030328–1

konec metafyziky jako předmětného myšlení – a potřeba metafyziky nové

až dosud byla většinou podceňována spjatost staré metafyziky s myšlením geometrů

význam představového schematu pro filosofické myšlení

staré schema: trojúhelník – mimo čas a (živý) prostor; místo toho prostor konstruovaný a čas zpochybněn docela (později jako čtvrtý rozměr prostorový)

je zapotřebí vyjít z nějakého odlišného schematu: budiž to schema „události“

první, čeho musíme pečlivě dbát, je právě časovost události: událost není v žádné chvíli celá „přítomná (aktuální), tedy musíme změnit tradiční chápání tzv. „jsoucnosti“

druhá stránka, neméně důležitá, je v tom, že událost (pravá) je jednotou, tj. je (vnitřně) sjednocena; pro rozlišení „vnitřního“ a „vnějšího“ budeme muset také zapojit časovost – při zvnějšňování vnitřního je vnitřní dříve než jeho zvnějšnění (pro srovnání je pak třeba ukázat, jak dochází k zvnitřňování vnějšího – tam je kořen omylů spjatých s kauzalismem)

rozdíl mezi pravou a nepravou událostí: pravá je vnitřně integrována, kdežto nepravá musí být jako integrovaná teprve někým interpretována (čili integrována zvnějšku, zvenčí)

„nitro“ (vnitřní stránka) každé události je zdrojem, pramenem jejího „stávání se“, zatímco „vnějšek“ (vnější stránka události) je materiálem onoho „stávání se“ – problém FYSIS; to ovšem jen v jednodušších případech

(Písek, 030328–1.)