Tento záznam z bytového semináře „Etika“ z roku 1987 zachycuje diskusi Ladislava Hejdánka a dalších účastníků o fenoménu hlouposti, intelektuální odpovědnosti a povaze vnitřního a vnějšího osvobození. Text vychází z reflexe myšlenek Dietricha Bonhoeffera o hlouposti jako morálním selhání, nikoli pouze kognitivním nedostatku. Účastníci debatují o „zradě vzdělanců“, přičemž kritizují redukci vzdělanosti na pouhou profesionalitu bez etického ukotvení. Hejdánek rozvíjí téma svobody, kterou definuje nikoli jako bezstarostnost, ale jako přijetí odpovědnosti uprostřed tíživé situace. Sdílí osobní zkušenost z vězení, kde paradoxně prožil vnitřní osvobození skrze přímou konfrontaci s mocí. Diskuse se dotýká i postavy Sokrata, Františka z Assisi a problematiky společenských idolů. Závěr patří úvaze o vztahu mezi vnějším společenským osvobozením a vnitřní proměnou jedince, přičemž je zdůrazněna nutnost aktivního nasazení pro pravdu jako podmínka autentické lidské existence.