Tento text z roku 1948 představuje filosofickou reflexi podstaty lidské svobody. Autor rozlišuje mezi svobodou chápanou jako neustálou možnost přesahovat danou situaci a svobodou jako činorodou silou a odhodláním. Kritizuje čistě teoretické pojetí svobody jako pouhé možnosti, které označuje za jalové intelektuálství bránící skutečnému rozhodování. Svoboda je v jeho pojetí reálnou skutečností, kterou nelze deformovat žádnou teorií ani zničit vnějšími omezeními. Zatímco projevy svobody v politické a společenské sféře mohou být omezovány, vnitřní podstata svobody zůstává nedotčena. Skutečné uplatnění svobody autor spatřuje v odevzdání se vyššímu zákonu, jenž vládne nad člověkem i situací. Politické boje o svobodu jsou pak chápány jako příležitosti k projevení této hlubší, nepřemožitelné svobody, kterou nemůže žádná vnější moc podvrátit. Text tak zdůrazňuje existenciální a etický rozměr svobody nezávislý na faktických okolnostech.
Několik poznámek o svobodě
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ článek, česky, vznik: prosinec 1948
- in: Oběžník Akademické YMCA, 1948, str. 5 (prosinec) ◆ publikace
Několik poznámek o svobodě [1948]
Po referátu kolegyně Klimentjevové jsem uvedl některé poznámky k tématu diskusí francouzské federace křesťanského studetstva; později jsem byl požádán, abych tento nahodilý diskusní materiál dal k dispozici pořadatelům tohoto oběžníku. Po některých výhradách jsem tak učinil, nejde však skutečně o nic jiného než o poznámky.
Dvojím způsobem je možno hovořit o svobodě lidské: buď máme na mysli svobodu jako ustavičnou možnost člověka přesahovat situaci, anebo mluvíme o svobodě jako o síle, průraznosti, jako o elánu a nadšení. A tu je třeba hned na počátku prohlásit, že v podstatě jenom druhé pojetí je oprávněno. Se vším důrazem musíme označit jakékoliv úvahy o svobodě jako možnosti za planou, či lépe pustou teorii, tj. odhalujeme v takových rozhovorech intelektuálství, které pro samou hlubokost svých myšlenek o svobodě se zapomíná konečně rozhodnout, čili uplatnit svou svobodu.
To ovšem nemá znamenat, že úvaha o svobodě má být v našich rozhovorech tabu. V důsledku neblahého vývoje se stalo, že musíme říkat své výhrady k různým pojetím svobody a formulovat je také teoreticky, tj. také „hluboce“. Patří totiž k podstatě věci, že rozměry svobody nelze předepsat, nebo jinak vyjádřeno, že svobodu nelze vymezit libovolně. Svoboda je reálná skutečnost a nedá se účinně deformovat žádnou teorií. Je ovšem pravda, že svobodu je možno a také lidsky nutno omezovat. Tím se ovšem míní omezování projevů svobody a jejího uplatňování. A patří právě tak k podstatě svobody, že sama není ohrožena žádným takovým opatřením. To je samozřejmé všem, kteří vědí o skutečné svobodě, a nebylo by nutno o tom vůbec hovořit, kdyby se odevšad nehrnuly nové a nové „definice“ svobody, které se skutečnou svobodou nemají co dělat. Jenom proto je třeba věc formulovat a vzít takovým způsobem na svá bedra i kus odpovědnosti a tíhy v situaci, která byla spoluvytvořena naší nejasností, našimi omyly a naší neschopností pravým způsobem uplatnit svou svobodu.
Nakonec pak je třeba říci, že můžeme svou svobodu uplatnit jenom tak, že se plně odevzdáme zákonu, který vládne nad námi i nad situací. Nebudu se o tom teď široce zmiňovat, píši o tom jinde. Znamená to však jednu docela konkrétní věc: tento svět a veškeré boje o tzv. politické svobody jsou nanejvýš příležitostí k uplatnění naší skutečné svobody; žádný jejich výsledek není dost mocný, aby tuto skutečnou svobodu mohl podvrátit. Jinými slovy: svoboda je ustavičná možnost přesahovati každou faktickou situaci, tedy také každé, doslova každé omezení projevů této svobody.
L.H.