Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
lvh001.jpg
====================
ACL 10. května 1997 - ACJ - 13.května 1997 - ACL Milí přátelé ! ACJ - ACL ACL - ACJ Dnes je Láǎovi Hejdánkovi sedmdesát let! A na tom není dosti: za tři dny bude sedmdesát Jakubu Trojanovi, či jak se původně jmenoval: Jackovi Trojanovi. Milan Balabán na mne přišel s požadavkem, abych o nich obou napsal v jediném článečku pro jakýsi sborník, který vydává fakulta nebo Oikumene, s tím, že bych se zabýval skutečností, že přátelství a spolupráce filosofsa s theologem vydržela po celý tvůrčí život. Abych napsali o jejich zrání. Měl jsem do toho chut, vybavila se mi spousta vzpomínek a také se rojily i všelijaké myšlenky, o společném "dědictví" i o odlišnostech. Ale jak jsem sedl ke stroji, tak pfí!pfí! myšlenky fuč. Nakonec jsme sedli a pak i stoupli k magnetofonu a dostával jsem otázky, zprvu od maminky, pak od Jirky, některé jsem si vymyslel sám a tak vznikl jakýsi pamětní spis O VĚRNÉM PŘÁTELSTVÍ AMISE A AMILA Oba dva spolužáci z gymnasia (sic!) znamenali nezměřitelně mnoho pro naše společenství v Akademeické Ymce, pak v církvi, nakonec v Chartě. Je pravda že jsou velmi odlišného habitu i velmi rozdílného "startu do života", tj, velmi rozdílného zázemí společenského i náboženského. JAK JSTE SE SEZNÁMILI? Díky Pavlu Jeriemu jsem se dostal do diskusního kroužku Akademické Ymky a tam jsem se seznámil i s jeho spolužákem, o němž mi vyprávěl už na retreatu AY v Obříství počátkem září 1945. Příjemně jsem Pavla překvapil, že jsem znal jejich společný článek s kresbami o pěstování drosophil kezkoumání dědičnosti. Nevím, zda Láďa Hejdánek přišel do středoškolského kroužku v září nebo až v říjnu, mám to zaznamenáno v deníku i v torzu historie SKAY. Zarazilo mne, že ten vychvalovaný spolužák má strašně dlouhé vlasy, které mu padaly až na záda. Ocenil jsem, že intenzivně přemýšlí a klade závažné otázky. A S JAKUBEM TROJANEM ? Byl to tehdy Jack Trojan a byl též spolužák Pavla Jerieho. Seznámil jsem se s ním skoro o rok později. Přijel do Brandýsa nad Orlicí v červenci 1946, kde se konala první poválečná konference AY. Dostal se do diskusního Kroužku Jožky Stejskala a stal se tam jeho oponentem. Já jsem byl v kroužku Dušana Franců. Jednou jsme končili dříve a já jsem si všiml, že ve Stejskalově kroužku sedí velmi in-teresantním způsobem a drží sokratovskou řeč s Jožkou.

====================
lvh002.jpg
====================
- 2 A OSOBNĚ? Do osobního styku jsem s ním přišel uprostřed konference, když starší paní profesorka Podrázká-Snížková propagovala abstinentství. Na rozdíl od ostatních účastníků diskuse na náměstí, kteří si z ní dělali blázny, jí Jack kladl takové otázky, že mohla své stanovisko racionálně vyložit. Kayž se diskuse skončila, zůstal jsem tam s Jackem sám a on mi navrhl, abych s ním šel pro spravené hodinky k hodináři. Po cestě mi vykládal, že má paní profesorka právo být slyšena se svým stanoviskem, které snad nesdílí, i když asi na omezení spotřeby alkoholu by bylo pro společnost dobré. Dělat si ze staršího člověka blázny není k ničemu. DOŠLO K NĚJAKÉMU SPORU ? Na závěr konference byli vždy vybráni zástupci jednotlivých věkových skupin, já za nejmladší. Kritizoval jsem konferenci z hlediska lesní moudrosti, například povrchní pojetí táborového ohně, do něhož házeli kuřáci nedopalky cigaret. Takový oheň je přece oheň přátelství a neměli bychom dopustit, aby byl znesvěcen. Dodržel jsem pětiminutový limit a po mně nastoupil Jack. Prohlásil, že mluví za "přechodníky", tj. ty, kteří přecházejí ze střední na vysokou školu. Pochválil konferenční brožuru ve formě "harmoniky", jak to přispělo k tomu, že ho konference zaujala. Kritiku však vzal velmi důkladně: temata přednášek, organizaci diskusí, přípravu táborového ohně, kulturního a hudebního programu, víc možností věc prodiskutovat i v menších kroužcích rozdělených podle zájmu či temat atd. Přesáhl limit: mluvil 17 minut! Po našich prkjevech vyskočil na podium sokolovny Vráta Verner, synovec Samuela Vernera, byl nejspíš v turistických botech a řekl, že nesouhlasí s tím, co ti dva před ním řekli. Pro něho to bylo nejrkásnějších pět dní dosavadního života a věří, že i pro další. Je třeba vzdát chválu a dík a ne skritizovat okrajové nedostatky. Sklidil bouřlivý potlesk, pak za mnou přišla celá řada lidí a můj výstup odmítla, Hana Holečková, Saša Klimentěv atd. Když jsem ale doprovázel Samuela Vernera k vlaku, poděkoval mi za upřímné a statečné slovo. (Až letos jsem v jeho životopise našel, že jeho první vystoupení na veřejnosti bylo ostře kritické a pobouřilo i jeho přátele). Tak jsem sě jako kritik octl "na jedné lodi" s Jackem. VIDÍŠ V TOM NĚCO HLUBŠÍHO ? S Jackem jsme se shodli, že konference pro nás mnoho znamenala, ale že se nehodí vykládat to jako "nejlepší dny svého života". A že kritika neznamená nevděčnost nebo zneuznání toho pozitivního a už vůbec ne znevážení práce těch, kdo to připravili, vedli a organizovali (s manželi Kellerovými jsem přepravoval marmeládu), ale právě naopak: konstruktivní kritika je projev kladu. Jack se jevil jako člověk věc-

====================
lvh003.jpg
====================
- 3 ného zájmu, nepatetický, přesvědčený, že není třeba chválit dobré, ale je potřeba říci kritiku, aby to bylo (příště) ještě lepší. A DÁLE ? Jel jsem pak s celou skupinou, která se nabídla pomoci při likvidaci na autě do Prahy, kromě Míly Michala tam byli samí Honzové a to jsem už tehdy věděl, že "Jack" je ve skutečnosti Honza. Jack měl s sebou krásné kolo s přehazovačkou a opustil nás na jakémçi místě v a jel do Sezemie, kde měl jeho strýc hostinec. (Trojan, byl to strýček i Míly Trojanové-Kabíčkové, dopisuji již po jejím pohřbu..). A NA PODZIM? Od podzimu 1946 začala významná doba "SKAY" (Středoškolského kroužku Akad. Ymky). Od počátku kroužek vedl dobře Jožka Stejskal, student filosofie. Celý minulý školní rok tam chodil Láďa Hejdánek, Táňa a Saša Klimentěvovi, Pavel Jerie, Jiří Jirásek, pak i řada Sašových spolužáků a mnoho dalších. Nyní tedy i Jack Trojan, začínali studovat vysoké školy, Táňa filosofie, Láda matematiku, Jack vysokou obchodní (a zároveň i filosofii a filmovou akademii!), Jirásek práva atd. My se Sašou začínali septimu. Postupně tam přicházeli i další spolužáci Pavla Jerteho, i když Josef Slavík až v roce 1947. Jack nebyl pokřtěn, kdežto Láda byl, podobně jako Pavel Jerie členem vinohradského sboru ČCE a byl v církvi velmi činný, setkával jsem se s ním na schůzích sdruženeckého odboru seniorátu, zapojil se hned do polemiky se seniorem Lanštjákem, který chtěl hned po sjezdu v Novém Městě na Moravě zlikvidovat "starý výbor" (Honza Macků, Honza Filipi, Vlasta Litochlebová atd.). Senior Lanštják nelibě nesl, když jsem prosadil, aby byl Láďa Hejdánek náhraníkem odboru...). JAK PROBÍHALY DISKUSE ? První diskusní kontakt jsem měl s Láǎou hned na podzim 1945. To jsem měl výklad oddílu z knížky Karla Pechoče (TGM a středoškoláci), byl to referát o životním stylu Pechoč tam má myšlenku, že by středoškolák, který chce něco v životě dokázat, měl být mj. abstinent. Vyhrotil jsem otázku pít či nepít. Pavel Jerie to napadl jako extrém, uplatňoval zdravotní stanovisko, že se člověk nesmí stát na aklkoholu závislý, musí někdy ve společnosti pít a pak je dobře aby "uměl pít". Láďa se mne zastal, že základní otázka je, zda je zásadní abstinentství správné či nikoliv. Ostatně vždy chtěl mít jasno, v čem je problém, o čem se diskutuje a tak Stejskalův důraz na metodu diskuse ještě prohloubil. Nejen tedy zpřesnit pojmy a výrazy, kterých užíváme, ale také zpřesnit diskusní otázku a opustíme-li ji, at se to společně řekne, nebo at to uvede předsedající.

====================
lvh004.jpg
====================
- 4 Mám dojem, že to, co se Ládovi líbilo na kroužku vedeném Jožkou Stejskem, zprvu i Zdeňkem Sudou a Přemyslem May dlem, byl důraz na kvalitní diskusi, která je zajímavá, dramatická, ale zároveň se trvá na přesných pojmech a stálém ujasňování, o čem je řeč. Proto se též hodně "shrnovalo", popřípadě za týden referovalo, kčemu jsme došli a to bylo především ujasnění temat a pojmů. Velmi často se diskutovalo nejen o obsahu běžných pojmů (inteligent x intelektuál), ale třeba i, co to je je "upřímnost" na rozdíl od "pra domluvnosti", která stojí pod určitým měřítkem, je uvědomělá, kdežto upřímnost může být spontánní, nahodilá. Později jsme měl spor s Ladislavem o výrazu "chci" a "chce se mi" (popřípadě "nechce se mi"). Podle Ladislava "chci" znamená, že už přikračuji k činu, už to vlastně začínám konat. Kdežto "chce se mi" nebo "nechce se mi" vypovídá jen o mé náladě, pocitu apod. JAK SE TI TEHDY LADISLAV JEVIL ? Měl jsem z něho dojem, že je především logik, popřípadě logistik. Při jedné cestě na hranice Vinohrad, mi vysvětlil, že chce studovat matematiku pro její přesnost a spolehlivost. Z podobných důvodů jsem chtěl i já studovat matematiku, ještě jsem to psal v oktávě (1948) do dotazníku o volbě oboru či povolání. Od roku 1946 pak skutečně matematiku studoval. Logistika pak byla zavržena, podobně jako kybernetika jako buržoasní pavěda. Překvapovalo mne u něho, jak velký zájem má o církevní práci, při sporu odstpujícího výboru mládeže (a nedělních škol, za ty byl ve výboru Jan Filipi, otec Pavla Filipiho). Postavil se neomylně na správnou stranu, tj. proti seniorovi Lanš tjakovi. Pro mne bylo důležité, že si byl jist, že důraz na vědecké myšlení není v rozporu s živou křesťanskou vírou. Jednou řekl něco takového Viktor Hájek na adresu Ladislava; šel jsem za ním a ptal jsem se ho, kde a kdy Hejdánek něco takové řekl nebo napsal. Viktor Hájek mi s jistými rozpaky vysvětlil, že v době jeho dospívání byl některými filosofy, jimiž se obíral, považován Bůh za nejvyšší pojem, tedy cosi abstraktního, konstruovaného. A připustil, že něco takové hejdánkax neslyšel říci. (Viktor Hájek hrál v církevní praxi jakéhosi blba, ale nutně jím nebyl. Myslel si, že dělat ze sebe ortodoxního idiota je projev odpovědnosti za církev. Podobně vystubẞval i Milan Hájek). U Heedánka jsem později, tak kolem jejich maturity a pak v prvním roce jeho vysokoškolských studií jsem poznal, že má zájem o zpěv, zvláště čtyřhl asý. Při schůzkách v bytech se navcičovaly písně, často nácvik vedl Ladislav sám, přenesl zpěvníky, zan1 dobře notové vydání "Cantate Domino" zpěvník Federace křestanského students tva.

