv založeny další materiály, týkající se přípravy svobodných odborů v rámci Charty 77 (Úvod­ní preambule a Návrh programu svobodných odborů). Snahy některých signatářů Charty 77 o založení svobod­ných odborů lze sledovat od roku 1977. Viz D10 (8. 3. 1977), D16 (30. 5. 1978), D40 (19. 1. 1978), D79 (20. 11. 1978).

Skupina kolem J. Litery, R. Slánského, R. Urxe a J. Judla předpokládala, že jádrem svobodných odborů bu­dou zpočátku ti, kteří byli pracovně diskriminováni po roce 1968. Po pracovněprávní stránce se opírali o me­zinárodní odborové dokumenty zakazující diskriminaci v povolání a hlavně o pomoc, kterou prokázala Chartě 77 Mezinárodní konfederace svobodných odborů a Vše­obecná konfederace práce CGT. Viz D40 (19. 1. 1978) a D79 (20. 11. 1978). Snahy o zorganizování svobodných odbo­rů skončily po procesu s 6 signatáři Charty 77 v roce 1979. Char ta 77 byla donucena udržet svou existenci pouze na bázi prohlášení z 1. ledna 1977, v němž se de­klaruje jako iniciativa přísně dodržující českosloven­ské zákony. (Vůdčí představitel Charty 77 J. Hájek se obával, že založení svobodných odborů by bylo zákon­ně postižitelné.) Navíc Char ta 77 neměla pro založení nezávislých odborů žádnou větší oporu v českém a slo­venském dělnictvu.

V téže složce je uložena i Informace Státní bezpeč­nosti o práci výboru Char ty 77 pro založení svobod­ných odborů:

N/Z – 00581/78

Přísně tajné

Informace

Dne 2. 11. 1978 se uskutečnila připravovaná schůzka tzv. pracovněprávního výboru pro přípravu „nezávislých od­borů“ v rámci čs. opozičního hnutí soustředěného v tzv. Chartě 77.

Schůzky se zúčastnili ze známých představitelů opo­zice – RudolfSlánský, Vladimír Kabrna, Tominová, JUDL a ing . Urx.

Na schůzce byl rozdán „návrh dopisu ÚRO“, který se má připomínkovat na příštím setkání dne 9. 11. 1978. Toto setkání se uskuteční v bytě Urxe v Praze 2, Ame­rická 42.

Zároveň bylo určeno, že za skupinu bývalých komu­nistů budou trvale v tomto výboru zastoupeni Kabrna a JUDL.

Při jednání bylo dohodnuto, že budou vytvořeny 2 pracovní skupiny.

Prvá má pracovat koncepčně na různých dopisech a stanoviscích, které budou prý pouze zasílány ofi ciálním čs. institucím, především ÚRO.

Druhá skupina má soustřeďovat dokumentaci o pra­covněprávních postizích členů tzv. „opozice“ a postupně je zasílat Mezinárodní konfederaci práce s tím, aby se otázka tzv. postižených občanů znovu začala oživovat.

Důvodem pro ustanovení výboru „nezávislých odbo­rů“ je ta skutečnost, že Mezinárodní konfederace práce se touto otázkou zabývala před 2-3 lety a znovu v loň­ském roce po represích proti „chartistům“. V současné době je tato otázka odsouvána do pozadí a je proto tře­ba znovu pracovně právní spory připomenout.