Logika XXII [příprava]
| raw | skeny ◆ bytový seminář | přípravné poznámky, česky, vznik: 11. 9. 1988
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Logika XXII
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
289 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 19.9.88 /event.12.9.88/- Subjekt, akce, LOGOS 01 začali jsme podtržením rozdílu mezi událostí vcelku a jejími jednotlivými jsoucnostmi /a pak jsme ještě rozlišili jestotu od jsoucnosti/. To nám později umožnilo mnohem výrazněji ukázat na povahu vztahu mezi akcí a celem události. A zároveň se ukázala ve své podivnosti povaha těla ve vztahu jednak k subjektu, je inak k celku události. 02 Bez těchto předpokladů bychom nemohli přistoupit k otázkám povahy nepravých událostí a funkce LOGU v jejich dění. Pravé událostné dění umožňuje vznik onoho rozštěpu, bifur kace a tím fundamentální napětí meti subjektem a tělem, aniž by se tím rozdrobila sama pravá událost, a akce subjektu pak otevírají cestu k stále větší integraci subjektu na základně nejenom mimo tělo, ale také mimo samo událostné dění. Teprve tím je umožněn vznik nepravých událos tí zvláštního typu, které za splněných dalších okolností zakládají společnost, polis a dějiny. 03 v jiných souvislostech jsme si /dokonce víckrát/ ukázali na povahu reflexe. Nyní vidíme, že možnost reflexe je za ložena právě odstupem subjektu od událostného dění, jehož subjektem se stává, i od svých vlastních akcí, jejichž byl subjektem. Co zbývá vyložit: přechod od subjektu biologiekého k subjektu myslícímu. To vyžaduje prozkoumat povahu samotného myšlení, které je rozhodujícím fenoménem, s nímž je třeba počítat při vší další výzkumné práci, týkající se člověka individuálně, společensky i politicky. To však musíme nechat být, nebot bychom se jinak k otázkám společenským a politickým letos nedostali. 04 Omezíme se proto na minimum. Myslí subjekt; tím, že myslí /a jak myslí/, stává se subjektem myslícím. Myslící subjekt se stává možným tématem vlastního myšlení: ve svém vědomí a myšlení se vztahuje k "sobě" a k tomuto "ego cogitatum" se vztahuje tak, že se s ním jakožto "ego cogitans" identifikuje. Historicky to probíhá pomalu /přes identifikace s archetypickými "ego"/, ale to nás nyní nezajímá. Reflexe představuje cestu, jak se subjekt emancipuje ze zajetí vlastních představ o sobě. Toto "osvobození od sebe" je možné jen v otevřenosti vůči světlu pravdy, jež k nám přichází /"zaznívá" je to světlo slova res resp. skrze www slovo/. Přitom myšlení má nejen svůj subjekt /jako akt/, ale také své tělo, a zčásti je kusem událostného dění, jehož je ten subjekt subjektem. 11 IX. 88 88-787 -
289 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
Příprava na 19.9.88 /event.12.9.88/- Subjekt, akce, LOGOS 01 začali jsme podtržením rozdílu mezi událostí vcelku a jejími jednotlivými jsoucnostmi /a pak jsme ještě rozlišili jestotu od jsoucnosti/. To nám později umožnilo mnohem výrazněji ukázat na povahu vztahu mezi akcí a celem události. A zároveň se ukázala ve své podivnosti povaha těla ve vztahu jednak k subjektu, je inak k celku události. 02 Bez těchto předpokladů bychom nemohli přistoupit k otázkám povahy nepravých událostí a funkce LOGU v jejich dění. Pravé událostné dění umožňuje vznik onoho rozštěpu, bifur kace a tím fundamentální napětí meti subjektem a tělem, aniž by se tím rozdrobila sama pravá událost, a akce subjektu pak otevírají cestu k stále větší integraci subjektu na základně nejenom mimo tělo, ale také mimo samo událostné dění. Teprve tím je umožněn vznik nepravých událos tí zvláštního typu, které za splněných dalších okolností zakládají společnost, polis a dějiny. 