====================
lvh005.jpg
====================
-5Jak jsem se již zmínil, mátly mne zprvu dlouhé vlasy až na ramena. Prý v tom nebyl žádný úmysl, jen nechtěl ztrácežt čas u holiče. Seznámil jsem se s jeho rodiči, jeho maminka si stěžovala na jeho nepraktičnost a nepořádnost. Přitom mne vždy Ohromoval jeho úzkostlivý pořádek v knihovně, na psacím stole, srovnané ořezané tužky v zákrytu, nikde ani smíteček. DOŠLO K NĚJAKÝM SPORUM? K ideovým spoй docházelo až po roce 1947, přesněji řečeno zásadní spory byly na denním pořádku. Já jsem se jich však nezúčastňoval, jak to zachytila paní profesorka Komárková, byl jsem málomluvný. Tu a tam jsem měl nějaký referát nebo koreferát, vedl diskusi. Snad jsem někdy překvapil, jako na již zmíněné konferenci 1946 v Brandýse nad Orlicí. Snad byly nějaké "stylové rozdíly". Joža Stejskal prosadil, že uspořádáme dýchánek s tancem. Během tance jsem s Pavlem Jetiem a Láǎou Hejdánkem diskutovali na chodbě o zásadních věcech, ale třeba můj bratr Pavel se zúčastnil tance. Jožka to chápal spíše tak, že se jako "intelektuálové" povyštujeme nad druhé, zvláště nad dívky, ale k diskusi o tom nedošlo. Existenciální spory o životní, politickou a také praktickou orinetaci (AY) docházelo až v roce 1948. Pochopitelně už v roce 1946 před volbami bylo cítit jakousi "dichotomii", i když byla mírněna Stejskalovým (a Maydlovým) vlivem. Přemysl Maydl se hlásil ke komunismu, později byl z něho i marxistický teoretik. Prvního máje 1946 jsme šli na výlet, do štiřína ostatně, bylo nás asi 25. Šli jsme proti proudu lidí, kteří šli na průvod. Komunistické ženy nám připínaly rudé karafiáty, my jsme to až na Jožku odmítali. Jožka si nechal karafiát připnout, poděkoval za něj a přátelsky vysvětlil, proč jde on a jeho přátelé na výlet. Byla z toho diskuse. Mně vadila ta agresivita těch žen, ale uznával jsem mírný postup Jožkův jako křesťanský. Podobně se vedla diskuse o tzv. objektivitu, kterou považoval Jožka za kamufláž. Bylo to heslo lidí, kteří byli proti socialismu a komunismu, podle něho. Také tu a tam někdo přišel s tím, že jako křesťané máme být pro stranu lidovou, to však bylo vždy odmítnuto jako nesmysl. (Je ovšem zajímavé, že jsem pak 1. máje 1947 šel se sociálně demokratickou mládeží, ač jsem nebyl členem strany ani organizace mládeže jako náš Pavel, Eva Benešová a mnoho jiných. V roce 1946 Jack Trojan do Akad. Ymky nechodil a Láda nejspíš na výletě nebyl. Ale byl tam Saša a jeho sestra Táňa, ovšem, ty si dobře pamatuji).

====================
lvh006.jpg
====================
- 6 A JAK SE POLITICKY ORIENTOVAL LADISLAV A JAKUB ? Byl jsem přitom, když se rozhodovali, ovšem až v roce 1947, pro sociální demokracii, pro určitou organizaci, vyprávěli, jak se tam pokoušeli uvést určitá zásadní politická temata, jak naráželi. Později se ukázalo, že ani je, ani Jirku Jiráska (Pavla Jerieho? Táňu ?) řádně nezaregistrovali, takže pak neměli v létě 1948 problémy s odmítnutím vstupu do KSČ, jako ti, kdo byli řádně registrovaní. COS TEDY OD OBOU PŘÁTEL V PRNÍM KOLE ZÍSKAL ? Od Ladislava utvrzení v tom, že není rozpor odborné vědy, filosofie s křesťanstvím. A ovšem, že křesťanský způsob života je třeba doplnit úsilím o promyšlený názor na svět, odbornost. To byl již vliv Jožky Stejskala, mně bližším způsobem mi to zprostředkoval Ladislav. U JACKA Trojana se mi líbilo to, že kritičnost pro něho neznamená nepřátelství. Naopak, že vážná kritičnost je projevem pozitivního, vážného zájmu. Kritikou nebořím, ale zlepšuji. Bylo ovšem zajímavé, jak u těchto dvou přátel a ovšem i u Jir ky Jiráska to bylo něco až samozřejmého. Naproti tomu Saša Klimentěv, Vráta Verner, Táňa Klimentěvová (ale i Hana Holečková), tj, převážně lidé, kteří byli pod vlivem Jednoty českobratrské (ač se Samuel Verner z toho vymykal) mívali takové úvahy, že kritičnost, odbornos tx, přesnost může ohrozit duchovně. jsem se Mnoho sporů bylo kolem "pokrytectví". Na konferenc 1948 před jídlem "nenápadně" pomodlil a Jožka to hned napadl jako pokrytectví, Táňa se mne hned zastala, že jí se to líbí, že se modlím i sám, bez druhých, potichu. Jožka to odmítal, že takopou modlitbou se nad druhé povyšuji. Z toho důvodu měl i Hanu Holečkovou za pokrytce a ovšem Hana Jožku skoro nenáviděla jako nebezpečí pro středoškoláky vůbec a mne zvláště. KDY SE VAŠE SKUPINA ROZEŠLA ? V roce 1948. Jožka Stejskal se práce nezúčastňoval, pobýval u své sestry a psal disertační práci o smyslu života a když mu ji nepřijali (?), tak napsal "O netelnosti duše z hlediska parapsychologie". Neprožíval s námi únor 1948, Jackovo zatčení. Přijel až asi v červnu a ukázalo se, že si se staršími členy kooužku nerozumí. Spíše zásadně než politicky. Bylo to podmíněno únorem, ale hlavně tu byl důraz na to, že se nepovažovali za jeho žáky, že šli a chtěli jít vlastní cestou.

====================
lvh007.jpg
====================
- 7 Na jednu schůzku s ním, v Ymce, jsem přišel velice pozdě, tj. snad o dvě hodiny. Jožka Stejsku právě vycházel, spolu s Mílou Pohorským, z budovy. Zasedli jsme ve voňkově vegetářské jídelně a oni mi vyložili, k čemu došlo. Jožkovi se zdálo, že jedinou oporou jsem zůstal já a Míla Pohorský. Později mi Míla vyložil, že to nebyl teoretický souhlas, ale že se mu zdálo unfair, že se na něho "vrhli" jen proto, aby se osamostatnili, a tak pak odešel s ním. Podobně s Jožkou, který spal u nás, jsme věc důkladně prohovořili. Neřekl on před nimi, ale ani oni před níže existuje plán odchodu do ciziny. V teoretických věcech se také rozešli. Stejskaà se pokoušel náboženství zabudovat přímo do filosofie, držel se též rozdělení na idealistický a materialistický koncept. Zdálo se mi, že Stejskal vůbec nezná nejen Hromádku, ale ani Rádla. Rudolf Říčan, jemuž jsem Jožkovu práci předával, soudil, že Stejskal má tendence "míchat různé věci dohromady". Poslouchal J.B.Kozáka, ale "neučaroval" mu ani Souček, ani Patočka. Komárkovou považoval za "pracovnici se středoškoláky", o její teorttické práci nevěděl nic (a my ovšem jen málo). Ostatně do našeho života zasáhla právě o svatodušních svátcích návrhem na uspořádání brigády: něco takového bylo pro Jožku zcela cizí, zbytečné, nezásadní. Ostře se střetl s Josefem Slavíkem, který se postavil plně za Hejdánka, Trojana, Jiráska. S Mílou Pohorským jsme vypracovali jakou opoziční platformu proti o dva roky starším kolegům. Kritizovali jsme jejich sklon ukládat normy životní realitě, tj. že se konstruované pojmy vnucovaly jako schemata. Zdálo se nám, že se musíme více zabývat "horizontem" osobního i dějinného života než "vertikálami" příkazů a norem (axiomat). Brzy se k nám připojil Béda Loewenstein a Saša Klimentěv lavíroval mezi "horizontalismem" a "vertikalismem", měl velké pochopení pro základní metafyzické otázky. Typický byl pozdější spor o neděli na jednom výletě. S Béǎou jsme chápali sedmý den "odpočinutí" jako praktické zařízení pro dobrý výkon v šesti pracovních dnech. Ladislav však viděl neděli jako cosi zcela odlišného, nepraktického, prostor pro adoraci (Boha), prostor kdy člověk je člověkem, protože nepracuje, není zařazen do chodu a běhu světa, ale stojí "tváří v tvář". JE PRO HEJDANKA A TROJANA SPOLEČNĚ ZBOŽNOST NEBO VZTAH K PRAVDĚ? Pokud jde o silný osobní vztah k Ježíši Kristu, jsem v pokušení říci, že je tu společná zbožnost. Společně se stali, tuším o svatodušních svátcích 1947 na retreatu v Soběšíně řádnými členy studentského křesťanského hnutí a podepsali "bázi", v níž je váýslov-

====================
lvh008.jpg
====================
- 8 ně vyznání vztahu k Ježíši Kristu (a evangeliu). Jejich cesty však byly rozdílné, rozdílné bylo jejích zázemí. Ladislav vyrostl v intenzívně evangelickém prostředí vinohradského sboru za faráře Bedřicha Jerieho (1885-1965) a za celé řady pozoruhodných vikářů. Syn faráře Jerieho, Pavel, přivedl Ladislava na podzim 1945 do střeodoškolského diskusního koužku AY. Práce Emanuela Rádla zprostředkované Lučkem Brožem, studujícím theologie, ho nasměrovaly od zájmu o přírodní vědy k filosofii, k Masarykovi a myslitelům Masarykem ovlivněným, J.B.Kozákovi a J.L.Hromádkovi. Odtud měl pak už blízko k J.B.Součkovi a Janu Patočkovi. Na Jakuba velmi zapůsobilo křesťanské studentské hnutí, konferen ce Akademické Ymky v Bandýse 1946, diskusní kroužky a semináře, pak další konference, retreaty, tábory a střediska Federace v roce 1947. Mám pocit, že ho uchvátila koncepce celostní zbožnosti, tj. pochopení evangelia, které mluví do všech oblastí života osobního, dějinného i celého stvoření. Vzpomínal kdysi, že srdce křesťanské zbožnosti objevil v krizovém prostředí lesní brigády AY v létě 1948 ve Kvildě. Dlouhý pobyt od počátku roku 1951 do konce roku 1953 mezi katolíky mu pomohl docenit Rádla, Hromádku a celou "pražskou theologii", tj. hlavně J.B.Součka. U Jakuba jde vlastně o obrácení, či jak se dříve rádo říkalo (a psalo) o konverzi. V ČEM BYLI ODLIŠNÍ ? Láda Rádlem a filosofickou prací překonával pokušení zúžit křesťanství na osobní zbožnost, bránil se citové stránce náboženského subjektivismu, ač ovšem byl nábožensky velmi živý, jak se říkalo "nábožensky založený". On sám užíval velmi kriticky (například o Mirku Heryánovi, který byl vikářem vinohradského sboru (od 1.5.1947))výrazu "nábožensky tvořivý". V tom byl Jakub zcela jiný. Spíše toužil po zámezních situacích, blížil se k nim, vyhledával je, též pro silný důraz na umění, na citovou stránku prožívání životních i historických událostí. Studoval dočasně nejen filosofii a vysokou obchodní, ale i filmovou akademii, psal básně, vedl recitační kroužek, skládal později písně, psal povídky, též filmové povídky, leccos zdramatizoval. Až později se bránil tomu, aby byl určován k vedení besed, táborových ohňů a k organizaci. COŽ NENÍ U HEJDÁNKA SILNÝ POETICKÝ PROJEV ? Jistě je, je však spíše kazatelský, libuje si v příměrech z přírody (víra u létajících mravenců, Hejdánkův pes a pod.). Kdesi mám schovanou jeho báseň, která mne překvapila tím, že připomíná jedinou zachovanou báseň jiného Rádlova žáka, psaná přibližně v témže věku, ou

====================
lvh009.jpg
====================
- 9 -> tematicky i výrazem podobnou. Je to báseň mého otce z dvacátých let. Jisté je, že i u Ladislava je to, co označuje Pavel Kohout ve svém fejetonu (Bebra) jako "hlubinu českobratrství" po silném zážitku multidimenzionálního vidění. Proto také byl tak obezřelý, aby na shromáždění Jednoty českobratrské nepovstal a nezačal se hlásit k Ježíši Kristu jako svému Pánu. Musil se držet, po výzvě kazatele Beneše, sedadla oběma rukama, aby, jak mi pak řekl, "neudělal ostudu". Pochopil jsem ho hlouběji až v Bystrém na "hodech lásky" při výzvě téhož kazatele. Ale to jsem měl už silnou imunitu a také ovšem kritickou zbožnou ženu vedle sebe. ("Je to duchovní kapitalismus. Mají všechno a ještě chtějí mít Pána Ježíše.") JAKUB PO TAKOVÝCH ZÁŽITCÍCH TOUŽIL ? A DOSTAVALO SE MU JICH ? Myslím že ano. Svědčí o tom některé jeho verše. Také jeho vyprávění o Dánsku (máme ho na magnetofonu). Dále byl mezi řeholníky v Hájnikách, kde byli i mysticky orientovaní řádoví bratři. Později jezdil za letničními, s nimiž udržoval Ferda a Darja bohaté styky. Ono shromáždění autentických letničních má určitou hlubinu, "grády" by řekl Gardavský. Nebezpečí zdivočelého subjektivismu je ovšem velké. Ladislav se takovým věcem raději vyhýbal. Z pudu sebezáchovy. NENASTAL U LADISLAVA NĚJAKÝ ZLOM? V ZÁZNAMU Z ROKU 1964 ŘEKL: "KDYBY CÍRKVE NEBYLOT, MUSELI BYCHOM JI VYTVOŘIT." O záznamu z roku 1964 nic nevím. Starší výrék z roku 1951 zněl: "Budeme se musit rozejít, abychom se jednou mohli sejít". Tehdy došel k názoru, že jako skupina jsme duchovně i myslitelsky příliš slabí na to, abychom se pokusili ovlivnit naši církev, nejprve pražské sbory. PROČ SE LADISLAV ROZEŠEL S VRŠOVICKÝM SBOREM ? To ovšem skáčeme hodně do pozdních let! V roce 1972 ho sbor pěkně přivítal po návratu z vězení. V době výkonu trestu Mirka Dusa i kázal, spolupracoval s bratrem Novákem, Treterou, který byl tehdy v naší církvi a hlavně ovšem s Tomášem Růžičkou. Že se ho pak ve sboru někteří "báli" a prosili, aby do shromáždění nechodil, je nálada pozdějšího data. A ještě pozdějšího data je tvrdé vystoupení Petra Pokorného proti kandidatuře Jakuba Trojana. V ČEM JE U JAKUBA ROZDÍLNÝ PŘÍSTUP ? Jakub se ke křesťanství a k církvi blížil vlastně velmi harmonicky, s neustálým pozitivním očekáváním. Krize a krizové rozhovory

