Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
ScanImage303.jpg
====================
1990-7 Misto filosofie na filosofické fakultě a na univerzitě vůbec 01 Tato fakulta nese název "filosofická". Přitom skutečná filosofie se přednáší resp. má přednášet jen na jediné z mnoha jejích kateder. Dříve tomu bylo dokonce tak, že v rámci filosofické fakulty byly pěstovány dokonce přírodní vědy. Přírodovědecká fakulta Karlovy univerzity se eddělila od filosofické fakulty teprve po první světové válce. Dnes už je i tato přírodovědecká fakulta, kde ještě po této válce byla i katedra filosofie příredních věd, rozdělena na fakultu matematicko-fyzikální a na fakultu ostatních přírodních věd. A také dnes jsou na obou těchto fakultách katedry, které se mají zabývat filosofií. Filosofie se v tom či onom rozsahu bude přednášet i na fakultě lékařské, ale také na na právech. Mimo univerzitu se přednáší třeba na Akademii múzických umění a dokonce na Vysoké škole ekonomické. A to jsem neuvedl všechny obory. Proč se v tolika oborech pocituje potřeba přednášet studentům filesofii ? Je to možno vysvětlit jen historicky, jake pozůstatek a snad přežitek starých dob ? 02 Poukažme si na jeden skutečný přežitek, byt nikoliv z tak starých, ale spíše nedávných dob. V rámci Akademie věd byla kdysi ustavena tzv. kolegia, a jedne z těch dodnes existujících kolegií je kolegium pro filosofii a sociologii. Musíme se tázat, co Má filosofie tak společného se sociologií, že byly spojeny do jedneho jediného kolegia. Je to poněkud surrealistická kombinace, je to něco podobného, jako kdybychom měli kolegium pro filosefii, kvantovou fyziku a astrofyzikální kosmolegii. Zdá se mi, že tate druhá kombinace by byla mnohem logičtější, proteže v současné době obě fyzikální disciplíny dospěly k problémům, které přesahují do oblasti vysloveně filosofické, a dospěly tam nikoliv náhodou ani mimoděky, ale z nutnosti naprosto vnitřní. Ale je tu ještě jeden aspekt. Proč vůbec se má nějaké kolegium Akademie věd zabývat filosofií? Náleží snad filosofie mezi odberné vědy ? Nikoliv; ještě se k tomu vrátíme, ale již zde můžeme prohlásit, že filosofie není věda. Chce-li dnešní Československá akdemie věd trvat na tom, že do ní patří jen vědy, pak tam filosofie nemá co hledst - a nemá tam co pohledávat ani Filosofický ústav. Zejména však je zcela nesmyslné spojovat filosofii s nějakou odbornou vědou, protože filosofie nemá blíž k jedné vědě než k jiným vědám. Ode všech odborných disciplín se filosofie zá27-1 27. VII.

