Text se zamýšlí nad konceptem vyvolenosti Izraele, kterou interpretuje nikoliv jako privilegium či zásluhu, ale jako specifické pověření k náročnému dějinnému úkolu. Tato vyvolenost není předmětem závisti, nýbrž představuje mimořádnou zátěž. Autor aplikuje tuto perspektivu i na postavu Ježíše Nazaretského a zpochybňuje představu jeho preexistence od počátku. Místo toho zdůrazňuje, že Ježíš byl vyvolen skrze své pověření, podobně jako se Izrael stal novým a nebývalým prvkem v dějinách. Úvaha se kriticky staví k potírání adopcianismu, které dle autora vede k ahistorickému a nedějinnému chápání Izraele i Ježíše jako předem určených entit. Dokument zdůrazňuje nutnost vnímat tyto teologické fenomény v jejich dějinné novosti a konkrétnosti, čímž odmítá ryze deterministické interpretace, které by popíraly dynamický charakter historického procesu a autenticitu povolání v čase.
Vyvolenost Židů (Izraele)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 1. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Vyvolenost Židů (Izraele)
Vyvolenost Izraele nemůžeme chápat jako nějaké ohodnocení nebo dokonce vyznamenání, nýbrž jako vybrání k nějakému úkolu. Tedy jako pověření, ovšem i k těžkému a mimořádně zatěžujícímu úkolu (termín selekce tu nestačí!). Není to tedy nic, co by mohlo nebo i mělo vyvolávat závist, nejde ani o výsledek nějakého soutěžení či poměřování. V tom smyslu lze mít za to, že ani v případě Ježíše Nazaretského nejde o nějaké dodatečné pověření někoho, kdo tu byl a je „od pradávna“, „od počátku“, ale o vybrání až pověřením. Tak jako nelze mít za to, že Izrael byl pro dějiny plánován „od počátku“, neboť se pro dějiny stal čímsi novým, nebývalým, tak se ani Ježíš Nazaretský nemůže chápat jako preexistující „od pradávna“. Obávám se, že boj proti adopcianismu byl veden po nesprávné linii, neboť by jinak nebylo zbytí a musel by i Izrael sám být chápán jako přezvěděný a předurčený, tedy hrubě nehistoricky, nedějinně.
(Písek, 190112-2.)