====================
lvh010.jpg
====================
10 na brigádě v Kvildě 1948 mu pomáhaly ujasňovat základní jistoty křesťanské existence. Také se definitivně rozhodl neodcházet do ciziny. JAKÝ VLIV MĚLO NA OBA KATOLICTVÍ ? Jakubovi v období práce v PTP (1951-1953) pomáhalo katolické prostředí (Böll by řekl "katolický vzduch") ujasnit si protestantské (reformační) pozice či principy. Uvědomělý rozhovor s katolíky je pozdějšího data. Jak návázal rozhovor s Ladislavem Jiří Němec, nevím, jen prý se odvolával na to, že se s ním setkal kdysi u Kloudových. Jana Kloudová byla spolužačka Jiřího Němce. TEILHARDOVY MYŠLENKY SNAD NEBYLY PRO LADISLAVA NIC NOVÉHO. Teilhard zprostředkovaný Jiřím Němcem Ladislava oslovoval pro příbuzné myslitelské motivy s Rádlem. U Teilharda je více rozpracovaný vztah k přírodě a k dějinám kosmu. U Rádla je však důležité to at se Láda nezlobí ono "zády k přírodě", jak to vyjádřil Karel Pechoč. A ovšem i u Ládi. NENÍ NAPROTI TOMU U JAKUBA JAKÝSI NEDOSTATEK VE VZTAHU K PŘÍRODĚ ? NENÍ PROTO TAKÉ PROTI EKOLOGII ? Myslím, že nikoliv. Přece jen je rybář, to je sice vztah agresivní, lovecký, ale přece jen intimní. Slyšel jsem ho chybně sice, ale ekologicky pozitivně vykládat verš o "podmanění tvorstva" (Gn 1,28), nelze říci, že je proti ekologii, nemá-li pochopení pro některé ekologické aktivisty (a nezná jména květin ani ptáků). Energicky se se ovšem brání přirozené theologii, výkladu poznání přírody (přírodních zákonitostí) jako zdroji theologického poznání. Chce se ubránit závislosti. Vůbec mám takovou teorii, že si vždy budoval pozici nezávislou na Láǎovi, na mně, na ostatních přátelích kritikou a odmítáním. 1949 Stálo by za to zkoumat, jak se odlišil v roce 1950 v pojetí, koncepci brigád ode mne a Jiřího Jiráska, jak trval na koncepci Komárkové. Nebo v гя témže roce jsem přišli s thezí, že Ježíš Kristus přišel pro chudé. Jakub hájil "klasické" pojetí: chudí jsme před Pánem Bohem všichni a jakmile přiznáme, že chudí jsme, je jám otevřena cesta k evangeliu. Opíral se ovšem i další přátele z AY, též o Lubora Drápala, s nímž se dělil o sekretářskou funkci. Za naše pojetí se postavil Amedeo Molnár, proti němu vystoupil halasně F.M.Dobiáš, ale svou přednášku pro konferenci AY v Hronově už postavil na thezi, že

====================
lvh011.jpg
====================
CH 11chudí jsou první na řadě a pak úvodní přednášku, když byl jmenován profesorem sociální etiky. NEBYL TO U JAKUBA PLOD JEHO KONVERTITSTVÍ ? Jistě byl. Konvertita se chce a "musí", hlavně zprvu, držet středního silného po proudu. Na vojně, když jsem byl na krátký čas přeložen do "farářské roty" v Hájnikách, mi řekl, že mezi slovenskými pracovníky, cikány (ještě jsme neříkali Romové), katolíky, vojáky a vojačkami z blízkého letiska Tri duby, pochopil, co jsme měli na mysli, když jsme říkali, že my jsme "bohatí mládenci" a všechno je pro skutečně chudé. NEBYL I LADISLAV PROTI NÁBOŽENSTVÍ BEZBRANNÝ? Láďa se stále vyzbrojoval, aby bezbranný nebyl. Proto se při té zmíněné výzvě k pokání držel i fyzicky sedadla. "Pozor! To je útok na city! To nemůžeš udělat!" Když v horečkách nadiktoval vynikající text určený vedení církve (Kejřovi a Škar-vanovi osobně), v době kdy chtěli "zachraňovat církev" podlézáním úředníkům dvou ministerstev a tak jim chtěl sdělit, že církev zachránil někdo jiný a že jejich úkolem není "obětovat svou čest a pověst", jen aby církev zachránili (oslovoval je tuším "milovaní bratří"), tak prahl po tom, aby to Tomáš Růžička a my všichni zveřejnili a předali. Když mu bylo lépe a přečetl to a přeschl z magnetofonu, z tak zveřejnění zabránil. Byl to výrazně náboženský, inspirovaný projev, ale on byl přísný k náboženským výlevům i svým. V přísnosti na sebe, na své city, na "úlety" jsme si byli podobní skoré všichni, kdo jsme byli pod vlivem Jožky Stejskala, tedy zdůrazňovali jsme reflexi, korekci odpovědným přemýšlením. NELIŠIL SE PRÁVĚ V TOM JAKUB OD VÁS ? Ano, ale my jsme tomu rozuměli právě jako dani z konvertitství. Narazili jsme jednou na publikaci Federace, na obálce bylo "I believe in "Taková běžná nábožensky kýčovitá obálka, v obsahu byly pak jednotlivé kusy křeslanské věrouky. Jakubovi se to líbilo a když to chválil, díval jsem se na něho úkosem, zda si nedělá legraci. Ne, jemu se to líbilo, ještě neviděl desítky a sta takových publikací. Ještě typičtější byla příhoda v Hronově na konferenci 1950. Jakub byl nadšený tím, že někteří lidé vkládají do své řeči "Bude-li Pán chtít" nebo "Dá-li Pán". Nic netušící Slávek Ondra k tomu doxidal: "Mně se také otevírá kudla v kapse". Samozřejmě se domníval, že Jakub tuto náboženskou zlotřilost ironizuje. Honem jsem volal: "Slávku, opatrně. Nově na víru obrácený. Nejdřív mléko!"

====================
lvh012.jpg
====================
12 Vzpomínám si, že Jakub na mne vrhl pohled "laněné raně", jak říkal Slávek. Později jsem mu vysvětloval, že je možno si vážit i exaltované zbožnosti třeba u Marie Rafajové nebo Samuela Vernera, ale je třeba se mít na pozoru před náboženským "svinstvem", pro které židé raději Boží jméno ani ř neříkali, aby s ním někdo nečaroval nebo nahauzíroval. Vrátím se ještě k té příhodě Ladislava s jeho "proroctvím". Přepisoval je Tomáš Růžička, syn našeho nejlepšího kazatele, jakého jsme v našem věku měli. Ten se prý strašně šklebil, když tam Láda oslovoval Kejře a Škarvana jako milované bratry Ale Láda to myslel vážně a v tom afektu to i řekl. Tomáš však neměl horečku a jako farářské dítě měl více umunních látek, když někdo jedná jako svině, je třeba to říci a ne hledat hlubinné důvody a ještě "bratrovat". Jednou Honza Čapek se dovolával Pascalova "Ne Bůh filosofů, ale Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův, Otec Ježíše Krista". Tu na něho Láǎa vybafl, že je to theologické "ble, ble, ble". Vypadalo to tak, že chce Honzu Čapka ranit nebo urazit (také se trochu urazil). Mně se zdálo, že v tom rozčilení přehlédl, že je to citát z filosofa a matematika a pak, že je povinen to interpretovat jako citace vlastně Bible. Se zpožděním jsem pochopil, že se Láďa bránil. ZUSTALA NÁM TA PŘÍRODA STRANOU Tedy trochu u "mladého Trojana" byl vztah k přírodě méně pozitivní, obíral se lidmi, lidským světem, ekonomií, politikou, uměním. Asi ostřeji než Láda si byl vědom toho, že je třeba se bránit přírodní filosofii. Láďa byl posluchač Jeriův, ne byl tak nabroušený na nesmrtelnost duše, anglikánský povlovný přechod mezi přírodou a milostí. Navíc jsme byli (až na Jakuba, který přišel později) okouzleni (zvláště Pavel Čapek) C.S.Lewisem. Nebyli jsme tak nervózní jako bárthiáni, kteří vždy hned vybuchují: "To je filosofie, to je přirozené poznání, to není theologie". Tato nervozita nebyla ani u Rádla, ani u Teilharda ale ani u Bartha, to spíše u Bárthových žáků. A Jakub ? Ten se stále snažil dostat do střední silné linie, a teď zvláště jako učitel církve, profesor, děkan. To vlastně není asi moc přesvědčivé. Lepší je jeho antropologie. MYSLÍS THEOLOGII PŘÍBĚHU ? To už je jakýsi derivát původní myšlenky. Myslím jeho doktorskou práci, kterou mu fakultní rada na návrh Bičův nepřijala a on musel dopracovat biblickou M antropologii. Bič prý prohlásil, že je Trojan nadaný a ctižádostivý a že bude přednášet na fakultě, tak je třeba ho ovlivnit, aby dobrý nápad dopracoval a jeho práce (prý na Lochmanovu přímluvu!) byla přijata.

====================
lvh013.jpg
====================
- 13 Já jsem Jakubův postřeh vyčetl z jeho básně. Jeho verše nebyly špatné, třebas bývaly terčem mé kritiky ostatně jsem napsal celý seriál o moderním básnictví a vykládal především jeho verše nikdo si toho nevšiml, poněvadž to vycházelo v lednu a únoru 1968 a málokdo tehdy se věnoval Kostnickým jiskrám. Jeho báseň o tom, že "bližní je zjevení" a tedy "lidství Ježíšovo" je zjevením,mne podnítila k uvažování směrem, který se zúročil v diskusi na synodní radě. Tehdy kdosi (synod?) ugnesl, že se má vést diskuse s novou orientací a Viktor Hájek pozval nás několik a také pozval Jana Vencovského, což byl představitel pobarthovské ortodoxie (neoortodox), aby nás "vyřídil". Vencovský přišel s tvrzením, že lidství Kristovo je cosi přirozeného, normálního, že žíznil, měl hlad. Ptal jsem se ho, že zda se podává jako něco samozřejmého, jako "houska na krámě". Naběhl mi na to a potvrdil s tím, že Nový zákon k obyčejnému lidství přidává božství. Lidství je přístupné přirozenému poznání, božství nikoliv. Najednou Viktor Hájek postřehl Vencovského chybu, já jsem si zlepšil bodování tím, že x civilnost interpretace není zjednodušení, zprůhlednění, ale výklad přítomnými prostředky -a tehdy bylo ve flóru absurdní divadlo. Hájek se tak rozehřál pro novou orinetaci, že mnè nechal se na závěr rozpravy pomodlit a při návštěvě sboru provedl mistrnou obranu theze, že Ježíš Kristus je náš bratr. Za toto vše vděčím Jakubovi, že postřehl, že novozákonní koncepce lidství nevychází z nějakých přirozených počátků. TO JE TEDY TO JEŽÍŠSTVÍ ? To nikoliv. To je už starší pojem, tuším je u Žilky a nemýlím-li se i u Masaryka. Užíval ho i ortodoxní Šebesta, mluvil-li o tom, co si máme vzít u Ježíše jako příklad. Je to starší pojem. V té diskusi šlo spíše o to, že si Hájek všiml, že je pro nás Ježíš Kristus zjevením, že nám nejde o lidství jako cosi přirozeného, všedního. OBRAZ BOŽÍ ? Ano, realizovaný obraz Boží, ne tedy běžný člověk, v tom měli daňkovci pravdu, když varovali před koncepcí velkého, geniálního člověka, revolucionáře atd. XIX. století. JAKUB TO ZPRACOVAL BÁSNÍ ? Ale to snad ne. Práci psal někdy v roce 1968 nebo 1969, báseň je starší. Ale když už máš myšlenku, tak to prohovoříš a zpracuješ. Jakub píše dost esejisticky, těžko se hledají z něho citáty. To jsou

====================
lvh014.jpg
====================
-14i ti jeho Slavíci (Nightingales). Těžko tam najdeš citát, který potřebuješ. TAK V ČEM JSOU OBA UČITELÉ ROZDÍLNÍ ? Bytostně tu je velký rozdil, habitus zcela jiný, celá osobní historie docela jiná. Láda měl náskok v evangelické kultuře, ale k ní přivoněl i Jakub, chodil do sdružení, na bohoslužby, myslím i do rodiny Jeriových. (Ostatně spoluzakladatel slavného středoškolského kroužku byl Pavel Jerie, spolužák jich obou). Jakub se připojil vlastně až po roce; vyrůstal v docela jiném prostředí, jeho zájmy byly jiné. (Pavel a Láďa pěstovali drosophily a bádali o dědičnosti, četli Vesmír atd., zabývali se kosmogonií a kosmologií). OBA JE USMĚRNIL JOŽKA STEJSKAL ? Ano a ne. Stejskal más získal pro inteligentně vedenou diskusi, tím nás ovlivnil. Jeho myšlenky šly jiným směrem, to ti protestanti proti němu v červnu 1948 měli "velký kus pravdy" (podobá-li se pravda koláči). Stejskalův důraz byl: postavit otázky, zpřesnit pojmy, vyjasnit, k čemu vedl referát, s čím přišel koreferent, o čem budeme nes diskutovat. Třeba: pro tuto diskusi budeme chápat výraz inteligence jako pojem sociologický, tj. skupinu lidí nemanuálního zařazení. Láďa přístup Stejskalův ocenil a dále vypracoval. Jednou se zmínil, že diskuse na takovéto úrovni je cosi vzácného, že se s tím nesetkal ani v církvi, nani na filosofické fakultě, ale ve Filosofické jednotě. Jožka třeba řekl. Názorů na prioritu určitého problému je více. A tak pro tentokrát rozhodneme hlasováním. Jindy to rozhodl sám nebo to nechal rozhodnout předsedajícímu (většinou diskusi sám neřídil, tu vedl některý středoškolák, resp. středoškolačka (Eva Lingerová, Svatka Sudová, Jarka Cabicarová, Lydie Straková atd.). NENÍ TOMU TAK, ŽE PRVNÍ IMPULSY BYLY TAK SILNÉ, ŽE SE PAK UŽ NEDOVEDLI ROZEJÍT ? Jednou když Láďa uvažoval, proč se zabývá (stále) také theologií, řekl, že se seznámil s řadou lidí, kteří se rozhodli pro theologii a že tím byl ovlivněn. V tom, že skutečnost má určitou priori tu před filosofickou reflexí, resp. že ta reflexe musí vzít v potaz i tuto skutečnost (zkušenost). Při různých příležktotsech se k tomu vracel. Jiřího Tytla jako kazatele kritizoval, že je to takový "Offenbarungspositivismus". Pak nás tam pan Ouřecký zavezl do Borové, kde Ty tl kázal a Láǎa se

