030303–4

Některé otázky jsou postaveny tak, že na ně nenajdeme rozumnou odpověď, dokud je nepřestavíme, někdy dokonce dokud je neobrátíme v jakýsi jejich opak. Tak např. proč se člověk nemůže vzdát úsilí, vztáhnout svou činnost a své veškeré aktivity i život k něčemu dalšímu, takže se o to vždy znovu nějak pokouší anebo to se vší energií od sebe odpuzuje a vše, co jednotlivý život přesahuje, vehementně popírá? Řešení, že je tak založen, že to náleží k jeho povaze, případně „zatížení“, uspokojivý smysl nedává, neboť okamžitě se otvírá otázka, jaký smysl má toto jeho zatížení a kde se vůbec vzalo? Zkrátka: každý pokus o odvysvětlení něčeho, co nás zaráží a udivuje, je (a musí být) považován za podezřelý. Proto také každý pokus o „odvysvětlení“ toho, proč v „pozdní době“, charakterizované „odhodnocením všech hodnot“, se objevuje myšlenka nedotknutelných a nepopiratelných lidských práv, musí být podezírán ne-li z nechuti k tomuto konkrétnímu problému, tedy přinejmenším z myšlenkové lenosti.

(Písek, 030303–4.)