Studie Ladislava Hejdánka z roku 1960 analyzuje pojetí státu v díle T. G. Masaryka. Masaryk vnímá stát jako pozitivní dějinný činitel a vymezuje se proti anarchismu, zároveň však varuje před jeho absolutizací a přeceňováním. Podle Masaryka je role státu omezená a vývojem směřuje k funkční diferenciaci, kdy se hospodářské a intelektuální sféry osamostatňují. Klíčovým motivem je zakotvení lidského života v mnoha dimenzích, přičemž veřejné působení tvoří pouze jednu z nich. Masarykův etický a náboženský postoj, vyjádřený heslem „Ježíš, ne César“, vede k prosazování konceptu „nepolitické politiky“ a odmítnutí mocenského státu. Text dále konfrontuje Masarykovy názory s marxismem a hegelovským romantismem, přičemž kritizuje Marxovo pojetí i klasický liberalismus. Demokracie je zde prezentována jako zásadní vývojový stupeň, který umožňuje organické členění společnosti a chrání integritu lidské osobnosti před státním diktátem.