Tento text zkoumá koncept subjektu a jeho integritu skrze Hegelovo a Descartovo pojetí. Hegelova myšlenka, že realita je spíše subjekt než substance, je rozvinuta s důrazem na to, že subjekt je formován svými vlastními akcemi, nikoli naopak. Subjekt tedy není před akcemi ani pod nimi, ale skrze ně se na sobě pracuje a proměňuje. Integrita subjektu je nezbytně zajišťována jeho akcemi, což vyžaduje působnost logu, protože ani subjekt, ani akce samy o sobě nemohou zajistit svou vlastní integritu. V druhé části textu se zabývá Descartovo „cogito, ergo sum“, které vyžaduje předchozí myšlenku „ego cogito cogitatum“. Descartes musel ustavit své ego jako „ego cogitatum“ a následně se jako „ego cogitans“ s ním ztotožnit, aby dosáhl základní jistoty. Tímto ztotožněním se s „ego cogitans cogitatum“ dospěl k identifikaci s „ens cogitatum“. Text rovněž krátce zmiňuje, že logos nespojuje vše jako Bůh, ale spíše něco pospojuje tu a tam. Závěrem je zmínka o semináři o Kierkegaardově pojetí subjektu a zásahu policie.