Logika V [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 19. 10. 1987
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika V
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
193 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 19.10.87 - Logos myšlení contra formální logika 01 Formální logiks = věda /nauka/ o normách či zákonech správného myšlení. Může nám něco říci o tom, co to je samo myšlení ? nikoliv; tím se logika nezabývá. 02 Logika rozumí sama sobě nikoliv jako vědě o myšlení v ce lé šíři, nýbrž specializuje se na něco ještě užšího. Jejím předmětem jsou pravidla /správného/ myšlení a/správ né/ formy toho, co je myšleno /vi Heid., Einf.i.d.Met.128 03 Takto chápaná logika přestává být ovšem filosofickou dis ciplínou a stává se speciální vědou /dnes je tente vývoj neprosto zřejmý, je to věda, v relaci k níž je např. ma tematika určitou její aplikací/. 04 Proto se pro nás stává otázka dnešní podoby filosofické logiky tak naléhavou: co se stale a co se má stát s logikou, která se od filosofie neodděluje, ale zůstává její integrální disciplínou ? 05 Proto také nám nemůže být pomocí nějaký odkaz na jinou ne filosofickou disciplínu, totiž vědu o myšlení /jakožte partii resp. subdisciplíně psychologie/. Jestliže psycho logie není s to kompetentně vyložit povahu logičnosti na šeho myšlení, znamená to, že není schopna obsáhnout myšlení v jeho úplném rozsahu - stejně jako tonen schopná formální logika. 06 Domněnka, že formální logika spolu s psychologií toho schopny jsou, je pochybná ze dvou důvodů. Předně nemáme žádnou záruku, že při dělení myšlení jakožto vědního předmětu nedošlo k ztrátě některých partií nebo aspektů, nebot nemáme k dispozici žádnou odbornou vědu, která by to mohla zkontrolovat. 07 Za druhé stačí přihlédnout k tomu, jak si na jedné straně moderní /= matematická, symbolioká/ logika a psychologie navzájem nerozumějí a jak se na druhé straně vlast ně nepotřebují nějak blíže domluvit, abychom viděli, že nějaký jejich společným integrovaný, syntetický pohled na myšlení je krajně iluzorní. 08 Jestliže tedy v současné době nemáme k dispozici resp. vůbec není pěstováne žádná vědecká, ale ani filosofická disciplína, která by zkoumale myšlení jakožto vědní před mět vcelku, po všech stránkách, ukazuje to na nepopiratelnou skutečnost, že na myšlení samo je "zapomínáno". 87-547 19. X. 87
193 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
příprava na 19.10.87 - Logos myšlení contra formální logika 01 Formální logiks = věda /nauka/ o normách či zákonech správného myšlení. Může nám něco říci o tom, co to je samo myšlení ? nikoliv; tím se logika nezabývá. 02 Logika rozumí sama sobě nikoliv jako vědě o myšlení v ce lé šíři, nýbrž specializuje se na něco ještě užšího. Jejím předmětem jsou pravidla /správného/ myšlení a/správ né/ formy toho, co je myšleno /vi Heid., Einf.i.d.Met.128 03 Takto chápaná logika přestává být ovšem filosofickou dis ciplínou a stává se speciální vědou /dnes je tente vývoj neprosto zřejmý, je to věda, v relaci k níž je např. ma tematika určitou její aplikací/. 04 Proto se pro nás stává otázka dnešní podoby filosofické logiky tak naléhavou: co se stale a co se má stát s logikou, která se od filosofie neodděluje, ale zůstává její integrální disciplínou ? 