03 v jiných souvislostech jsme si /dokonce víckrát/ ukázali na povahu reflexe. Nyní vidíme, že možnost reflexe je za ložena právě odstupem subjektu od událostného dění, jehož subjektem se stává, i od svých vlastních akcí, jejichž byl subjektem. Co zbývá vyložit: přechod od subjektu biologiekého k subjektu myslícímu. To vyžaduje prozkoumat povahu samotného myšlení, které je rozhodujícím fenoménem, s nímž je třeba počítat při vší další výzkumné práci, týkající se člověka individuálně, společensky i politicky. To však musíme nechat být, nebot bychom se jinak k otázkám společenským a politickým letos nedostali. 04 Omezíme se proto na minimum. Myslí subjekt; tím, že myslí /a jak myslí/, stává se subjektem myslícím. Myslící subjekt se stává možným tématem vlastního myšlení: ve svém vědomí a myšlení se vztahuje k "sobě" a k tomuto "ego cogitatum" se vztahuje tak, že se s ním jakožto "ego cogitans" identifikuje. Historicky to probíhá pomalu /přes identifikace s archetypickými "ego"/, ale to nás nyní nezajímá. Reflexe představuje cestu, jak se subjekt emancipuje ze zajetí vlastních představ o sobě. Toto "osvobození od sebe" je možné jen v otevřenosti vůči světlu pravdy, jež k nám přichází /"zaznívá" je to světlo slova res resp. skrze www slovo/. Přitom myšlení má nejen svůj subjekt /jako akt/, ale také své tělo, a zčásti je kusem událostného dění, jehož je ten subjekt subjektem. 11 IX. 88 88-787 -
====================
290 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
05 Pro veškerou etiku a aké pro veškerou politiku, chápanot jako filosofickou disciplínu, má zcela mimořádnou důležidost skutečně filosofické, pojmové řešení "vnitřní" integ rity mravního a politického subjektu. Teoreticky se tohoto problému dotkl Husserl ve svých analýzách reflexe, zejména ve 40. a 41. přednášce své "První filosofie" /díl 2. teorie fenomenologické redukce/. Právě na těchto textech lze ukázat, jak tento skvělý myslitel přehlédl a zanedbal práve ten aspekt, který naopak my považujeme za rozhodují cí, a jak došlo k tomu, že celá jeho myšlenková stavba se musela obejít bez tohoto "úhelního kamene". 06 Husserl "řeší" otázku vztahu mezi subjektem a akcí /aktem, Ichaktem/ tak, že pluralitu subjektů, odpovídající pluralitě akcí, chápe jako sekundární členění /Spaltung/ původ ně jednolitého /"téhož"/ subjektu na rozmanité "mody".Jeho pojetí trpí dvojím nedostatkem: především nikterak nedoloženým "metafyzickým" předpokladem nějaké původní jedinosti subjektu, jakéhosi "pra-subjektu" /každého jedince, rozumí se lidského/, a za druhé nevyjasněností toho, jak dochází ke znovuzintegrování rozmanitých modů subjektu v jediný sebe chápající a k sobě i v minulosti se /ve vzpomínce třeba/ vztahující subjekt. To, jak se mu problé vyhrocuje právě při vzpomínání, naznačuje něco neuvěřitelného, totiž že konstituce subjektu je u Husserla založena psychologicky /na rozdíl od konstituce intencionálního objektu/. /Podrobný výklad leda na požádání./ 07 Mám za to, že jsme dostatečně prokázali, že subjekt se mu sí z události vcelku, která je jeho základem, nejprve emancipovat, vůbec konstituovat a od průběhu jejího událost ného dění získat jakousi distanci tím, že toto dění přesá hne. Vypadá to vlastně tak, že subjekt se nejprve s rámce události vytrhne a získá tak základnu pro stále intenzivnější a účinnější intervence do průběhu ud losti, takže o vlivní a pozmění jak její FYSIS, tak její LOGOS. Protože subjekt žádnounsvou vlastní FYSIS nemá, musí veškerá jeho "moc" pocházet z LOGU - a působení LOGU skrze subjekt a bez přímého prostřednictví FYSIS nám představuje druhý, jak se ukazuje mnohem významnější typ uplatňování LOGU ve světě jsoucen. Tomuto typu působení se pak otevírá cesta k podrobování své vládě také nepravé událostí a nepravých jsouc, jež by jinak ovládat ani ovlivňovat nemohl, protože jim chybí FYSIS a vnitřní stránka, vnitřní sjednocenost. 88-788 11. IX. 88 ↓ 19.9.88
290 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