====================
ScanImage304.jpg
====================
1990-7 sadně liší a má od nich principiální odstup, a ke všem má zase nappak tak blízký až důvěrný vztah, že se jim plete do jejich oboru a do jejich práce. 03 Skutečnost, že se jak v rámci univerzity, ale dokonce i mimo tento rámec zřídily katedry filosofie /i když někde jsou nazývány jinak/, se zdá ukazovat na to, že povědomí o tom, že filosofie je důležitá pro nejrůznější vědecké obory, je vcelku živé. Právě tak ovšem je dost rozšířený odpor vůči filosofii. Pamatuji se, jak jeden můj dávný známý, dnes už dlouholetý profesor, v jedné diskusi o mém článku, kolem kterého vznikl před víc než čtvrtstoletí značný poprask a v němž jsem jen docela na okraji a v půl větě řekl cesi trochu pozitivního o dialektice, popuzeně prohlásil, že název dialektika se odvozuje od řeckého slovesa dialege, tedy rozprávím, mluvím, kecám, a že něco takového do vědy prostě nepatří. Pod vlivem starého /conteovského/ pozitivismu se velmi podobně u nás odmítala filosofie jako pouhé žvanění. A v posledních 40 letech to bylo jen podtrženo v marxismu, a to jednak teoreticky /šlo vlastně e engelsismus a jeho pojetí, že všechno vědění postupně přejde do odberných věd a z filosofie že zůstane jen formální logika a dialektika/, jednak prakticky, kdy to, co se podávale většinou pod jménem marxismu-leninismu, bylo neuvěřitelně bezobsažené žvanění anebo tlučení do suché slámy. výsledken toho všeho je, že mnoho lidí a dokonce vědců vehementně každou filosofii odmítá a zavrhuje, zatímco překvapivě mnoho jiných, a zejména mladých lidí vkládá do filosofie a filosofování naděje, které filosofie nemůže a popravdě ani nechce a nikdy nechtěla uspokojovat. Obojí si je v jednom podobné: ani jedna, ani druhá strana nevíc anebo alespeň dost dobře neví, co to je filosofie. Proto by se mohlo stát, že dnešní zájem o filosofii a filosofy by se mohl velmi rychle proměnit v naprostý nezájem. Je na filosofech a na filosofii, aby se co nejdříve představila a jasně řekla, čím vlastně je a co hodlá opravdu dělat. 04 A právě zde přichází první těžkost, ba možno říci: těžkost fundamentální, těžkost závratná, těžkost nepřekonatelná. Filosofie, která se má vykázat svým zaměřením a cílem, svou povahou, která se má vymezit proti jiným disciplínám a vůbec aktivitám lidským, so dostává do krajních svízelí. Filosofie totiž není ničím, co by se mohlo nějak rámcově ustavit hned na počátku. Filosofie je - a jinak to snad ani říci nelze prostě to, co děla27-2 27. VII.

====================
ScanImage305.jpg
====================
1990-7 jí filosofové. V posledních desetiletích se hodně diskutovalo o tzv, konci filosofie. Bez ohledu na to, že diskusi vyvolali a zúčastnili se jí filosofové vysokého renomé, lze po mém soudu říci k tomuto problému tolik, že filosofie skončí teprve tehdy, až filosofové přestanou filosofovat. Tím sice neříkáme mnoho, protože otázku je možno znovu položit tak, zda to závisí na vůli a úsilí a dobré vůli filosofů, budou-li filosofovat. Co když to je s filosofováním jako s dýcháním: nestačí chtít dýchat, musíte k tomu mít vzduch, pokud možno čistý vzduch jinak vám vůle t dýchání nebude nic platná. Ale tuto otázku si budeme muset odložit na později. V tuto chvíli je pro nás důležité, že dokud tu budou filosofové a dokud se budou spolu přít a budou spolu hovořit a polemizovat a navazovat na sebe kriticky, a to jest v něčem pozitivně, v něčem jiném negativně, dotud tu bude filosofování a také filosofie. A protože dosud jsme v dějinách mohli vidět, že filosofie se mohutně měnila, a nejenom vnějškově a svou formou, ale proměňovala se vnitřně a až do hloubky, musíme předpokládat, že tomu tak bude i v budoucnosti. Dnes ještě nevíme, ba ani netušíme, jak bude v blízké nebo dokonce vzdálené budoucnosti filosofie vypadat a jak bude myslet /tedy: jak budou myslet filosofové, protože filosofie sama nemyslí, myslí jen jednotliví lidé/. 27-3 05 Mohli bychom to vyjádřit také tak, že filosofie je sama sobě velkým filosofickým problémem. Z těch problémů, kterými se filosofie musí zabývat a zabývá, náleží ona sama k těm největším a také nejnaléhavějším. Proč je tak důležité, aby se filosofové pokoušeli myšlenkově uchopit to, co je pro filosobování charakteristické, tj. čím se filosofie a filosofování především vyznačuje ? A to i když definitivní řešení není z podstaty věci možné? Je tomu tak proto, že filosofie musí neustále dávat pozor, aby nesešla ze své vlastní cesty, aby se nedostala na scestí, na nesprávnou kolej, aby se nestala pseudo filosofií a pafilesofií. Otázka, co to je pravá filosofie, je proto tak závažná, že se každý filosof musí mít na pozoru, aby z filosofie nepřešel de něčeho, co filosofií není. Proto si každý opravdový filosof musí pokoušet o své pojetí filosofie. Filosofové se v tom velmi často budou lišit, tak jako se až dosud velmi často od sebe lišili. Vštšina tzv. "úvodů do filosofie" podává hned na začátku hned celou řadu různých výměrů filosofie, a opravdu není povzbuzující se s takovou divergencí setkat. Ale historicky se ukázalo, že filosofové musili hned poté, co filosofie vznikla, zápasit s nefilosofií. 27 VII.