05 Proto také nám nemůže být pomocí nějaký odkaz na jinou ne filosofickou disciplínu, totiž vědu o myšlení /jakožte partii resp. subdisciplíně psychologie/. Jestliže psycho logie není s to kompetentně vyložit povahu logičnosti na šeho myšlení, znamená to, že není schopna obsáhnout myšlení v jeho úplném rozsahu - stejně jako tonen schopná formální logika. 06 Domněnka, že formální logika spolu s psychologií toho schopny jsou, je pochybná ze dvou důvodů. Předně nemáme žádnou záruku, že při dělení myšlení jakožto vědního předmětu nedošlo k ztrátě některých partií nebo aspektů, nebot nemáme k dispozici žádnou odbornou vědu, která by to mohla zkontrolovat. 07 Za druhé stačí přihlédnout k tomu, jak si na jedné straně moderní /= matematická, symbolioká/ logika a psychologie navzájem nerozumějí a jak se na druhé straně vlast ně nepotřebují nějak blíže domluvit, abychom viděli, že nějaký jejich společným integrovaný, syntetický pohled na myšlení je krajně iluzorní. 08 Jestliže tedy v současné době nemáme k dispozici resp. vůbec není pěstováne žádná vědecká, ale ani filosofická disciplína, která by zkoumale myšlení jakožto vědní před mět vcelku, po všech stránkách, ukazuje to na nepopiratelnou skutečnost, že na myšlení samo je "zapomínáno". 87-547 19. X. 87
====================
195 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
09 Heidegger jde ještě dál a říká dvojí: to, co dnes nese název "logika", nás vpodstatě zbavuje povinnosti a námahy hy tázat se pracně po bytostné povaze myšlení /128/. 10 To pak umožňuje skutečnost, že si neuvědomujeme, že dosud vlastně /pořádně/ nemyslíme. To je to druhé. Můžeme si jeho argumentaci přiblížit /was hei3t Denken, 1-2/. 01 Heid. začíná nejdříve spíš jakýmsi sofismatem, z něhož teprve dodatečně vykřeše cosí platnějšího resp. platného. K tomu, co to je myšlení, říká, dospíváme tak, že sami. myslíme. Aby se takový pokus zdařil, musíme být připraveni se myslit naučit. 12 Když se však dáme do toho, učit se myslit, přiznáváme už eo ipso, že myslit ještě neumíme. - Je zřejmé, že na této poněkud aperetické argumentaci nemůže stát celé pojenýbrž že to může být jen jakýsi vstup do problemati ky /prozatímní sačátek/. 13 Proto dělá Heid. další krok, jímž se vskutku dostává o kus dál. Myslit totiž podle něho můžeme jen za předpokladu, jestliže ve svém myšlení udržíme to, co je nás a tedy i naše myšlení schopno udržet /als wir selber von uns her das Haltende be-halten s.1/. 14 To však udržíme /podržíme, be-halten/, jestliže to nepust tíme z paměti. Pamět je shromážděnost myšlení /die Versammlung des Denkens.s.1/. - Tady si jistě vzpomeneme na to, jak pro Heideggera tato shromážděnost souvisí s LEGEIN & LOGOS; zde to však není zdůrazňováno. 15 Heid. se tu soustřečuje spíš na otázku "k čemu", "worauf" www tj. "Versammlung" worauf" ? Jde tu o zřejmý přechod od shromaždování něčeho k soustředování na něco nebo k něčemu. To je velmi významný krok, který však Heid. nechává na tomto místě ve stínu. 16 Na otázku "worauf" odpovídá Heid.: "Auf das, was uns hält hält, insofern es bei uns bedacht ist, bedacht nämlich de deshalb, weil Es das zu-Bedenkende bleibt." Jde tedy o soustředění na to, co nás /v myšlení/ drží, pokud to myslíme /pokud to námi je myšleno/, tj. pokud to myslíme jako to, co zůstává tím, co má být myšleno. 17 z toho pak vyplývá, že se učíme myslit, když dáváme pozor na to, o čam platí, že to má být myšleno /indem wir auf das achten, was es zu bedenken gibt/. 87-548 19. X. 87.