====================
lvh015.jpg
====================
- 15 rozzářil, jaké pěkné kázání slyšel a celé to setkání po letech (Tytl patřil do řady vinohradských vikářů, ostatně je to také čerstvý sedmdesátník) ještě s Urabanovými a j. dopadlo velmi dobře. Podobně vděčně vzpomínal na theologa Lučka Brože, který mu sehnal samizdatové válečné vydání Útěchy z filosofie a zapůjčil Dějiny filosofie od Rádla. Je natolik sebekretický, že si je vědom, v čem ho ovlivnili kazatelé, J.B.Souček, J.L.Hromádka. SMOLÍK ? Já si myslím, že vztahy a styky s Josefem Smolíkem byly neobyčejně pozitivní a vlastně dost hluboké. Vždyť i ten příchod "tvářovců" do redakční rady Křesťanské revue by nebyl myslitelný bez hlubokého, důvěr ného vztahu Smolík-Hejdánek. Jakub zase navrhl Josefa Smolíka na předsedu Mírového odboru a tím pronikavě ovlivnil běh jeho života. TEĎ SE TO ALE JEVÍ HODNĚ ODLIŠNĚ To je však dáno spíše historií po roce 1972, kdy se Smolík odvrátil nejen od nové oritace, ale i osobně od Ladislava. Ale z vězení ho přece ještě vítal. Vztahy k Jakubovi jsou ovšem záhadou, po roce 1989 se k Jakubovi přímo "přimkl". ALE NEUNIKÁ JAKUBOVI GRUND? Grund je zastřen jeho aktivitou po roce 1989, děkanstvím, zastupováním v cizině, profesurou. NENÍ TO U NĚHO TOUHA PO UZNÁNÍ ? Myslím, že ne touha, ale prostě to uznání samo, dostalo se mu ho nahodile,, v určitou chvíli, kdy došlo ke kontaktům, v prosinci již vyšla cyklostilovaná knížka o Hromádkovi, mluvil v prosinci dobře na schůzi delegátů mládeže. Fakulta se ocitla v nouzi po náhlé smrti Molnárově, ale to už Jakub přednášel. NEODMÍTL LADISLAV FUNKCI DĚKANA ? O tom mnoho nevím, ale neřekl bych, že Láda v tom Jacka nechal. Spíše tomu tak bylo jako vždy. Předpokládalo se, že Jakub zvládne i tu praktickou organizační stránku, k níž pak přibyly i stavební projekty a později přestavba koupeného paláce. JAKUB VŠAK PO TEMATU MOCI UŽ NEPŘIŠEL S NOVÝM TEMATEM To je možné. Před lety se na mne obrátila Magdalena Kellerová s dotazem, proč Jakub nepřichází s novými myšlenkami. Když Láda a Milan s novými tematy přišli a stále přicházejí. Překvapil jsem ji výkladem o tom, že Milan a Láďa měli tu výhodu,

====================
lvh016.jpg
====================
- 16 že při svém manuálním zaměstnání (a Láda pak důchodu) měli dostatek času a sil číst a psát, pracovat V KANÁLE třeba i v kanále. Jakub pracoval v "šedé zóně", s mým respektem si udržel statut kvalifikovaného pracovníka je tedy nejen ThDr ale i Ing ekonom. To ovšem vedlo k tomu, že intenzivní a produktivní čas věnoval svému zaměstnání. Na fakultě se příliš brzy stal děkanem, všichni i jeho dosavadní odpůrci to ocenili, ale čas pro theologickou práci neměl. A COS TEDY OD NICH PŘIJAL ? W. Všechno, co přispělo k utvrzení integrity křesťanského myšlení a života. Láda mi pomohl dostat se ze zbytku pozitivistického, "horizontalistického" či marxižjícího myšlení. Důraz na neděli, na adoraci na jedné straně a na straně druhé důraz na zpřesňování pojmů. Hlavně však odmítnutí hereze, že, filosof nemůže být křesťan a že theolog bez filosofie druhé i sebe zavádí. Mavádí. Od Jakuba důraz na lidství Ježíše Krista, které není "houska na krámě", není to nic snadno přístupného. Podobně bližní je díky Ježíši zjevení. Odtud ovšem už byla krátká cesta k ocenění dějinnosti Ježíše Krista, jeho kořenů ve Starém zákoně či jak se dnes říká v jeho autentickém židovství. Oba přátelé mi pomohli i tím, že zůstali spolu po celý život přes všechny nápadné i nenápadné rozdílnosti. Od ppimy v roce 1938 do letošních sedmdesátin. Jednou se tom budou psát disertačky, podobně jako Marxovi a Engelsovi, Rádlovi a Hromádkovi, Patočkovi a Součkovi. Nebo novely. Jako třeba O VĚRNÉM PŘÁTELSTVÍ AMISE A AMILA U magnetofonu rozmlouvali s Janem Šimsou Milena Šimsová a Jiří Šimsa Přepis v pátek 13. června 1997 v Brně.

====================
lvh472.jpg
====================
Jan зані дітко 1987 Jakub Trojan 13.5.1927 Ladislav Hejdánek 10.5.1927 Akademickou Ymku před válkou charakterizuje v Praze František Lai chter a v Brně Božena Komár ko vá - oba přišli ze studenstkého zájmu do AY a stali se tam křesťany. Proto též poválčenou AY charakterizuje nikoliv tým inteligence z předválečné AY jako Souček, Patočka, Říčan, J.B.Čapek, Vern ani studenti z jednoty českobratrské nebko českobratrské církve avengeliké, ale Jack Trojan. Přijel na komferenci do Brandýsa nad Orlicí péči studentky z Jednoty českobratrské a též již pravidelné účastnice stř činn sti středoškolského kroužku v Praze Lydie Strakové. V živé pamtěi mám tři vzpomínky z Bran dfsa: po diskusi se již mělo jít naobděd, (do továrny Gottwald, což byl sour komý továrník) ale u východu ze sookolovny ještě probíhala vášnivá diskuse mezi Jožkou Stejskalem a Jackem Trojanem, který seděl nápad ným způsobem proti němu. O diskusi mi se vzrušením referoval Saša Klimentě, označil Jacka za dobrého řečníka, talentovaného a ambiciozního s tím, že klade základní otá ky a o křestanství me má an páru. Také Jožka byl Jackem velice zaujat a vykládal mi soukromě, že to bude velký zisk pro pražský kroužek právě pr svůj živelný zápal přijít všemu na kloub - a že není žád ný pokrytec jako většina účastníků z církví Nakonferenci přijela též prof. Podrázská -Snížková, která byla vedle prof. Jana Maška (oba byli stř dořkolsti prof.) výraz

====================
lvh473.jpg
====================
ná abstinentka (nenápadným abstinentem byl marř.J.B.Souček, který přišel do rozpaků, k když ho rudý theolog Fritz Lieb ze svýcar vyz val, aby ho provedl pro všech brandýských hos podách. On podobně jako Rudolf (Ričan byli ta kovi nenápdní neokázali abstinenti). Došlo k improvozov níé diskusi odpoledne na náměstí u kašny vyslechla spoustu námitek a posměchu pro poválečné účastníky konference bylo vyhraněné abstinenstctvi terčem posměchu myslím ještě více než dnes - ač ovšem snad bylo více tolerance. Přišel jsem pozdě alemzjistil jsem ještě že na rozdíl od odtatní ch klade Jack otázky vážně se snahou přijít věci na kloub, proč si např. myslí, že nestačí jen zdrženlivá konsumace ale proč je tř ba radikálně abstinovat. Posle uuhači se rozcházeli a nakonec j jsme tam zůstali my dva a paní prof. také ji odešla a tu se Jack ke mně obbátil a řekl mi asi toto: "Bylo mi proti mysli, že většina si z ní dělala blázny, ale ona to bere zcela váž ně. Na mou otázku mi Jack ovšem řekl, že si mysli totéž co ta většina -c/oven a navrhl mi at s ním jdu k hodináři, kde si nechal spravit hodinky. Třetí vzpomínka se týká závěru. Několik častníků bylo vyzváno, aby řekli svůj dojem z konference to z různých skupin, zvl. věko vých. Ze středoškoláů jsem byl vynrán já když Saša odmítl, zbývalo mu už jen málo času na to aby prohovořil důležité věci se svou př telkyní (nejmenovala se Lenka?). S příprave ou mi pomohl Jožka Stejskal když jsem mu neprozře telně vyložil, co se mi nelíbilo na konferenci a on mne pak přiměl abych krt ku udělal osuu a dal tam třeba i to, že není přípustné do tá borového ohně házet nedopalky cigaret, papírk nebo dokonce m něm opékat buřty - že je to znes věcecní táborového ohně, ohně přátelství

====================
lvh474.jpg
====================
Po mně vystoupil Jack - jak řekl úvodem za přechodníky, tj. ani ne za středoškoláky ani vsokoškoláky, ale ty kdo jsou po maturit Jako klad uvedl harmoniku sestavenou Josefem Vydrářem, tj, program konferenci v podobě akládanky, povšechně uvedl klady konference pokud šlo o ideu - ale nás ledal katalog ná. vrhů jak mohl být čas využit lépe, jak by měla být konference připravena, jak by měli být vedoucí diskusních koružků instruováni Mluvil celých 17 minut jak pak konst ovel docent, resp. tehdy novopečný profesor Souče předsed komfere nce místo povolených 5 minut. G Po jeho proslovu vyskočil na podium Vráta Verner z Jednoty českobratrské) a ostře odmítl oba hlasy můj i Jackův Vrátův proslov nebyll plámovaný, omluvil se že to nemohl poslocwat co nám ti dva říkali: a že chce říci za velkou většinu všech účast níků, že tady prožili nejkrásnějíc několi mk dnů z celého života a že tu kritiku odmítá. Byl odměněn bouřlivým potleskem. Nikdy/de/p//ekvapilo Hned po proslovech přiběhl za mnou Saša že s tím co jsme s Jcae km říkali nemůže sou h1 st a hned uvedl kdo všechno mu to také říkal. Hana Holečkové mi hned řekla, že nás navedl Jožka Stejskal - což byla pravda jen o mně. Jed ný blazám namou duši bylo to, že kromě Jožky Stejskala mi řekl Samuel Verner když jsem ho doprovázel nanádraží těsně než odjel. "A děkuji za ta statečná slova!* a pak že v tom také lítal Jack. Tehdy po tom proslovu mne napadlo, že právě proto, že Jack kritizoval, ukázal konferenci v její závažnosti podobně jako já at si Saša Můra Vráta (i Tá(na) říkali co htějí Jack zůstal do posledního dne: Mila Michal nás několik požádal abychom

====================
lvh475.jpg
====================
zůstali omo ci mu složit deky a zabalit, odesl maložit různé potřeba na auto,ue které má přije řpříští den, urovnat školu, kde jsme bydleli, odnosit slamníky atd.sokolovnu -pak jsme jeli kdosi konstatoval, na nákladním autě do Prahy že jsme samí Honzové až ma Jacka. To jsem se ho však zeptal jak se píše a uplatnil jsem svou slovníkovou zanlost: že Jack je Honza a Mila angličtinář mi to potvdril. Jack ovšem přišel thesí, žaxjaxxpiйexxkubxa že ho take na magistrátě v Přaříži zpsali Jacques a že je tedy spíše Jakub. Nu, měl pravdu! s 区 zasmět Měl bych ovšem zakončit tím že se stal posledním yske treářem a v závěru svého období byl povolán na vojnu přes všechny sliby Hro mádkvi že když se Ymka a Akademicmá Ymka r zejd rozejdou do borvolně, že nebude nikdo ze stnnanců postižen byl povolán s datem 24.prosince a rozkaz přišel v době kdy už byl na po slední konferenci ve Starém Městě pod Kněžníker a naurkobal po proslulé no ci Na Slovensko. Co všechno však bylo mezitím! Jakou kouzelnou diskusní dvojici tvořil se Sašou! Jakou dvojici tvořil s Milou Pohorským. Jack byl Velký etstét a Míla se stal Malým esté tem. Kolik Dlasků jsem napsal proti němu ! Zvláště ten o volejbalu. To jak se hrál volejbal ve srovnání s tím, jak se sport pojímal v Ymce, lesní moudrosti nebo i v naší svazácké skupině na Pakráci v prostředí pražského původně středoškolského kroužku právě díky našim spolužákům Lá dovi, Jirkou Jiráskovi a Jcakovi bylo mi pohoršením, podobně jsem neuzn val jeho pojetí lyžaření. Jack mě překvapil tím jak novátorsky po j 1 biblické hodiny, Vzal si referát o knize evangelium svatého Matouše a poprvé a možná naposled jsme uslyšel krátký referát, v němž v necelé hodině i s diskusí probral celého Matouše