05 Pro veškerou etiku a aké pro veškerou politiku, chápanot jako filosofickou disciplínu, má zcela mimořádnou důležidost skutečně filosofické, pojmové řešení "vnitřní" integ rity mravního a politického subjektu. Teoreticky se tohoto problému dotkl Husserl ve svých analýzách reflexe, zejména ve 40. a 41. přednášce své "První filosofie" /díl 2. teorie fenomenologické redukce/. Právě na těchto textech lze ukázat, jak tento skvělý myslitel přehlédl a zanedbal práve ten aspekt, který naopak my považujeme za rozhodují cí, a jak došlo k tomu, že celá jeho myšlenková stavba se musela obejít bez tohoto "úhelního kamene". 06 Husserl "řeší" otázku vztahu mezi subjektem a akcí /aktem, Ichaktem/ tak, že pluralitu subjektů, odpovídající pluralitě akcí, chápe jako sekundární členění /Spaltung/ původ ně jednolitého /"téhož"/ subjektu na rozmanité "mody".Jeho pojetí trpí dvojím nedostatkem: především nikterak nedoloženým "metafyzickým" předpokladem nějaké původní jedinosti subjektu, jakéhosi "pra-subjektu" /každého jedince, rozumí se lidského/, a za druhé nevyjasněností toho, jak dochází ke znovuzintegrování rozmanitých modů subjektu v jediný sebe chápající a k sobě i v minulosti se /ve vzpomínce třeba/ vztahující subjekt. To, jak se mu problé vyhrocuje právě při vzpomínání, naznačuje něco neuvěřitelného, totiž že konstituce subjektu je u Husserla založena psychologicky /na rozdíl od konstituce intencionálního objektu/. /Podrobný výklad leda na požádání./ 07 Mám za to, že jsme dostatečně prokázali, že subjekt se mu sí z události vcelku, která je jeho základem, nejprve emancipovat, vůbec konstituovat a od průběhu jejího událost ného dění získat jakousi distanci tím, že toto dění přesá hne. Vypadá to vlastně tak, že subjekt se nejprve s rámce události vytrhne a získá tak základnu pro stále intenzivnější a účinnější intervence do průběhu ud losti, takže o vlivní a pozmění jak její FYSIS, tak její LOGOS. Protože subjekt žádnounsvou vlastní FYSIS nemá, musí veškerá jeho "moc" pocházet z LOGU - a působení LOGU skrze subjekt a bez přímého prostřednictví FYSIS nám představuje druhý, jak se ukazuje mnohem významnější typ uplatňování LOGU ve světě jsoucen. Tomuto typu působení se pak otevírá cesta k podrobování své vládě také nepravé událostí a nepravých jsouc, jež by jinak ovládat ani ovlivňovat nemohl, protože jim chybí FYSIS a vnitřní stránka, vnitřní sjednocenost. 88-788 11. IX. 88 ↓ 19.9.88
====================
291 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Proti našemu východisku mohla ještě být uplatněna námitka: kdybychom násilně událost nerozkouskovali na jednotlivé jsoucnosti, nepotřebovali bychom LOGOS na jejich opětomou integraci. Pochopitelně je taková námitka založena na nepochopení skutečnosti, že událost se opravdu děje postupným zvnějšňováním jedné fáze za druhou. U subjektu však se neplatnost podobné námitky ukazuje mnohem zřejměji.pro. blém integrity subjektu v čase nemůže být řešen bez předpokladu něčeho shromažčujícího, sjednocujícího tedy LOU v našem pojetí. LOGOS tu však představuje něco nového, forma jeho "působení" je základně odlišná. 1 09 Ukázali jsme si, že subjekt potřebuje ke své emancipaci /resp.ke svému vykročení z rámce události/ nějaké volné místo, "prostor". A právě tento prostor je dán LOGEM. LOGOS se ukazuje být něčím podstatně jiným než platónská idea nebo aristotelská forma: je to prostředí, milieu, je to celý svět, v němž se jistým zvláštním způsobem dostává místa všemu, co jest i co není, všemu, co bylo a bude, ale také všemu, co nikdy nebylo a nikdy nebude jsoucí. Ja kýmsi obrazem - ale pozor: jenom obrazem! - nám může být zkušenost, že můžeme myslit na všechno možné a že můžeme také mluvit o všem možném - a dokonce také nemožném. Ale můžeme o tom myslit a mluvit jen tak, že to vtáhneme do "prostředí" LOGU. 10 Existuje však dvojí rozdílná "přítomnost" ve světě LOGU /či v "prostředí" LOGU/: bud jde o přítomnost aktivní, tj. přítomnost subjektu /aktivní = subjektní/, nebo o přítomnost pasívní, závislou na aktivitě subjektů. Nemůžeme se nyní zabývat poměry, jaké panují na nižších úrovních subjektů, protože by to jednak bylo zcela průkopnické a velmi zdlouhavé a co do výsledků nezaručené zkoumání takříka jíc "základní", a my se potřebujeme rychle dostat k otázkám sociálních interakcí na lidské úrovni a stejně rychle přejít k problematice filosofické politicky resp. politic ké filosofie. Proto si budeme nadále všímat pouze lidských subjektů. 