195 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
09 Heidegger jde ještě dál a říká dvojí: to, co dnes nese název "logika", nás vpodstatě zbavuje povinnosti a námahy hy tázat se pracně po bytostné povaze myšlení /128/. 10 To pak umožňuje skutečnost, že si neuvědomujeme, že dosud vlastně /pořádně/ nemyslíme. To je to druhé. Můžeme si jeho argumentaci přiblížit /was hei3t Denken, 1-2/. 01 Heid. začíná nejdříve spíš jakýmsi sofismatem, z něhož teprve dodatečně vykřeše cosí platnějšího resp. platného. K tomu, co to je myšlení, říká, dospíváme tak, že sami. myslíme. Aby se takový pokus zdařil, musíme být připraveni se myslit naučit. 12 Když se však dáme do toho, učit se myslit, přiznáváme už eo ipso, že myslit ještě neumíme. - Je zřejmé, že na této poněkud aperetické argumentaci nemůže stát celé pojenýbrž že to může být jen jakýsi vstup do problemati ky /prozatímní sačátek/. 13 Proto dělá Heid. další krok, jímž se vskutku dostává o kus dál. Myslit totiž podle něho můžeme jen za předpokladu, jestliže ve svém myšlení udržíme to, co je nás a tedy i naše myšlení schopno udržet /als wir selber von uns her das Haltende be-halten s.1/. 14 To však udržíme /podržíme, be-halten/, jestliže to nepust tíme z paměti. Pamět je shromážděnost myšlení /die Versammlung des Denkens.s.1/. - Tady si jistě vzpomeneme na to, jak pro Heideggera tato shromážděnost souvisí s LEGEIN & LOGOS; zde to však není zdůrazňováno. 15 Heid. se tu soustřečuje spíš na otázku "k čemu", "worauf" www tj. "Versammlung" worauf" ? Jde tu o zřejmý přechod od shromaždování něčeho k soustředování na něco nebo k něčemu. To je velmi významný krok, který však Heid. nechává na tomto místě ve stínu. 16 Na otázku "worauf" odpovídá Heid.: "Auf das, was uns hält hält, insofern es bei uns bedacht ist, bedacht nämlich de deshalb, weil Es das zu-Bedenkende bleibt." Jde tedy o soustředění na to, co nás /v myšlení/ drží, pokud to myslíme /pokud to námi je myšleno/, tj. pokud to myslíme jako to, co zůstává tím, co má být myšleno. 17 z toho pak vyplývá, že se učíme myslit, když dáváme pozor na to, o čam platí, že to má být myšleno /indem wir auf das achten, was es zu bedenken gibt/. 87-548 19. X. 87.
====================
197 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
18 Bedenken ovšem neznamená jen "myslit"; bedenklich znamená povážlivý, dokonce podezřelý. Jako náleží k podstatě přítele "to přátelské", náleží podobně k tomu, co je třeba uvážit, myslit, "to povážlivé". To povážlivé nám v myš lení "dává zabrat". A nejvíc nám dá v myšlení zabrat to, co je nejpovážlivější. 19 Co se však jeví jako to nejpovážlivější v naší povážlivé době? To nejpovážlivější je, že ještě nemyslíme. /Des Bedenklichste ist, de3 wir noch nicht denken.-s.2./ A k této myšlence, že ještě vlastně /pořádně/ nemyslíme, se potom Heidegger znovu a znovu vrací. 20 Jaké jsou konsekvence, jež můžeme vyvodit z této diagnózy? Jestliže ještě doopravdy a pořádně nemyslíme, pak není možné ani žádné pořádné vědění o tom, co je to vlast ně myšlení. 21 Logika /tradiční/ není tedy žádnou vědou o myšlení /tím méně o správném myšlení/, nýbrž jakýmsi "chybným úkonem", jímž si chceme zakrýt skutečnost, že nejen nevíme, co to je myšlení, ale že vlastně pořádně ani nemyslíme. e proto je logika, jak je obecně chápáne, něčím stále pochybným /"weil die Logik als solche etwas Fragwürdiges bleibt" - Einf.Met.s.129/, pochybné tedy nejsou jen její jednotlivé poučky a teorie. Takže o tom, co se dnes rozumí pod logikou, můžeme mluvit jen jako o tzv.logice nebo o "logice" v uvozovkách /atto/. 