Tento text se zamýšlí nad hlubšími aspekty lidského uvažování o budoucnosti, které přesahuje pouhou pasivní reflexi nadcházejících událostí. Autor analyzuje historický vývoj od biblického očekávání přes křesťanské odklady a sekularizované utopie až k současnému postmodernímu nihilismu a strachu z globálních katastrof. Kritizuje koncept „udržitelného života“ jako nedostatečný a namísto něj volá po hledání realistických vizí, které by nebyly pouhou extrapolací současných trendů. V reakci na negativní emoce provázející globalizaci zdůrazňuje nezbytnost prosazování pozitivních, neoportunních projektů. Jako zásadní podnět pro tuto diskuzi doporučuje knihu Hanse Künga Světový étos, která se věnuje etickým základům lidského soužití v globalizovaném světě. Text slouží jako apel k překonání mýtického děsu z budoucnosti skrze aktivní dějinné vědomí a věcný dialog o směřování společnosti. Autor vyzývá k zodpovědnému rozvrhování budoucnosti, které vyžaduje odvahu k novým myšlenkovým cestám a odmítnutí pouhého oportunismu či pesimismu.
Můj tip [kniha, anketa pro Literárni noviny]
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ článek, česky, vznik: 13. 4. 2000 ◆ web
- in: Literární noviny, 11, 2000, č. 18, str. 15 (26. 4.)
Můj tip [2000]
Ještě jsme si dost nezvykli myslet nejen „na“ budoucnost, ale zejména směrem „do“ budoucnosti. Kdysi dávno s tím začali staří Židé, ale brzo to vykolejilo do „posledních dnů“; křesťané to pak dogmaticky fixovali jako „odklad do nedohledna“. Sekularizace na jedné straně vedla k chirurgickému odříznutí „posledních dnů“, ale hned to bylo vyrovnáno různými utopiemi, které se pak „historicky znemožnily“. Postmoderna vyhlašuje někdy konec „velkých příběhů“ a tím i dějin, ale obratem ruky se před našimi zraky rodí nové „velké scénáře“, většinou ovšem katastrofické. Je to asi zcela nezbytné: tam, kde končí dějinná existence, vrací se mythos a s ním děs z budoucnosti. Ekologické důrazy vyvolaly šířící se volání po „udržitelném životě“ (jako by to byl ještě život). Nebylo a dosud není snadné prosazovat myšlenku „udržitelného rozvoje“. Globalizace vyvolává negativní emoce, zatlačující každou rozumnou úvahu. Avšak proti rostoucím negativním jevům nemá jistě smysl jen protestovat, ale je třeba nasadit vše, aby se globálně prosazovaly pozitivní, neoportunní rozvrhy. A to ovšem vyžaduje nejen činy, ale i „realistické vize budoucnosti“, které nebudou založeny jen na extrapolaci současných trendů. Bylo mi vskutku potěšením číst – někdy i s nesouhlasem nedávnou (1997) a v českém překladu zcela čerstvou knihu disidujícího Hanse Künga, která rozhodně stojí nejen za čtení a promýšlení, ale právě u nás také za zásadní a věcnou diskusi.
Hans Küng, Světový étos. Vyšehrad, Praha 2000. 364 strany. Doporučená cena 230,- Kč.