Tento text se zamýšlí nad hlubšími aspekty lidského uvažování o budoucnosti, které přesahuje pouhou pasivní reflexi nadcházejících událostí. Autor analyzuje historický vývoj od biblického očekávání přes křesťanské odklady a sekularizované utopie až k současnému postmodernímu nihilismu a strachu z globálních katastrof. Kritizuje koncept „udržitelného života“ jako nedostatečný a namísto něj volá po hledání realistických vizí, které by nebyly pouhou extrapolací současných trendů. V reakci na negativní emoce provázející globalizaci zdůrazňuje nezbytnost prosazování pozitivních, neoportunních projektů. Jako zásadní podnět pro tuto diskuzi doporučuje knihu Hanse Künga Světový étos, která se věnuje etickým základům lidského soužití v globalizovaném světě. Text slouží jako apel k překonání mýtického děsu z budoucnosti skrze aktivní dějinné vědomí a věcný dialog o směřování společnosti. Autor vyzývá k zodpovědnému rozvrhování budoucnosti, které vyžaduje odvahu k novým myšlenkovým cestám a odmítnutí pouhého oportunismu či pesimismu.