====================
lvh479.jpg
====================
торгат арь chyt time- cele proprani na PG Chyli Rozhovor o Ladislavu Hejdánkovi a Jakubu Trojanovi Jak ses s oběma přáteli seznámil ? S Pavlem Jeriem jsme v září 1945 domluvili založení diskusního kroužku (klubu) pro středoškoláky v Akademické Ymce. Vyprávěl mi o svém příteli a spolužákovi Hejdánkovi. Příjemně jsem ho překvapil tím, že jsme znal jejich společný článek o pěstování (chování?) drosophil ke zkoumání dědičnosti. Vyšel za války ve "Vesmíru". Někdy v říjnu Láďa Hejdánek do středoškolského kroužku přišel. Zarazilo mne, že má strašně dlouhé vlasy, které mu padaly až na záda. Ocenil jsem, že intenzivně přemýšlí a klade závažné otázky. As Jakubem Trojanem? Říkali jsme mu tehdy Jack. Byl to též spolužák Pavle Jerieho. S ním jsem se seznámil skoro o rok později. Přijel do Brandýsa nad Orlicí v červenci 1946. Konala se tam první poválečná konference Akademické Ymky. Trojan se dostal do diskusního kroužku Jožky Stejskala a hrál tam roli jeho oponenta. Já jsem byl ve skupině Dušana Franců. Jednou jsme skončili dříve (v naší skupině nepustil Jožka Keller skoro nikoho ke slovu, všechno "oddiskutoval" sám), a já jsem se připojil ke Stejskalově skupině. Ta diskutovala do poslední chvíle. Cšiml jsem si, že tam sedí Jack ve velmi interesantní póze a drží sokratovskou řeč s Jožkou. A osobně ? Do osobního sty jsem s ním přišel urpstřed konference, když starší účastnice, profesorka Podrázká-Snížková propagovala abstinentství. Na rozdíl od ostatních účastníků diskuse na náměstí, kteří si z ní dělali blázny (bylo brzy po válce a každý zásadní postoj se zdál většině studentů "hříchem"), Jack jí kladl takové otázky, že mohla své stanovisko racionálně vyložit. Zůstal jsem tam s Jackem sám a ten mi navrhl, abych s ním šel pro spravené

====================
lvh481.jpg
====================
hodinky. Po cestě mi vykládal, že má paní profesorka na věk bez ohledu právo být slyšena se svým stanoviskem, které on spíše nedílí, i když asi omezení spotřeby alkoholu by bylo pro společnost i jedince dobré. Dělat si ze staršího člověka blázny není k ničemu. Došlo v Brandýse k nějakému sporu ? Na závěr konference bývali vybráni zástupci jednotlivých věkových skupin, já za nejmladší. Kritizoval jsem konferenci z hlediska lesní moudrosti, například povrhení pojetí táborového ohně, do něhož házeli kuřáci nedopalky cigaret. Oheň je přece oheň přátelství a neměli bychom dopouštět, aby byl znesvěcován. Dodržel jsem pětiminutový limit a po mně nastoupil Jack. Prohlásil, že mluví za "přechodníky", tj. za ty, kdo přecházejí ze střední na vysokou školu. Pochválil propagační konferenční brožuru ve formě "hamoniky". Kritiku však vzal velmi důkladně: temata přednášek, organizací diskusí, přípravu táborového ohně, kulturního a hudebního programu (též oslavu Mistra Jana Husa) atd. Žádal více času na prodiskutování problémů v menších kroužcích podle zájmu nebo temat. Přesáhl limit: mluvil sedmnáct minut! Jak to dopadlo ? Po našich projevech vyskočil na podium sokolovny Vráťa Verner, sy novec Samuela Vernera. Byl v turistických botách (ale zdálo se, že má jezdecké!) a řekl, že nesouhlasí s tím, co ti dva před ním řekli. Pro něho to bylo nejkrásnějších pět dní dosavadního života a že věří, že pro drtivou většinu ostatních. Je třeba vzdát chválu a dík a ne kritizovat okrajové nedostatky. Sklidil bouřlivý potlesk. Po programu za mnou přišla celá řada lidí a můj výstup odmítla, Hana Holečková, Saša Klimentěv atd. Doprovázel jsem Samuela Vernera k vlaku, a tu mi při loučení poděkovat za upřímné a statečné slovo. Po padesáti letech jsem v jeho životopise našel, že i jeho první vystoupení na veřejnosti bylo ostře kritické a pobouřilo i jeho přátele. Tak jsem se - jako kritik - octl "na jedné lodi" s Jackem Trojanem.

====================
lvh483.jpg
====================
Vidíš v tom něco hlubšího ? S Jackem jsme se shodli, že konference i pro nás mnoho znamenala, ale že se nehodí to vykládat jako "nejlepší dny života". Kritika neznamená nevděčnost nebo zneuznání toho pozitivního a vůbec ne znevážení práce těch, kdo to připravili, vedli a organizovali. ( S manželi Kll Kellerovými jsem přepravoval marmedládu pro konferenci), ale právě naopak: konstruktivní kritika je projev skutečného kladu. Jack se mi jevil jako člověk věcného zájmu, nepatetický, přesvědčený, že není třeba chválit to dobré, ale je potřeba říci kritiku, aby to bylo příště ještě lepší. A na podzim ? Od podzimu 1946 začala významná doba Středoškolského kroužku Akademické Imky (SKAY). Již od roku 1945 vedl kroužek Jožka Stejskal student filosofie. Již po celý rok sem chodil Lába Hejdánek, Táňa a Saša Klimentěvovi, Pavel Jerie, Jiří Jirásek, řada jejich spolužáků a spolužáků Sašových. Jack studoval vysokkou obchodní, ale zároveň i filosofii a filmovou akademii. Láda matematiku, Táňa filosofii, Jiří práva, Pavel medicinu. Kdo patřil do církve ? Já a můj bratr Pavel jsme patřili do Českobratrské církve evangelické. Láda, podobně jako Pavel Jerie byli členové vinohradského sboru. S Ládou jsem se setkával na schůzích odboru mládeže pražského semiorátu. Hned se zapojil do polemiky se seniorem Lanšějákem, který chtěl hned po sjezdu v Novém Městě na Moravě zlikvidovat starý výbor a omezit práci mládežex na minimum. Nelibě nesl, že jsem se dostal do výboru a prosadi,, aby se Láda Hejdánek stal náhraníkem.

====================
lvh485.jpg
====================
Jak probíhaly diskuse v Akademické Ymce? První diskusní kontakt s Ládou jsem měl hned na podzim 1945. Měl jsem výklad oddílu z knížky Karla Pechoče, T.G.Masaryk a středoškoláci. V referátu o životním stylu napsal Pechoč, že by středoškolák, který chce něco v životě dokázat, měl být j. abstinent. Vyhrotil jsem otázku "pít či nepít". Pavel Jetie to napadl jako extrém, uplatňoval zdravotní stanovisko, že se člověk nemsí stát na akloholu závislý. Musí někd ve společnosti "pít" a pak je dobře, aby "uměl pít". Láda se mne zastal s tím, že jsme položil otázku zásadní, tj. zda je priipielní abstinentství správné či nikoliv. Vždy vlastně chtěl mít jasno, v čem spočívá problém, o čem se diskutuje a ještě tak prohluboval Stejskalovu metodu diskuse. Láda chtěl nejen zpřesnit pjmy a výrazy, kterých užíváme, ale také zpřesnit diskusní otázku, stanovit prioritu, popřípadě sled otázek, které budeme řešit. Můžeme téma opustit, ale musí se to opravdu říci nebo to má stanovit předsedající. Proč byl kroužek pro Láda tak atraktivní ? Na vedení Zdeňkem Sudou, Přemyslem Maydlem ale zvláště Jožkou S Stejskalem se Ládovi líbil důraz na kvalitu diskuse. Může a má být dramatická a zjímavá, ale zároveň se musí trvat na přeném užívání pojmů a ujasňování, o čem diskutujeme. Proto se též často "shrnovalo", popřípadě o týden později referovalo, k čemu jsme minule došli a jak jsme si ujasnili temata a pojmy. Můžeš uvést příklad ? Velmi často se diskutovalo o obsahu běžných výrazů. Jaký je rozdíl mezi výrazem inteligent a intelektuál. Nebo co to je upřímnost na rozdíl od pravdomluvnosti. Prevdivost stojí pod určitým měřítkem , je uvědomělá. Upřímnost může být spontánní, nahodilá, vyjadřuje momentální obsah mé mysli. Měli jsme třeba spor o výrazu "chci" a "chce semi". Podle Ládi "chci" znamná že už už přikračuji k činu. Výraz "chce se mi" nebo "nechce se mi" vypovídá jen o mé náladě,

====================
lvh487.jpg
====================
pocitu, nápadu. Skutek uteče, poněvadž vlastně nechci. Jak se ti tedy Láda jevil? - na druMěl jsem z něho dojem, že je především logik. Při jedné pěší cestě na hranice Vinohrad mi vysvětloval, že ж*ияидв chce studovat matematiku pro její přesnost a spolehlivost. To se mi líbilo tak, že ještě o několik let později, v oktávě jsem do doatzníku napsal hém místě matematiku. Láda ale matematiku stdoval, až po roce přestoupil na filosofii. Překvapovalo mne, jak velký zájem má o církevní práci. Při sporu odstupujícího výboru mládeže a nedělních škol (ve výboru byl i Jan Filipi, tatínek Pavla; dále Honza Macků, Vlasta Litochlebová atd.) se seniorem, se Láda postavil neomylně na správnou stranu, tj. proti senioru Lanšějákovi, který usiloval o omezení samostatnosti sdružení a dorostů. Co jsi považoval u Ládi za důležité ? Pro mne bylo důležité, že si byl jist, že důraz na vědecké myšlení není v rozporu s živou křesťanskou vírou. Naopak že skutečná víra vede k hledání pravdy. Hodně později tvrdil Viktor Hájek o Ladislavovi, že pro něho je Bůh jen filosofický pojem. Šel jsem za dr Hájkem a žádal ho, aby mi řekl, kde něco takového Hejdánek řekl nebo napsal. Unadl do rozpaků a vysvětloval mi, že za jeho dospívání tak někteří filosofové mysleli, že Bůh je nejvyšší pojem, neco abstraktního, vykonstruovaného lidským my lšením. Připustil, že něco takového Hejdánka neslyšel říci. N. cméně tvrdě prosadil proti návrhu synodu aby Ladislav nebyl členem komise pro Zásady církve. Co bylo důležité v jeho životním stylu ? Tehdy se mi zdálo, že důležitější než krásná litaratura byl pro něho zpěv a hudba, hrál na housle. Měl zájem o čtyřhlasý zpěv, při schůzkách po by tech se nacvičovaly písně, často vedl nácvik Láďa sám, přinesl zpěvníky (mezinárodní Cantate Domino, zpěvník Federace křešťanského studentstva. Pokud jde o jeho "strašně dlouhé vlasy", nebyl v t

====================
lvh489.jpg
====================
v tom nějaký protest nebo úmysl. Nechtěl ztrácet čas u holiče. Seznámil jsem se brzy s jeho rodiči, jeho maminka si stěžovala na jeho neprkatičnost a nepořádnost. Přitom měl v knihách, na psacím stole, s tužkami úzkostlivý pořádek. Ořezané tužky měl v zákrytu, nikde ani smíteček. Překvapilo mne, že "tajně" kreslil. Docházelo k nějakým zásadním sporům ? V diskusním kroužku jsou "spory" na denním pořádku, ale nevedly k nějakému rozdělení nebo poruše osobních vztahů. Výjimečně se objevily rozdíly ve stylu. Ježka Stejskal prosadil, že uspořádáme v klubovně Ymky dýchánek s tancem. Během tance jsem s Pavlem Jeriem a Ládou Hejdánkem na chodbě diskutoval o zásadních problémech, kdežto třeba náš Pavel a všichni ostaní, zvláště dívky se horlivě tance zúčastnili. Jožka to chápal tak, že se jako "intelektuálové" povyšujeme nad druhé, zvlíště nad dívky, ale k opravdové diskusi o tom nedošlo. Nejspíš ani nevěděl, že ani tancovat neumím(e). Politické debaty nebyly ? y ▾ V roce 1946 před volabmi bylo cítit jakousi "dichotomii", která byla mírněna Stejskalovým a Maydlovým vlivem, i když Přemysl se ke komunismu hlásil a později byl z něho i marxistický teoretik. Prvního máje 1946 jsme nešli do průvodu, ale na výlet, do Štiřína. Bylo nás asi pětadvacet. Šli jsme proti proudu lidí, kteří se chystali zúčastnit se průvodů jednotlivých stran. Komunistické ženy nám připínaly až na Jožku odmítali. Jožka si rudé karafiáty, což jsme většinou nechal katafiát připnout, poděkoval za něj a přátelsky vysvětloval, proč jde s přáteli na výlet a ne do průvodu. Vznikla z toho diskuse. Mně vadila ta agresivita těch žen, ale Ježkův laskavý přístup mi připadal křesťanský. Jožka považoval "řeči o objektivitě" za kamufláž, že je to jen heslo lidí, kteří jsou proti socialismu a komunismu. Odmítal však názor, že křesťané mají být pro stranu lidoйou. Proč? -

