Přednáška se zabývá složitostí morální situace a jejími aspekty, které přesahují základní model vztahů mezi subjektem, partnery a věcí. Zdůrazňuje, že každá situace je zasazena do širšího kontextu tradic, historie a osobních zkušeností jednotlivců, které ovlivňují jejich jednání, i když si je nemusí plně uvědomovat. Dále se text věnuje analýze eseje Jevgenije Jevtušenka o potřebě vlastního názoru. Zkoumá, kdo je subjektem tohoto apelu, vůči komu směřuje a jaká je jeho morální povaha. Jevtušenkův apel na občanskou odvahu a pravdivost je označen za morální imperativ, zatímco právo na rozdílné názory je viděno jako spíše politická rovina. Přednáška také uvažuje o historickém vývoji ideálu osobnosti v evropské kultuře a o tom, co znamená být „osobností“ v dnešní době. Diskutuje se o vztahu mezi pravdou, odvahou a důležitostí tradice pro formování vlastního názoru a identity.