====================
ScanImage306.jpg
====================
1990-7 Historicky vzato probíhal ten zápas po trojí linii. Na všech třech frontách šlo - a dodnes jde - vztah k pravdě, i když to přesně tímto způsobem nebylo od počátku formulováno. Ale nejvíc se přiblížíme pochopení tohoto zápasu, když budeme mluvit právě o vztahu k pravdě. 06 Relativně pozdní tradice připisuje nejen samo slovo FILOSOFIA, ale také a především interpretaci tohoto slova Pythagerovi. Nemáme jistotu, že to vskutku byl Pythagoras, který název naší disciplíny vymyslel, proto také nemáme jistotu, že časově zápas na této frontě předcházel zápasu na dalších dvou frontách. Ale časové určení tu nemá zvláštní váhu. Je známo, že před první filosofy bývají stavěni tzv. mudrci, SOFOI. První muž, uváděný jake filosof, je zároveň uváděn jako jeden z mudrců /jeden ze sedmi, ale složeni oné sedmy mudrců nebylo jednotné; nicméně onen mudrc a zároveň filosof je uváděn ve všech/. Je to Thalés; po něm je pak jmenována mezi filosofy ještě řada dalších, a teprve o Pythagorovi se říkalo, že jako první se proti pojmenování "mudre" či "moudrý" ohradil. Žádný člověk není a nemůže být vskutku moudrý, prohlašoval prý, nebot moudrost je vyhražena bohům. Člověk může po moudrosti jen toužit, toužebně ji milovat, usilovat o ni, ale dosáhnout jí, naprosto se jí zmocnit nemůže. Tak asi bychom nejlépe vyslovili onu myšlenku, která jak říká Patočka /Přehledné dějiny ffie, 1945., 8.3/ - předpokládá "již plné ustavení odborného pojmu filosofie", a to asi nelze předpokládat dříve než u pozdních pythagorejců nebo u platónské akademie. Podrobně je tato myšlenka vyslovena v Platónově Hostině /Symposion/, kde je vložena do úst Sókratovi. 07 Sókratés má pro filosofii v několika ohledech zcela mimořádný význam, který nemůže být oslaben tou okolností, že od něhe nemáme žádný spis a že pravděpodobně vůbec žádný ani nikdy nenapsal /ačkoliv o mnoha jeho předchůdcích se ví, že řadu spisů opravdu napsali/. Pro nás tu je nejdůležitější, že Sókratés prosazoval takové pojetí filosofie a filesofování, které proti vědění zdůrazňovalo tázání, dotazování a tedy reflexi údajného vědění, které se posléze ukazuje být nevěděním. Filosofie je pak jakési "vědoucí nevědění", jak to Sókratés v Platónově podání líčí v Obraně /Apologii/. Filosofie by tedy byla taková myšlenková disciplína, která si nemyslí, že "má" moudrost nebo pravdu, tj. že je držitelkou "vědění", ale zároveň je nejposobnějším a nejniternějším způsobem k oné moud27-4 27. VII.