11 člověk se jako obyvatel světa LOGU nerodí, ale musí do ně ho vstoupit. Beru v úvahu Portmannovo učení o posunu biologického /fyziologického/ zrození člověka hluboko před polovinu embryonálního období, a vyvozuji z toho, že právě tímto způsobem musela být oslabena vláda FYSIS a tedy i LOGU, působícího jejím prostřednictvím, a že to mělo u11. IX. 88 88-789
291 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
08 Proti našemu východisku mohla ještě být uplatněna námitka: kdybychom násilně událost nerozkouskovali na jednotlivé jsoucnosti, nepotřebovali bychom LOGOS na jejich opětomou integraci. Pochopitelně je taková námitka založena na nepochopení skutečnosti, že událost se opravdu děje postupným zvnějšňováním jedné fáze za druhou. U subjektu však se neplatnost podobné námitky ukazuje mnohem zřejměji.pro. blém integrity subjektu v čase nemůže být řešen bez předpokladu něčeho shromažčujícího, sjednocujícího tedy LOU v našem pojetí. LOGOS tu však představuje něco nového, forma jeho "působení" je základně odlišná. 1 09 Ukázali jsme si, že subjekt potřebuje ke své emancipaci /resp.ke svému vykročení z rámce události/ nějaké volné místo, "prostor". A právě tento prostor je dán LOGEM. LOGOS se ukazuje být něčím podstatně jiným než platónská idea nebo aristotelská forma: je to prostředí, milieu, je to celý svět, v němž se jistým zvláštním způsobem dostává místa všemu, co jest i co není, všemu, co bylo a bude, ale také všemu, co nikdy nebylo a nikdy nebude jsoucí. Ja kýmsi obrazem - ale pozor: jenom obrazem! - nám může být zkušenost, že můžeme myslit na všechno možné a že můžeme také mluvit o všem možném - a dokonce také nemožném. Ale můžeme o tom myslit a mluvit jen tak, že to vtáhneme do "prostředí" LOGU. 10 Existuje však dvojí rozdílná "přítomnost" ve světě LOGU /či v "prostředí" LOGU/: bud jde o přítomnost aktivní, tj. přítomnost subjektu /aktivní = subjektní/, nebo o přítomnost pasívní, závislou na aktivitě subjektů. Nemůžeme se nyní zabývat poměry, jaké panují na nižších úrovních subjektů, protože by to jednak bylo zcela průkopnické a velmi zdlouhavé a co do výsledků nezaručené zkoumání takříka jíc "základní", a my se potřebujeme rychle dostat k otázkám sociálních interakcí na lidské úrovni a stejně rychle přejít k problematice filosofické politicky resp. politic ké filosofie. Proto si budeme nadále všímat pouze lidských subjektů. 11 člověk se jako obyvatel světa LOGU nerodí, ale musí do ně ho vstoupit. Beru v úvahu Portmannovo učení o posunu biologického /fyziologického/ zrození člověka hluboko před polovinu embryonálního období, a vyvozuji z toho, že právě tímto způsobem musela být oslabena vláda FYSIS a tedy i LOGU, působícího jejím prostřednictvím, a že to mělo u11. IX. 88 88-789
====================
292 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
možnit pronikavější nadvládu /supremacii/ LOGU, působící ho "přímo" na subjekt. Jen díky tomu se stává člověk docela jinou bytostí: sama FYSIS je uzpůsobena tak, že se vzdává své moci a své vlády a uvádí /přivádí/ lidské mladě na svět nejen fyzicky předčasně a nezrale /to si FYSI vyzkoušela i na jiných živých bytostech/, nýbrž předevší tak, že ohromně prodloužila a také zkomplikovala jeho tzv imprintační období. Sám fenomén imprintace je neobyčejně významný a dosud nebyl filosoficky doceněn. 