Text z roku 1966 zkoumá vztah mezi filosofií a ekumenickým hnutím v kontextu křesťanské misie a moderní sekularizace. Autor definuje ekumenismus skrze jeho univerzalismus a misijní zaměření, přičemž zdůrazňuje nutnost srozumitelného oslovení moderního světa. Klíčovým tématem je role filosofie v reflexi víry a překonávání historických mýtů cestou rozumu i víry. Text analyzuje rozpad tradiční metafyziky a zdůrazňuje potřebu radikální 'metanoie' v myšlení, která by umožnila oslovit moderního člověka nenáboženským a nemetafyzickým způsobem. Autor poukazuje na to, že filosofické rozdíly, jako například spor nominalismu a realismu, historicky přispěly k rozdělení křesťanů. Cestu k jednotě spatřuje v integraci dílčích pravd obsažených v herezích a v nalezení společného filosofického jazyka. Filosofie po své strukturální proměně nemá být pouhou apologií, ale hloubkovou reflexí víry integrovanou do všech sfér lidského života, od vědy po politiku, směřující k budoucí eschatologické jednotě lidstva.
Filosofie a ekumenické hnutí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 11. 1966
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1966
Filosofie a ekumenické hnutí
66/006
Litoměřice, 20. 11. 66
1. Co to je ekumenismus; kořeny slova, smysl, universalismus, misijní zaměření; ut omnes unum sint (Jan 17,21)
2. Misie = poslání; s čím přicházíme, co oznamujeme, zvěstujeme, co přinášíme? co je obsahem našeho oslovení? Nezbytnost porozumění, pochopení, reflexe. Ut credat mundus – co to je víra?
3. Jak zvěstujeme, jak oslovujeme, jaký je způsob, forma našeho oslovení? Rozumíme dost rozdílu mezi obsahem a formou našeho zvěstování? Kontrolujeme se dost, abychom neprosazovali kananejštinu, šibolet?
4. Kdo je adresát našeho zvěstování, kdo má slyšet naše poselství, kdo má být osloven? Rozumíme dost době, duchovní a myšlenkové atmosféře světa, do něhož vstupujeme se svým poselstvím?
5. Co může v této situaci udělat, jak může pomoci filosofie? V jakém vztahu je vůbec filosofie k onomu oslovení? Nezbytnost historického pohledu. Ale už v tom bude kus filosofie.
6. Jeden smysl slova „metanoia“ (μετάγνοια, μετάνοια), o němž se v křesťanské tradici nemluvilo a který odhalila filosofie.
7. Mýtus a víra; mytologie a theologie. Likvidace mýtu cestou víry a cestou rozumu. Theologie není původně reflexí víry, ale apologií víry. Situace střetnutí hebrejské a řecké myšlenkové tradice. Převaha filosofie; vítězství metafysiky. Scholastika a humanismus. Situace protestantského myšlení. Názor J. L. H. z roku 1931.
8. Současná situace: rozpad metafysiky, nenáboženskost, sekularizace. Problém nenáboženského a nemetafysického oslovení moderního člověka. Moderní filosofie v radikální přestavbě. Účast křesťanů. Křesťanské myšlení – reflexe víry.
9. Zdroje rozpadu metafysiky a religiozity právě v křesťanské tradici. Dočasné vítězství metafysiky, dnes konečná porážka. Nezbytnost nového počátku. Metanoia v samé struktuře našeho myšlení. Nová filosofie.
10. Podíl filosofických diferencí na rozdělení křesťanů. Příklad: význam sporu nominalismu a realismu nejen pro reformaci, ale pro myšlení novověku. Špatné položení otázky: subjektivismus proti metafysice objektu. Nutnost revize; syntéza? Marx a filosofie praxe.
11. Hereze je možno překonat jen tak, že jejich moment pravdy integrujeme, ne tím, že je celé likvidujeme. Každá hereze žije z částečné, jednostranné pravdy, právě té, která byla zapomenuta nebo potlačena.
12. Perspektivy theologie a vztahu mezi theologií a filosofií. Filosofie jako reflexe víry – situace po metanoia filosofie.
13. Význam pro ekumenické rozhovory křesťanů odlišného vyznání. Nejen redukce (relativizace) sporů čistě filosofické povahy, ale možnost společného jazyka. Mimořádný význam pro ekumeničnost ve smyslu univerzality, světovosti. Platforma a principy reflexe veškeré lidské činnosti, vědy, sociální přestavby, politiky atd. Základ pro vybudování povědomí o nových normách a kritériích. Konec relativismu a nihilismu.
14. Technika ve službách „koreflexe“ (Teilhard); myšlení víry nesmí rozumět samo sobě a víře jako čemusi partikulárnímu, co má svou sféru působnosti vedle sféry vědy, politiky apod. Zapojení, integrace celého lidského života. Integrace individuálního života a integrace lidstva. Budoucnost, eschatologická perspektiva.
### 661120