23 Podle Heideggera právě to, co je pro skutečnou logiku jako filosofickou disciplínu nejdůležitější, je v tzv. logice /moderní/ ztraceno /8.129/. /0 tom, co to je, bychom se ovšem s Heideggerem už nedomluvili./ 24 Heidegger se pak táže, jak k tomu všemu historicky došlo. Základní chybný krok demonstruje na Aristotelovi. Pro něho totiž "logos" zmamená výpověd /Aussage - 128/. z filosofické nauky o myšlení se stala věda o výpovědi. Myšlení je určováno od výpovědi a přes výpověd. Tímto pojetím je dodnes ovlivněno a přímo uěčeno naše myšlení i mluvení, vůbec naše gramatické pojetí jazyka a řeči a celý západní přístup k jazyku a řeči /Sprache/. 25 Odkdy tedy dochází k tomuto budování "logiky" ? Od té doby, co to jde s řeckou filosofií ke konci, úpadku, a kdy se stává záležitostí školy, organizace a techniky 87 87-549
197 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
18 Bedenken ovšem neznamená jen "myslit"; bedenklich znamená povážlivý, dokonce podezřelý. Jako náleží k podstatě přítele "to přátelské", náleží podobně k tomu, co je třeba uvážit, myslit, "to povážlivé". To povážlivé nám v myš lení "dává zabrat". A nejvíc nám dá v myšlení zabrat to, co je nejpovážlivější. 19 Co se však jeví jako to nejpovážlivější v naší povážlivé době? To nejpovážlivější je, že ještě nemyslíme. /Des Bedenklichste ist, de3 wir noch nicht denken.-s.2./ A k této myšlence, že ještě vlastně /pořádně/ nemyslíme, se potom Heidegger znovu a znovu vrací. 20 Jaké jsou konsekvence, jež můžeme vyvodit z této diagnózy? Jestliže ještě doopravdy a pořádně nemyslíme, pak není možné ani žádné pořádné vědění o tom, co je to vlast ně myšlení. 21 Logika /tradiční/ není tedy žádnou vědou o myšlení /tím méně o správném myšlení/, nýbrž jakýmsi "chybným úkonem", jímž si chceme zakrýt skutečnost, že nejen nevíme, co to je myšlení, ale že vlastně pořádně ani nemyslíme. e proto je logika, jak je obecně chápáne, něčím stále pochybným /"weil die Logik als solche etwas Fragwürdiges bleibt" - Einf.Met.s.129/, pochybné tedy nejsou jen její jednotlivé poučky a teorie. Takže o tom, co se dnes rozumí pod logikou, můžeme mluvit jen jako o tzv.logice nebo o "logice" v uvozovkách /atto/. 23 Podle Heideggera právě to, co je pro skutečnou logiku jako filosofickou disciplínu nejdůležitější, je v tzv. logice /moderní/ ztraceno /8.129/. /0 tom, co to je, bychom se ovšem s Heideggerem už nedomluvili./ 24 Heidegger se pak táže, jak k tomu všemu historicky došlo. Základní chybný krok demonstruje na Aristotelovi. Pro něho totiž "logos" zmamená výpověd /Aussage - 128/. z filosofické nauky o myšlení se stala věda o výpovědi. Myšlení je určováno od výpovědi a přes výpověd. Tímto pojetím je dodnes ovlivněno a přímo uěčeno naše myšlení i mluvení, vůbec naše gramatické pojetí jazyka a řeči a celý západní přístup k jazyku a řeči /Sprache/. 25 Odkdy tedy dochází k tomuto budování "logiky" ? Od té doby, co to jde s řeckou filosofií ke konci, úpadku, a kdy se stává záležitostí školy, organizace a techniky 87 87-549
====================
199 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
26 Heidegger pak říká, že k tomu došlo tehdy resp. že se to navenek ukazuje tehdy, když se EON /což pro H. je "bytí jsoucího" což nesdílíme/ začalo "jevit" jako "IDEA" a když se tato IDEA stala "před-mětem" EPISTEME /"Dies beginnt, seitdem das EON, das Sein des Seienden, als IDEA erscheint und als diese zum Gegen-stand der EPISTEME wird./s. 129/ 27 Heid. tedy ukazuje, že logika vznikla /tzv.logika/ v okru hu školského provozu platónsko-aristotelských škol, je to vynález učitelů /Schullehrer/, nikoliv filosofů. A kdykoliv se filosofové vzmohli, aby se logikou zabývali, dělo se to z původních motivů, nikoliv v zájmu logiky. 28 A tak také není náhodou, že rozhodující veliké pokusy a překonání tradiční logiky byly v německé myšlenkové tradi ci podniknuty třemi mysliteli, a to právě největšími mysliteli, totiž Leibnizem, Kantem a Heglem /s.129/. 