12 Ze housata nebo kačata běhají za kvočnou, která je vyseděla, nebo že pštrosi běhali za asistentem /tehdy/ Velenovským, to nelze vysvětlit jinak než schopností si zafixovat druhou živou bytost jako celek. Když malá izolovaná opička má k dispozici dvě atrapy kočičí mámy, z icla nichž jedna má hrubě dřevěný povrch, ale poskytuje mléko, zatímco druhá neposkytuje nic, ale je měkké a hebká, a když v nebezpečí se opička vrhne k té druhé, bere ji také ne jako abstraktní hebkost, nýbrž iako celek. Atd. Tendence rozpoznávat v komplikované obklopující skutečnosti jakési celky, nemůže být vysvětlena celkovostí samotných živých bytostí /resp. jejich FYSIS/, ale je dokladém působení LOGU jako "prostředí" i pro nižší subjek ty. 13 Na lidské úrovni se tato tendence k celkovosti a k reagování na skutečnosti jakož to celky prosazuje na úrovních stále vyšších a dosahuje dvojího vrcholu: jednak chce lidský subjekt dosahovat integrity vlastní, jednak chce dosahovat integrity světa, v němž žije. To se projevuje mnoha způsoby, ale my si tu především zdůrazníme význam filosofie, jíž - pokud je správně chápána - vrcholí veškerá touha po sjednoceném světě i po sjednoceném vlastním životě, po životě vnitřně i navenek intergovaného já. 14 Zcela zřetelně se v této perspektivě ukazuje, jak sjednocenost FYSIS ještě zdaleka nemůže zaručit sjednocenost ani samotného vlastního života subjektu, natož sjednocenost jeho vztahů k jiným lidem a jiným živým bytostem, natož k věcem a hromadám. Sjednocený život a sjednocený svět se stává úkolem, posláním, jehož lze dosahovat a jež lze naplňovat jen s krajním úsilím a vypětím všech duševních i duchovních sil, které zase z podstaty věci nemohou být integrovány přes FYSIS a přes fyziologii, nýbrž pouze v přímé odevzdanosti LOGU /a Pravdě/. 88-790 1 1. IX. 88
292 (modrý sešit s kroužkovou vazbou).jpg
====================
možnit pronikavější nadvládu /supremacii/ LOGU, působící ho "přímo" na subjekt. Jen díky tomu se stává člověk docela jinou bytostí: sama FYSIS je uzpůsobena tak, že se vzdává své moci a své vlády a uvádí /přivádí/ lidské mladě na svět nejen fyzicky předčasně a nezrale /to si FYSI vyzkoušela i na jiných živých bytostech/, nýbrž předevší tak, že ohromně prodloužila a také zkomplikovala jeho tzv imprintační období. Sám fenomén imprintace je neobyčejně významný a dosud nebyl filosoficky doceněn. 12 Ze housata nebo kačata běhají za kvočnou, která je vyseděla, nebo že pštrosi běhali za asistentem /tehdy/ Velenovským, to nelze vysvětlit jinak než schopností si zafixovat druhou živou bytost jako celek. Když malá izolovaná opička má k dispozici dvě atrapy kočičí mámy, z icla nichž jedna má hrubě dřevěný povrch, ale poskytuje mléko, zatímco druhá neposkytuje nic, ale je měkké a hebká, a když v nebezpečí se opička vrhne k té druhé, bere ji také ne jako abstraktní hebkost, nýbrž iako celek. Atd. Tendence rozpoznávat v komplikované obklopující skutečnosti jakési celky, nemůže být vysvětlena celkovostí samotných živých bytostí /resp. jejich FYSIS/, ale je dokladém působení LOGU jako "prostředí" i pro nižší subjek ty. 13 Na lidské úrovni se tato tendence k celkovosti a k reagování na skutečnosti jakož to celky prosazuje na úrovních stále vyšších a dosahuje dvojího vrcholu: jednak chce lidský subjekt dosahovat integrity vlastní, jednak chce dosahovat integrity světa, v němž žije. To se projevuje mnoha způsoby, ale my si tu především zdůrazníme význam filosofie, jíž - pokud je správně chápána - vrcholí veškerá touha po sjednoceném světě i po sjednoceném vlastním životě, po životě vnitřně i navenek intergovaného já. 14 Zcela zřetelně se v této perspektivě ukazuje, jak sjednocenost FYSIS ještě zdaleka nemůže zaručit sjednocenost ani samotného vlastního života subjektu, natož sjednocenost jeho vztahů k jiným lidem a jiným živým bytostem, natož k věcem a hromadám. Sjednocený život a sjednocený svět se stává úkolem, posláním, jehož lze dosahovat a jež lze naplňovat jen s krajním úsilím a vypětím všech duševních i duchovních sil, které zase z podstaty věci nemohou být integrovány přes FYSIS a přes fyziologii, nýbrž pouze v přímé odevzdanosti LOGU /a Pravdě/. 88-790 1 1. IX. 88