Reakce, ať už spontánní nebo podněcovaná vnějším stimulem, vždy zahrnuje vzájemné přijímání mezi reagujícím subjektem a podnětem. Aby mohlo dojít k interakci, musí existovat určitá sdílená platforma, jakási společná půda, na které se obě entity mohou setkat. To znamená, že reakce není pouze přímým důsledkem vnějšího podnětu, ale zároveň skrze tuto reakci dochází k asimilaci a integraci části podnětu do reagujícího systému. Tato symbiotická povaha reakce, kdy dochází k transformaci podnětu a zároveň k jeho částečnému přijetí, je jejím klíčovým a pozoruhodným aspektem.
17. 3. 2009
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Reakce znamená vždycky nejen vzetí na vědomí nebo nějakým způsobem reagování na něco vnějšího, ale znamená vždycky také, že něco z toho vnějšího ta reakce přijímá nebo skrze reakci je přijímáno. To je třeba dáno tím, že aby se dvě entity, dvě jsoucna mohla setkat, tak musí mít něco společného. Musí se, jak já nevím, Aristotelés nebo kdo říkal, setkat na stejném místě ve stejnou dobu. Není-li tohleto splněno, reakce není možná. Takže reakce v sobě znamená nejenom něco nového, co nevyplývá z toho, nač je reagováno, ale zároveň znamená, že už tou reakcí je přebíráno, převzato něco z toho, nač je reagováno. To je ta pozoruhodná stránka reakce.