====================
lvh491.jpg
====================
Rozvohoro LH a a JT (podruhé ) Jak to, žes nešel na 1. máje s politickou stranou ? mu, V roce 1946 to pro mne nepadalo v úvahu. Dal jsem podnět k toabychom navštívili zámek Štiřín, kde běžely akce Přemysla Pittra. o rok později, na 1. máje 1947 jsem šel se sociálně demokratickou mládeží, ač jsem nebyl členem strany ani organizace mládež, jako byl třeba Pavel, Eva Benešová, Vláda Bernášek a mnoho mých známých. Ostatně na ten výlet do štiřína šel nejen Jožka Stejskal, ale třeba i Saša a jeho sestra Táňa, ty si dobře pamatuji. Bylo nás asi třicet, ale nemohu si vybavit, zda tam byl Jack a Láče. Jak se ti dva přátelé orientovali politicky ? Byl jsem přitom, když se rozhodovali v roce 1947 pro sociální demokracii. Vyprávěli, jak se pokoušeli tam uvést zásadní politická temata, jak naráželi. Později se ukázalo, že je oba, snad i Jirku Jiráska (o Táně a Pavlu Jeriovi nevím) řádně nazergistrovali, takže pak v létě 1948 neměli tak ostré problémy s odmítnutím vstupu do KSČ po násilném sloučení, "splynování" se říkalo. Cos tedy od obou přátel - v tom prvním kole získal ? Od Ladislava utvrzení v tom, že rozpor odborné vědy a filosofie s křesťanstvím není nepřekonatelný, "propastný", jak si spousta lidí tehdy myslela. Uvažovalo se v abusrdním schematu idealismus kontra materialismus. Dále, že křesťanský způsob života je třeba doplňovat úsilím o promyšlený názor na svět a v odbornost. To ovšem už byl vliv Jožky Stejskala - přiblížil mi to Ladislav. U Jacka se mi líbilo, že kritičnost pro něho neznamená nepřátelství. Vážná kritičnost je právě projevem pozitivního, vážného zájmu. Opravdovou kritikou nebořím, ale zlepšuji, buduji. Měl jsem radost, že tento postoj byl pro oba přátele a pro Jirku Jiráska bylo něco až samozřejmého. Naproti tomu Saša Klimentěv, Táňa Klimentěvová, Vráta Verner, Hana Holečková, totiž lidé, kteří byli pod vlivem rozhodného křesťanství, často přímo pod vlivem Jednoty českobratrské - ačkoliv právě

====================
lvh493.jpg
====================
I t třeba Samuel Verner, kazatel této církve a básník a písničkář, se z toho vymykal, mívali takové úvahy, že kritičnost, odbornost, přesnost, filos fofie může člověka "duchovně ohrozit", že je tu jakýsi rozpor snad nepřekonatelný. Spory se ovšem vedly spíše kolem "pokrytectví", "klášternictví" a "farizejství". Na konferenci 1946 v Brandýse jsem se před jídlem nenápadně pomodlil, Jožka si toho všiml a napadl to jako "pokrytectví". Táňa se mne hned zastala, že jí se to líbí, že se modlím i sám, bez druhých, potichu. Jožka to odmítal. Takovou modlitbou se nad druhé povyšuji. Z toho důvodu měl i Hanu Holečko ou za pokrytce - a na druhé straně Hana v Jožkovi viděla nebezpečí pro středoškoláky vůbec a pro mne zvláště. Kdy se původní kroužek rozešel 7 To se stalo v roce 1948. Jožka Stejskal byl celý rok v Kadani, u své sestry a psal disertační práci o smyslu života. Kayž nebyla přijata, psal novou " O nesmrtelnosti duše z hlediska parapsychologie". Únor 1948 neprožíval s námi, nevěděl o Jackove zatčení. Přijel až v červnu a ukázalo se, že si se staršími členy kroužku už nerozumí. Bylo to jen zčásti podmíněno politicky, ale hlavní bylo asi to, že se nijak nepova žovali za jeho žáky, ale že už šli a chtěli dále jít vlastní cestou. V cem byl zásadní rozpor ? Jožka Stejskal se pokoušel náboženství zabudovat přímo do filosofie; držel se též dělení na idealistický a materialistický koncept. Mně se zdálo, že Jožka nezná nejen Hromádku ale ani Součka a že nečetl pozorně Rádla (a Masaryka). a Masaryka). Rudolf Říčan, jemuž jsem na pokyn Josefa Vydráře Jožkovu práci předával, soudil, že "Stejskal má tendenci míchat různé věci dohromady". Při studiu poslouchal J.B.Keákka Kozáka. Nezaujal ho ani Souček ale ani Patočka. Komárkovou považoval za "pracovnici se středoškoláky", o její teoretické práci nevěděl - ovšem i my tehdy jen málo.- ani sušem.

====================
lvh495.jpg
====================
A jak zasáhla paní profesorka do vašeho života ?. O svatodušních svátcích, na velmi dobrém retreatu na Soběšíně, v táboře velká Ymky, nám profesorka Komárková vyložila, že dosavadní způsobi života a práce křestťanských studentů vezme za své. A že je nebát se proniknout mezi "budovatele socialismu", například na brigádách. Josef Slavík se této myšlenky ujal a domluvil, že budeme mít letní lesní brigádu na Šumavě ve Kvildě, blízko brigády Svazu vysokoškolského stadentstva, s níž budeme spolupracovat. Navázal na předváléčné pokusy o "činnou školu" Akademické Ymky a na brigádnickou pomoc rozbombardovaným Miroticím. Brigádu organizoval Joysef V ydrář a profesor Doležal. Něco takového bylo pro Jžku Stejskala naprosto nesmyslné. Za komunismsu se žádná práce křestanských studentů trpět nebude. Jít na brigádu bylo pro něho naprosto nepřijatelné - za války byl nuceně nasazen. Organizovat křesťanskou brigádu považoval za něco zbytečného, nezásadního až nebezpečného. Ostře se střetl právě s Josefem Slavíkem, který se postavil plně za Hejdánka, Trojana a Jiráska. Táňa si nějaký čas myslela, že je to nedorozumění, ale brzy cítila, že rozchod je nutný. Sama uvažovala o tom, že odjede s Josefem Slavíkem do Paříže na pas. A ostatní, že tam už bez pasu / doputují za nimi. Myšlenku křesťanské brigády však přijímala ovšem jako cosi provizorního. V čem ses postavil proti starším přátelům ? S Milou Pohorským jsme vypracovali jakousi opoziční platformu proti o dva roky starším kolegům. Kritizovali jsme jejich sklon ukládat normy životní realitě, vnucovat konstruované pojmy jako schemata. Zdálo se nám, že se musíme více zabývat "horozontem" osobního i dějinného života než "vertikálami" příkazů norem a sziomat. S Jožkou Stejskalem jsme se sešli k disзkusi a vyložili mu, v čem se s ostatními rozcházíme. Leccos nám pochválil, zvoáště ovšem snahu o samostatné myšlení, negdogmatické. Brzy se k nám připojil Béďa Loewenstein a Saša Klimentěv lavíroval mezi "horizontalismem" a "vertikalismem"

====================
lvh497.jpg
====================
měl sklon klást zásadní až zámezní metafyzické otázky, s bolestí se rozcházel s duchovním živitem v Jednotě českobratrské a s "bratrskou školou" Amedea Molnára z Jednoty bratrské (ochranovské). Typický pro tento rys otázek byl spor o neděli. S Bédou jsme chápali sedmý den "odpočinutí" jako prkatické zařízení pro dobrý výkon v šesti pracovních dnech a pro zachování lidské tváře pracujícího VIJ člověka. Ladislav viděl neděli jako cosi odlišného, neprkatického, jako prostor pro adoraci Boha, jako prostor, v němž je č,ověk člově-kem, protože nepracuje, není zařazen do fungujícího systému a vůbec běhu světa, ale stojí tváří v tvář Bohu. V tom viděl i smysl bohoslužeb. Je pro Hejdánka a Trojana společná zbožnost nebo vztah k pravdě? dos Pokud jde o silný osobní vztah k Ježíši Kristu, jsem v pokušení říci, že to společné je právě zbožnost. Bylo to tuším o svatodušním retreatu na Soběšíně 1947, kdy se oba - i Táňa a Jirka a další, stali řádnými členy studentského (světového) křesťanského hnutí a podepsali "bázi", v níž je výslovně vyznání vztahu k Ježíši Kristu a evangeliu. Jejich cesty byly rozdílné, jak rozdílné bylo jejich zázemí. Ladislav vyrostl v intenzívně evangelickém prostředí sboru v Praze na Vinohradech, kde působil farář Bedřich Jerie (1885 - 1965) a celá řada pozoruhodných vikářů. Syn faráře Jericho, Pavel, přivedl Ladislava na podzim 1945 do středoškolského diskusního kroužku Akademické Ymky. Práce Emanuela Rádla, zprostředkované Ludken Brožem (přítelem Amedea Molnára a spolupracovníka v "Bratrské škole", Ladislava nasměrovaly od zájmu o přírodní vědy a matematiku k filosofii, k Masarykovi a myslitelům Masarykem ovlivněným, J.B.K zákovi a J.L.Hromádkovi. Z tohoto okruhu pak už měl "blízko" k J.B.Součkovi, Janu Patočkovi a Boženě Komárkové. Stavot. Na Jacka velmi zapůsobilo křesťanské studentské hnutí, konference Akademické Ymky v Brandýse nad Orliví, jak jsem už o tom vyprávěl, pak diskusní kroužky a semináře, další konference, retreaty, tábory a střediska světové Federace v létě 1947, zvláště v Dánsku. Mám pocit,

====================
lvh499.jpg
====================
že ho přímo ucvátila koncepce celostní zbožnosti, takové pochopení evangelia, že mluvé do všech oblastí života osobního, společenského, dějinného i celého stvoření. Vzpomímal kdysi, že srdce křesťanské zbožnosti objevil v krizovém prostředí lesní brugády Akademické Ymky v létě 1948 ve Kvildě, jak už o jejím projektu byla řeč. Skoro tříletý pobyt od počátku roku 1951 do konce roku 1953 mezi katolíky mu pomohl docenit Rádla, Hromádku a celou "pražskou theologii", tj. hlavně J.B.Součka. U Jacka šlo vlast bě o "obrácení", či jak se tehdy ještě rádo říkalo a psalo o "konverzi". V čem byli oba přátelé odlišní ? Láďa Rádlem a odbornou filosofickou prací překonával pokušení zúžit křesťanství na osobní zbožnost. Bránil se citové stránce nábožčnského žixs subjektivismu, ač obšem byl nábožensky velmi živý, jak se říkalo "nábožensky založený". Cítili jsme to s Bedřichem velmi silně a Saša to u něho ještě po letech (tajně) obdivoval. On sám užíval o některých lidech jinak mu blízkých, například o Mroslavu Heryánovi, který byl vikářem vinohradského sboru (od 1.5.1947 do 31.8.1949) že je "nábožensky tvořivý". Jack byl docela jiný. Ten spíše toužil po zámezních zážitcích, blížil se k nin, vyhledával je. Zesiloval to i jeho důraz na umění, na citovou stránku prožívání životních i historic ých událostí. Ostatně studoval dočasně nejen vysokou obchodní a filosfofii, ale i filmovou akademii, psal básně, vedl recitační kroužek, skládal písně, psal povídky, též filmové povídky, leccos zdramatizoval. Teprve později se začl bránit tomu, aby byl určován k vedení besed, táborových ohňů a organizování společných pobytů. Chtěl se vyrovnat Ládovi v ideovém vedení druhých. Což není u Hejdánka silný poetický projev ? To jistě je. Je to však spíše rys kazatelský. Libuje si v příměrech z přírody, známá je jeho "víra u létajících mravenců", jeho, v prů

====================
lvh501.jpg
====================
běhu času jeden pes a podobně. Výjimku tvoří jeho báseň, překvapila mne tím, že je námětem, i zpracováním tize podobná básni mého otce, právě z doby, kdy se intenzivně stával Rádlovým žákem. U Ladislava je však to, co příhodně označuje jiný českobratrský evangelík" ve svém fejetonu "Bebra" jako "hlubinu českobratrství" po silném zážitku multidimenzionálného vidění (nazření). O této své hlubině ví a proto se musel doslova držet, aby na shromáždění Jednoty českobratrské po výzvě kazatele Beneše nepovstal a nehlásil se, že přijal Ježíše Krista plně jako svého Pána. Držel se doslova sedadala oběma rukama, aby, jak mi pak řekl, "neudělal ostudu". Hlouběji jsem ho pochopil v Bystrém na "hodech lásky" po výzvě téhož kazatele. V té době jsem měl už silnou imunitu a kriticky zbožnou ženu vedle sebe. "Je to duchovní kapotalismus, mi potichu řekla. "Mají všechno a ještě chtějí vlastnit Pána Ježíše." Vnitřně jsem se zachechtl a kouzlo bylo pryč. Přesto všechno, samozřejmě, počítám i pietisty, adventisty, Armádu spásy a dokonce i evangelikály sa křesťany. Dost ovšem v té věci udělalo zázemí domova a pak jakýsi "zámezný" zážitek během studia, když jsem si položil otázku či problém. Jestli je to, co tak vehementně tvrdí moji kolegové, evangelium, pak musím odejít. Ale na schodech Husova domu (ma šel jsem na program 11. Jeronýma) se mi dostalo zvláštního ujištění, že i pohanské formy jsou Bohem (Pánem Ježíše) přijímány se shovívavostí. Jakub Trojan po takových zážitcích toužil ? Dostávalo se mu jich ? Myslím že ano. Dvědčí o tom některé jeho verše, které mají "punc" mezního nebo zámezního prožitku. A jeho vyprávění o pobytu v Dánsku, máme ho na pásku. Dále byl tři léta mezi řeholníky v Hájnikách, kde byli i mysticky orientovaní řádoví bratři. Později jezdil za letničními, s ni iž udržoval Freda Kocáb a Darja bohaté styky. Shromáždění autentických letničních má svou hloubku, Gareavský by řekl "grády". Nebezpečí zdivočelého náboženského subjektivismu je ovšem velké, zvláště v době "postmoderního" oslabení kritického a

