ARCHÉ (v Řecku a dnes)

Většina nejstarších řeckých filosofů si kladla otázky po „arché“, eventuelně po „archai“, tj. po tom, zda na počátku všeho bylo (resp. jest) nějaké „jedno“, anebo zda na počátku byla (resp. jest nějaká „mnohost“ (arché totiž není jen něčím minulým, ale je také tím, co zakládá i všechno další, vzniknuvší a dále vznikající, a čemu nadále „vládne“). Thalés, Amaximandros a Anaximenés byli přesvědčeni, že arché je jen jedna (a že je živá; tak tomu bylio ostatně i u Hérakleita). Empedoklés však rozlišoval už čtyři „prvky“ (stoicheia), jimž však zcela chyběla oživenost, takže se dostávají do pohybu jen působením dvou proti sobě působících sil, totiž Lásky a Sváru – takže „počátků“ je vlastně šest. Některým dalším filosofům i to bylo ještě málo, a tak předpokládali počátků více, ba mnoho, případně nespočetně. Leukippos a Démokritos počítali s neomezeným množstvím atomů, ale mezi „jsoucna“ zařadili také „prázdno“ (jako to, co „jest“ mezi atomy).

(Písek, 160416-1.)