Text zkoumá mytickou interpretaci inovativních činů jako projevů božské či heroické aktivity a důsledky, které tento pohled měl pro lidské jednání. Tradiční mytické myšlení vnímalo jakékoli vybočení z ustálených archetypů jako výraz bezbožné zpupnosti, což vedlo k trestům jak metafyzickým, tak společenským. V reakci na toto rigidní sepětí s minulostí byli panovníci nuceni nárokovat si božský status. Tento proces zbožštění jim umožňoval legitimizovat nezbytná politická a vojenská rozhodnutí, pro která v existujícím souboru mýtů neexistovaly žádné vzory. Práce tak osvětluje dynamiku mezi mýtem, mocí a nutností historické inovace, kde sakralizace vládce sloužila jako nástroj k překonání paralyzujícího vlivu tradičních vzorců a umožňovala reakci na nepředvídatelné výzvy vládnutí a válečných konfliktů, čímž se otevíral prostor pro nové formy lidské aktivity v rámci archaického světonázoru.
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini Pro 3 preview]
Mytická interpretace nových, nebývalých podniků a jako činů heroů a polobohů, nebo případně samotných bohů, měla konkrétní důsledky pro všechny lidi. Lidské pokusy odpoutat se od daných, hotových pravzorů byly výrazem troufalosti a přímo bezbožnosti. Jako takové musely být již i lidmi, lidskou společností trestány. Vedle pochmurné perspektivy pádu do nicoty tu hrozily i pozemské tresty. Není divu, že za těchto okolností si velcí vladaři a panovníci volky nevolky museli začít osobovat božské postavení a božská práva, protože právě oni byli nuceni podnikat při svém vládnutí a zvláště v konfliktech a válkách leccos nezbytného, v čem prostě nebylo příslušných archetypů, jež by mohli napodobovat.