====================
lvh503.jpg
====================
myšlení odpovědnosti a života pojatého jako úkol. Ladislav se takovým věcem raději vyhýbal. Z pudu sebezáchovy. A Jack dovedl takové ataky rozmělnit do básnické inspirace. Nenastal u Ladislava Hejdánka nějaký zlom ve vztahu k církvi ? V záznamu z roku 1964 stojí: "Kdyby církve nebylo, museli bychom ji vytvořit." O tomto záznamu z roku 1964 nic nevím. Jeho starší výrok z roku 1951 zněl: "Budeme se musit rozejít, abychom se jednou mohli sejít". Teď jsem zjistil, že je to parafráze výroku významného filosrfa. Tehdy došel k názoru, že jako skupina jsme duchovně i myslitelsky příliš slabí, abychom se mohli pokusit ovlivnit naši církev, nejprve pražské sbory. Proč se Hejdánek rozešel s vršovickým sborem ? To ovšem skáčeme hodně do pozdních let! V roce 1972 ho sbor pěkně přivítal po návratu z vězení. V době výkonu trestu Mirka Dusa i kázal, spolupracoval s bratrem Novákem, Treterou a hlavně ovšem s Tomášem Růžičkou. Že se ho pak ve sboru někteří "báli" a prosili, aby do shromáždění nechodil, je nálada pozdějšího data. Ještě pozdějšího data je tvrdé vystoupení Petra Pokorného proti kandidatuře Jakuba Trojana. V čem je od Ladislava rozdílný přístup u Jakuba ? Jakub se ke křesťanství a k církvi blížil velmi harmonicky, s ne ustálým pozitivním očekáváním. Krize, krizové rozhovory ("kola") na brigádě v Kvildě 1948 mu pomáhaly ujasňovat základní jistoty křesťanské existence. Také se definitivně (a dramaticky!) rozhodl neodcházet do ciziny. Ladislav byl v církvi doma a jeho křesťanská jistota se mi zdála neotřesitelná, měl jsem vždy pocit, že ho má Bůh pevně ve své ruce a že s ním má určitý plán. Také proto si mohl "ledacos dovolit". Byl to jeden z důvodů, proč se rozešel s Táňou, zahlcenou vysokou theologií v době dospívání pod vlivem Amedea

====================
lvh505.jpg
====================
Molnára. Měla například strach z opouštění mytologických představ a náboženské dikce. Přitom ale neměla dost odvahy se spolehnout na vyšší vedení a stále se pokoušela někomu se přizpůsobit, což ji na dlouhý čas odvedlo od křesťanské církve. Amedeo Molnár míval záchvaty falešné odpovědnosti za ni a posílal k ní různé prostřední duchy, aby ji "pasteurizovali". Jaký vliv mělo na Ladislava a Jakuba katolictví? Jakubovi v odbobí práce v PTP tedy od roku 1951 do roku 1953 pomáhalo katolické prostředí, Heinrich Böll by řekl "katolický vzduch" ujasnit si protestantské, tj. reformační pozice či pricnipy. Uvědomělý rozhovor s katolíky je pozdějšího data. Ladislava Jiří Němec přímo vyhledal, prý se odvolával na to, že se už setkali kdysi u Kloudových; Jana Kloudová byly spolužačkou Jiřího Němce a hrála velkou roli ve středoškolském kroužku Akademické Ymky, byla i jeho předsedkyní. Řada spolužaček chodila na Hejdánkův seminář o křesťanství a komunismu, možná i na seminář o Radlovi, jistě na seminář o České otátce T.G.Masaryka. Byly Teilhardovy myšlenky pro Ladislava něco nového ? Teilhard zprostředkovaný Jiřím Němcem Ladislava oslovoval pro příbuzné myslitelské motivy s Rádlem. U Teilharda je více rozpracovaný vztah k přírodě a k dějinám kosmu - a jistě na Ladislava silně zapůsovila výrazné eschatologické zaměření, koncepce "božského prostředí" a důvěrný vztah k vývoji člověka jako druhu. U Rádla bylo však důležité, ač by to asi Lafislav zpochybnil, ono "zády k přírodě", jak to vyjádřil Karel Pechoč. To Ladislavovi pomohlo se ujasnit filosoficky. Není naproti tomu u Jakuba jakýsi nedostatek vztahu k přírodě a v důsledku toho k ekologii ? To bych neřekl. Přece jen je rybář, to je vztah sice agresni, surový, lovecký, ale přece jen intimní. Ekologickou problematiku bere

====================
lvh507.jpg
====================
vážně. Slyšel jsem ho chybně (lehkooděnecky), ale ekologicky pozitivně vykládat verš o "podmanění tvorstva" (Gn 1,28). Nelze tedy říci, že je proti ekologii, nemá-li pochppení prc jistý typ ekologcikcých aktivistů, nebo proto, že ezná jména květin a prá ptáků. Brání se však energicky přirozené (nauturální) z theologii, výkladu poznání přírody a přírodních zákonitostí jako zdriji theologického poznání. Chce se ubránit závislosti a to také bylo pozadí jeho střetnutí s korejskou theoložkou, pro niž Duch svatý volá z amazonských pralesů a devastované přírody. Říkal mi, že ho zvláště popudilo, jak servilně se k těmto tvrzením stavěli evropští renomovaní theologové, kteří přece musili vidět toto scestí. loobd Někdy si tak myslím, že v rozhodujících letech si Jakub budoval pozici nezávislou na Ládovi, na mně, na ostatních přátelích a hledal si nějakou sxkluzivní pozici. Mělo by se asi i prozkoumat, jak a proč se odlišil v roce 1949 a 1950 v pojetí křesťanských brigád, jak trval na konvepci prof.Komárkové. V roce 1950 přišel s tezí, že se mylíme v pojetí, že Ježíš Kristus přišel pro chudé. Hájil klasické pojetí, že chudí jsme před Pánem Bohem všichni a jakmile přiznáme, ža takto chudí jsme, je nám otevřena cesta k evangeliu. V té věci se zttožnil s F.M.Dobiášem a nikoliv neb s Amedeem Molnárem, který potvrdil postoj náš, tj. Ladislava, Saši, Bédův a můj. Mohl se v té věci ovšem opřít i o Lubora Dápala a celé to církevní, "ortodoxní" (bárthinánské) křídlo v Akademické Ymce. Je ovšem zajímavé, že po střetnutí s námi na přípravném kurzu vedoucích skupin se v Hronově postavil za naše teze, že tedy chudí jsou první na řadě. Učinil to pak při zahájení zimního semestru celou úvodní přednáškou, když byl jmenován profesorem sociální etiky. Nebyly ty to postoje u Jakoba plodem jeho konvertitství? Učitě ano. Konvertita se chce a musí, hlavně zprvu, držet

====================
lvh509.jpg
====================
středního silného proudu. Na vojně, když jsem byl na krátký čas přeložen do "farářské roty" v Hajnikách, kde byl Jakub po celou tu dobu, mi řekl, že mezi slovenskými pracovníky, Cikány (ještě jsme neříkali Romové), katolíky, vojáky a vojačkami z blízkého letiska Tri duby, pochopil, co jsme měli na mysli, když jsme říkali, že my jsme "bohatí mládenci" a všechno blahoslavenstvé je pro skutečně chudé. Když se utvrdil v tradičním křesťanském postoji, mohl si dovolit experimenty a vlastní, samostatné hledání a poznávání pravdy. Nebyl i Ladislav proti náboženství bezbranný? Láda se stále vyzbarojoval, aby bezbranný nebyl. Jak jsem se již zmíni, při probuzenecké výzvě k pokání se držel i fyzicky seddla. "Pozor! To je útok na city! To nemůžeš udělat!" Když v horečkách nadiktoval vynikající text #ený vedení církve (Kejřovi a Škarvanovi osobně), w době kdy chtěli "zachraňovat církev" podlézáním úředníkům dvou ministerstev (a různým prošením za církee!), tak jim chtěl sdělit, že církev zachránil někdo jiný a že jejich úkolem není "obětovat svou čest a pověst", jen aby církev zach ránili, tak je oslovoval "milovaní bratří" a prahl po tom, aby toto posleství Tomáš Růžička předal a zveřejnil. Když mu bylo lépe, horečky opadly, přečetl to ze přepisu a vyslechl z magnetofonu, tak sám zveřejnění zabránil. Byl to výrazně náboženský, inspirovaný projev, ve své hloubce pravdivý. Ale při jeho ostaažitosti k nábženským citům se zato "při zdravém rozumu" postavit nemohl. V této přísnosti na sebe, na své city, na "úlety" jsme si byli podobní skoro všichni, kdo jsme byli pod vlivem Jožky Stejskala. Zdůrazňovali jsme reflexi, korekci odpovědným přemýšlením, kontro lu citu rozumem. Nemusím snad zdůrazňovat, že ciková pietistická dikce je často kýčovité vyjádření určitým slovníkem. Obsah je D obvykle velmi chudý a živou vírou to má vyjímečně něco společného.

====================
lvh511.jpg
====================
Nelišil se právě v této věci Jakub od vás ostatních ? Nejprve je třeba říci, že naše skupina nebyla v Akademické Yuce a ani nikde jinde většinová. Rozuměl jsem tomu často jako dani z konvertitství. Jednou jsme s Jakubem narazili na piblikaci Federace. Na její obálce bylo "I believe in..." Taková, pro une běžná, kýčovitá obálka. V obsahu pak byly výklady jednotlivých kusů křesťanské věrouky. Jakubovi se to líbilo a když to mnohomluvně chválil, díval jsem se na něho úkosem, zda si nedělá legraci, Jemu se to malíbilo opravdu, ovšem možná i proto, že neviděl desítky takových a podobných publikací jako já. Takže jsem měl pocit, to že tady už stokrát bylo. 03 V Hronově na konferenci jsme měli mezi sebou poprvé tak zblízka Slávka Ondru. Jakub vykládal, jak je nadšený, když někteří lidé vkládají do své řeči "Bude-li Pán chtít" nebo "Dá-li Pán". Nic netušící Slávek ondra dodal: "Mně se také otevírá kudla v kapse". Domníval se, že Jakub tuto náboženskou zlotřilost ironizuje. Honem jsem volal: "Slávku, opatrně. Nově na víru obrácený. Nejdřív mléko!" Vzpomínám si, že Jakub na mne vrhl pohled "lanění raně", jak říkal Slávek. Později jsem mu vysvětloval, že je možno si vážit i exaltované zbožnosti, na Součkův nátlak jsme pozvali Marii Rafajovou; jezdil s námi Samuel Verner. Je však třeba se mít na pozoru před náboženským "svinstven", "dumpingem", pro které židé raději Boží jméno ani neříkají, aby sním někdo nahuzíroval nebo nečaroval. Nebyl to vlastně důvod, proč Ladislav vetoval zveřejnění svého proroctví? V jistém smyslu ano. Proroctví přepisoval Tomáš Růžička, syn našeho nejlepšího kazatele a pastýře, jakého jsme v našem věku měli. Tomáš prý se strašně šklebil, když tam Láda oslovoval Kejžře a Škarvana jako milované bratry. Láča to myslel vážně a v tom afektu to

====================
lvh513.jpg
====================
řekl výslovně. Tomáš horečku neměl a jako farářské dítě měl v sobě více imunních látek. Kayž někdo jedná jako svině, je třeba to říci a ne proto hledat hlubinné důvody a ještě "bratrovat". Jednou se Honza Capek dovolával Pascalova slova "Ne Bůh filosofů, ale Bůh Abrahamův, Iákův, Jákobův, Otec Ježíše Krista". Tu na něho Láda vybafl, že je to theologické "ble, ble, ble". Vypadalo to na první pohled tak, že chce Honzu ranit nebo urazit. Ostatně se trochu urazil. Mně se zdálo, že Láda v rozčilení přehlédl, že je to citát z filosofa a matematika a že je povinen to interpretovat, podobně jako by ziinterpretoval citát z Bible. Se zpožděním jsem pochopil, že se Láďa bránil proti Čapkovu nároku podobně jako kdysi kazatele Beneše. Mám pocit, že nám ta příroda zůstala stranou Tedy, je pravda, že u "mladého Trojana" byl vztah k přírodě méně pozitivní. Obíral se lidmi, lidskými vztahy, li ským svtem, ekonomií, politikou, uměním. Ostřeji než Láda si byl vědom toho, že je třeba se bránit přírodní filosofii. Láda byl posluchač Bedřicha Jerieho, nebyl tak nabroušený na nesmrtelnost duše, na anglikánský povolvný přechod mezi přírodou a milostí. Navíc jsme byli okouzleni (až na Jakuba, který přišel mezi nás později) okouzleni (zvoáště Pavel Čapek) C.S.Lewisem, tj. jeho válečnými Hovory (přednáškami pro BBC brzy po konverzi). Nebyli jsme jsme tak nervózní jako bárthinánští epigoni, kteří hned vybuchují: "To je filsofie, to je přrozené poznání, to není theologie." Tato nervozita nebyla ani u Rádla, ani u Teilharda, vlastně ani u pozdního Bartha. Zato u jeho žákůX! A Jakub ? Ten se stále snažil dostat do střední silné linie a nově se o to snaží jako učitel církve, profesor, děkan. Není to moc přesvědčivé. Lepší je jeho antropologie. Myslíš theologii příběhu ? Ilevoos ple To už je jakýsi derovát původní myšlenky. Myslím jeho doktorskou