28 K tomu ještě musíme zaujmout své stanovisko. I když s cel kovým osvětlením souhlasíme, musíme v některých bodech být poněkud opatrní a držet se v jistém odstupu, resp. vyjádřit leccos po svém a tak si provedení onoho odstupu připravit. 29 Onen chybáý krok, který vedl k nežádoucímu vývoji logiky z filosofické nauky o LOGU ve věda o propozicích, má star ší kořany, sahající daleko před úpadkové období poplatónského a poaristotelského myšlení, ba dokonce před samotné ho Aristotela i Platóna, který již také připravoval cestuk Aristotelovu soustředění pozornosti na výpověd či soud. 30 Kořen toho, že vůbec tradiční /formální/ logika mohla být založena jako školská disciplína, později zařazená mezi propedeutickou vstupní halu či předsíň vlastních věd, vidíme ve vynálezu pojmů a pojmového myšlení a v celkem velmi pochopitelném omylu již samotných prvních filosofi, kteří se zaměřili na tzv. ARCHAI, tj. na intencionální předměty, konstruované myšlením, vedeným a soustředěným L pomocí pojmů, jako by tyto intencionální konstrukce byly tou pravou skutečností. To pak umožnilo budovat pojmové hierarchie, na jejichž vrcholech byly kategorie, a tak zavést pozdější myšlení a do slepé uličky polemik v otázce univerzálií, kdy bytí pravých jsoucen bylo zapoment Co to a sám pojem jsoucnosti zcela vyprázdněn a zbaven bytostného sepětí s kvalitativně rozmanitou skuteč19 X,87 87-550
199 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
26 Heidegger pak říká, že k tomu došlo tehdy resp. že se to navenek ukazuje tehdy, když se EON /což pro H. je "bytí jsoucího" což nesdílíme/ začalo "jevit" jako "IDEA" a když se tato IDEA stala "před-mětem" EPISTEME /"Dies beginnt, seitdem das EON, das Sein des Seienden, als IDEA erscheint und als diese zum Gegen-stand der EPISTEME wird./s. 129/ 27 Heid. tedy ukazuje, že logika vznikla /tzv.logika/ v okru hu školského provozu platónsko-aristotelských škol, je to vynález učitelů /Schullehrer/, nikoliv filosofů. A kdykoliv se filosofové vzmohli, aby se logikou zabývali, dělo se to z původních motivů, nikoliv v zájmu logiky. 28 A tak také není náhodou, že rozhodující veliké pokusy a překonání tradiční logiky byly v německé myšlenkové tradi ci podniknuty třemi mysliteli, a to právě největšími mysliteli, totiž Leibnizem, Kantem a Heglem /s.129/. 28 K tomu ještě musíme zaujmout své stanovisko. I když s cel kovým osvětlením souhlasíme, musíme v některých bodech být poněkud opatrní a držet se v jistém odstupu, resp. vyjádřit leccos po svém a tak si provedení onoho odstupu připravit. 29 Onen chybáý krok, který vedl k nežádoucímu vývoji logiky z filosofické nauky o LOGU ve věda o propozicích, má star ší kořany, sahající daleko před úpadkové období poplatónského a poaristotelského myšlení, ba dokonce před samotné ho Aristotela i Platóna, který již také připravoval cestuk Aristotelovu soustředění pozornosti na výpověd či soud. 30 Kořen toho, že vůbec tradiční /formální/ logika mohla být založena jako školská disciplína, později zařazená mezi propedeutickou vstupní halu či předsíň vlastních věd, vidíme ve vynálezu pojmů a pojmového myšlení a v celkem velmi pochopitelném omylu již samotných prvních filosofi, kteří se zaměřili na tzv. ARCHAI, tj. na intencionální předměty, konstruované myšlením, vedeným a soustředěným L pomocí pojmů, jako by tyto intencionální konstrukce byly tou pravou skutečností. To pak umožnilo budovat pojmové hierarchie, na jejichž vrcholech byly kategorie, a tak zavést pozdější myšlení a do slepé uličky polemik v otázce univerzálií, kdy bytí pravých jsoucen bylo zapoment Co to a sám pojem jsoucnosti zcela vyprázdněn a zbaven bytostného sepětí s kvalitativně rozmanitou skuteč19 X,87 87-550