====================
lvh515.jpg
====================
práci, kterou mu fakultni rade na návrh profesora Miloše Biče nepřijala a on musel dopracovat biblickcu antropologii. Bič prý prohlásil, že je Trojan madaný a ctižádostivý a že bude přednášet jednou na fakultě, tak je třeba ho ovlivnit, aby dobrý nápad doprac vel a jeho práce prý na Lochmanovu přímluvu! - byla přijata. Já jsme základní Jakubův postřeh vyčetl z jeho básně. Jeho verše nebývaly špatné, třebas bývaly terčem mé kritiky. Ostatně jsem napsal pro Kstnické n jiskry pod pseduonymem celý seriál, článkl o moderním básnictví a vykládal především jeho verše. Vycházelo to v lednu a únoru 1968 a tak si toho málokdo všiml. Čtly se jiná periodika než Kostnické jiskry ! Mám na mysli jeho báseň o tom, že "bližní je zjevení" a tedy "lidství Ježíšovo" je zjevení. To má dalekosáhlé důsledky právě v rozhovoru s pokleslým bárthinás tvím hromádkovstvím a daňkovstvímJde tedy o ježíšství? To nikoliv. To je starší pojem, zvláště u Františka Žilky a u Masaryka. Užíval ho i ortdoxní J.P.Sebesta, mluvil-li o tom, co si máme vzít od Ježíše jako příklad. To je spíše "humanizace" křesťanství. V tehdejší diskusi šlo o to, že pro nás je Ježíše Kristus zjevením, nejen jako Boží syn ale stejně tak jako Syn člověka. Nejde o lidství jako cosi prozeného, všedního, snadno dostupného. Tedy obraz Boží ? Ano. Realizovaný obraz Boží. Ne tedy běžný člověk, v tom měli původní daňkovci pravdu, když varovali před koncepcí velkého, geniálního člověka, revolucináře, náboženského genia atd, jak to přineslo XIX.století. Jakub to zpracoval básní ? To se tak říci nedá. Práci psal někdy v roce 1968 a 1969, báseň je starší. Ale když už držíš myšlenku, tak to prohovoříš, prostuduješ a zpracuješ. Jakub píše dost sejisticky, těžko se hledají

====================
lvh517.jpg
====================
u něho "třeskuté citáty". To jsou i ti jeho Slavici. Těžko tam najdeš citát, který potřebuješ. V čem jsou oba učitelé roddílní podle tebe ? Bytostně je mezi nimi velký rozdíl. Mají docela jiný habitus, také jejich osobní historie je jiná. Láda měl náskok v evangelické kultuře. K té řpivoněl i Jakub. Chodil do sružení, na bohoslužby, nemylim-li se i do rodiny Jeriových. Pavel Jerie byl se mnou spoluzakladtel slavného středoškolského kroužku, seznámili j jsme v září 1945. v Obříství. 03 Jakub se ke kroužku připojil až po roce, až po účasti na konferenci v Brandýse nad Orlicí. Vyrůstal v docela jiném prostředí, tao jeho zájmy byly jiné. Pavel a Láda jako středoškoláci pěstovali drosophily, bádali o dědičnosti, četli Vesmír, přispívali do něho, zabývali se kosmogonií a kosmologií a zároveň theologií. Jakub četl básně, psal je, recitoval s druhýji, měl dramataické ambice, cosi věděl oobchodu, znal světské, liberální prostředí. d A to je usměrnil Jožka Stejskal? Ano a ne. Stejskal nás všechny získal pro inteligentně vedenou diskusi. Tím nás ovlivnil. V diskusi nejde o to druhého usadit, ale společně poznat pravdu, cílit k ní, i když nelze udělat společný závěr či souhrn. dofs Vlastní myšlení Stejskalovo šlo nakonec jiným směrem, ač nás zprvu získal pro pojetí filosofie jako nástroje na reformu světa, na nápravu lidských věcí. Přijali jsme s ním pochopení lidského života jako úkolu, individuálního úkolu, který je však třeba plnit ve spolupráci s druhými. (Smysl demokracie). odol Stejskalův důraz byl: postavit otázky, zpřesnit pojmy, vyjasnit, k čemu vedl referát, s čím přičel koreferent, o čem budeme dnes diskutovat. Je-li námětů více, musíme určit pořadí důležotosti temat.

====================
lvh519.jpg
====================
u něho "třeskuté citáty". To jsou i ti jeho Slavici. Těžko tam najdeš citát, který potřebuješ. V čem jsou oba učitelé roddílní podle tebe ? By tostně je mezi nimi velký rozdíl. Mají docela jiný habitus, také jejich osobní historie je jiná. Láda měl náskok v evangelické kultuře. K té řpivoněl i Jakub. Chodil do sružení, na bohoslužby, nemylim-li se i do rodiny Jeriových. Pavel Jerie byl se mnou spoluzakladtel slavného středoškolského kroužku, seznámili j jsme v září 1945. v Obříství. Jakub se ke kroužku připojil až po roce, až po účasti na konferenci v Brandýse nad Orlicí. Vyrůstal v docela jiném prostředí, to jeho zájmy byly jiné. Pavel a Láda jako středoškoláci pěstovali drosophily, bádali o dědičnosti, četli Vesmír, přispívali do něho, zabývali se kosmogonií a kosmologií a zároveň theologií. Jakub četl básně, psal je, recitoval s druhýji, měl dramataické ambice, cosi věděl oobchodu, znal světské, liberální prostředí. A to je usměrnil Jožka Stejskal? Ano a ne. Stejskal nás všechny získal pro inteligentně vedenou diskusi. Tím nás ovlivnil. V diskusi nejde o to druhého usadit, ale společně poznat pravdu, cílit k ní, i když nelze udělat společný závěr či souhrn. Vlastní myšlení Stejskalovo šlo nakonec jiným směrem, ač nás zprvu získal pro pojetí filosofie jako nástroje na reformu světa, na nápravu lidských věcí. Přijali jsme s ním pochopení lidského života jako úkolu, individuálního úkolu, který je však třeba plnit ve spolupráci s druhými. (Smysl demokracie). odoi Stejskalův důraz byl: postavit otázky, zpřesnit pojmy, vyjasnit, k čemu vedl referát, s čím přišel koreferent, o čem budeme dnes diskutovat. Je-li námětů více, musíme určit pořadí důležctosti temat.

====================
lvh521.jpg
====================
Láda přístup Stejskalův ocenil a dále vypracoval. Jednou se zmínil, že diskuse na takovéto úrovni je coci vzácného, že se s tím nesetkal ani v církvi, ani na filsoofické fakultě, ani ve Filosofické jednotě. 579 Jožka Stejskal třeba řekl: "Názorů na priotitu určitého problému je více. A tak pro tentokrát rozhodneme hlasováním. Jindy to rozhodl sám nebo to nechal rozhodnout předsedajícímu; sám většinou diskusi neřídil, vedl ji některý středoškolák, respektive středoškolačka (Eva Lingerová, Svatka D Sudová, Jarka Cabicarová, Lydie Straková, Táňa K₁imentěvová, Jana Kloudová atd.). Nebyly pro oba mé učitele první impulsy tak silné, že se později už nedovedli rozejít ? Jednou Láďa nahlas uvažoval, proč se stále ještě zabývá také theologií. Řekl, že se seznámil s řadou lidí, kteří se rozhodli pro theologii a tím že byl ovlivněn. Měl na mysli nejenom mne a Jakuba, ale i faráře azvláště vikáře, také ovšem profesory jako byl J.B.Souček, Rudolf Kičan a ovšem J.L.Hromádka. Skutečnost má určitou prirotu před filosovickou reflexí, respektive reflexe musí vzít v potazi tuto skutečbost či zkušenost. A ti theologové a ta theologie tu v jeho životě je. Při různých příležotos tech se k tomu vracel. Jiřího Tytla jako vinohradského vikáře, respektive kazatele kritizoval, že je takový "offenbarungspositivsta". Pak nás tá/pan Ouřecký v sedmdesátých letech zavezl do Bučiny, kde Tytl kázal a Láda se rozzářil, jaké pěkné kázání slyšel. Srtkání s Tytlovými i tam přítomnými Urbanovými z vinohradského sboru dopadlo dobře. Vděčně vzpomínal na LudkaBrože, na něhož se obyvkle jen hubovalo. Ten mu za války sehnal.samizdatové válečné "vydání" Rádlovy "Útěchy z filsosofieů, zapůjčil Dějiny filosofie atd. Je si vědom, v čem ho ovlivnil J.B.Souček, v čem J.L.Hromádka. A co Smolík ?

====================
lvh523.jpg
====================
Větší váhu asi měl pro Ládu Petr Pokorný. Ale vztahy a styky s Josefem Smolíkem byly neobyčejně pozitivní a dost hluboké. Vždyť i příchod "tvářovců" do redakční rady Křesťanské revue by nebyl myslitelný bez hlubokého, důvěrného vztahu Smolík-Hejdánek. Jakub zase navrhl Josefa Smolíka na předsedu Merového odboru a tím pronikavě ovlibnil běh jeho života. Hlasoval pro něho také na synodu 1969 při volbě sy nodního seniora, Smolík dostal sedm hlasů, hlasy "nové orinetace" byly rozříštěné, někteří hlasovali pro Miloše Šourka, nkteří pro Miroslava Rodra a kdosi snad pro Václava Kejře. Teď se to ale jeví hodně odlišně při svých To je dáno historií po roce 1972. Smolík se slavnostně narozeninách v únoru od vrátil nejen od nové orinetace ale i osobně od Ladislava. Z vězení ho ještě vítal. Vztahy k Jakubovi jsou záhadou, soukromě ho hodnotil jako lehkooděnce, podobně jako J,ří Doležal, ale měl ho rád a respektoval jeho namáhavou cestu k církvi a velice hodnotil jeho práci na sboru jako obětavou. Po roce 1989 se k Jakubovi přímo (až dětinsky) přinkl. Neuniká Jakubovi grund? Grund je zastřen jeho aktivitou po roce 1989, jeho děkanstvím, zastupováním v cizině, profesurou, katastrofální neznalostí ekonomie a politiky. Snad jen dočasně vyměnil prvorozenství za mísy čičočovice. Není to u nho touha po uznání ? Touha bych neřekl, je to spíše to uznání samo. Dostalo se mu ho nahodile. V prosinci 1989 již vyšla cyklostilovaná knížka o Hromádkovi, o němž mluvil velmi dobře na schůzi delegátů mládeže v "revolučních" v dnech. Po msrti Molnárově se octla v nouzi, to už Jakub přednášel a fakulta ho jako děkana potebovala a i staré struktury ocenily, s jakou noblesou se Jakub přenesl přes všechny šikany a pomluvy.

====================
lvh525.jpg
====================
Neodmítl Ladislav funkci děkana ? O tom nic nevím. Neřekl bych, že v tom Láda Jakuba nechal. Předpokládalo se jako ostatně vždy - že Jakub zvládne i tu praktickou organizační stránku, inkorporaci do Karlovy univerzity, budevu, předtím stavebí projekty a později přestavbu koupeného paláce. Jakub však po tematu moci už nepřišel s novým tematem To je možné. Před lety to jsme ještě vydával Křes anskou revui se na mne obrátila Magdalena Kellerová s dotazem, proč Jakub nepřichází s novými myšlenkami, když Ladislav a Milan Palabán s novými tematy přišli a přicházejí. Překvapil jsem ji výkladem, be Milan a Láda měli tu výhodu, že při svém manuálním zaměstnání a Láda pak při důchodu měli dostatek času a sil pracovat, studovat, vymýšlet v kanále Třeba i v kanále. Jakub pracoval v "šedé zóně", s mým respeostatně je nejn ktem si udržel statut kvailfikovaného pracovníka ThDr ale i Ing ekonom. Vedlo to ovšem k tomu, že intenzivní a produktivní čas věnoval po leta svému kvalifikobanému náročnému zaměstnání. ve Na fakultě se příliš brzy stal dekanem. Všichni - i jeho dosavad bí odpůrci ocenili jeho práci pro fakultu a noblesnost přechodu od normalizace k demokratizačnímu období. Čas pro theologickou práci neměl. Cos tedy od obou přátel přijal ? Přijal jsem všechno, co přispělo k utvrzení integrity křesťanského myšlení a života. Láda mi pomohl dostat se ze zbytku pozitivistického, "horizonatlistického" či marxistického vidění světa. Důraz na neděli, na adoraxi na jedné straně a na straně druhé důraz na zpřes ňování pojmů. Odmítnutí hefze, že filosof nemůže být křesťan. Poznání, že theolog bez filosofie druhé i sebe zavádí. A ovšem: smysl života

====================
lvh527.jpg
====================
spočívá v postupném poznávání, co ode mne Bůh chce. 006 ASPOTI Od Jakuba důraz na lidství Ježíše Krista, které není jako "houska na krámě", není to nic snadno přístupného nebo dokonce lehko poznatelného. Bližní je díky Ježíši zjevení. Plně to vystihl v roce 1959 Kája Trusina. Z tohoto poznání pak už byla "krátká cesta" k ocenění Ježíše Krista, kořenů jeho existence ve Starém zákoně, v jeho autentickém židovství. Oba přátelé mi pomohli i tím, že zůstali spolu po celý vědomý život přes všechny nápadné i nenápadné rozdílnosti a příslušné spory. (Otázky kladli Milena Šimsová a Jiří Šimsa) TOAS PI -дорала Arge