This reflection examines the relationship between birth and language within the context of nationhood and nationality. The author critiques the traditional understanding of a nation as a community of a single language, noting that in a modern world with significant minorities, the term 'nationality' is increasingly preferred. The text focuses on the process by which an individual acquires their 'native' language. A child is born into a specific linguistic environment without the possibility of initial choice, a situation that becomes even more complex in bilingual households. The author emphasizes that the term 'mother tongue' is not necessarily linked to the biological mother but rather to the primary caregiver, whether it be the father, a relative, or even a stranger. Consequently, linguistic competence does not stem directly from biological origin or the genetic makeup of the parents, but from the social environment in which the child is raised and develops their identity through communication and interactions with those closest to them.
Zrod (narození) a jazyk
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 1. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Zrod (narození) a jazyk
„Národ“ je chápán jako společenství lidí téhož jazyka. To je ovšem staré pojetí, které přestává být zcela funkční, protože se stále víc množí případy, kdy v jedné zemi (státě) dosahují menšiny významných procent obyvatelstva; proto se stále častěji dává přednost pojmenování „národnost“. Dítě se v tom případě narodí do „národnosti“ (a tím do jazyka), ovšem pokud jeho rodiče jsou jedné národnosti. Dítě samo ovšem nemá zprvu možnost volit, který z obou jazyků si „zvolí“ jako „rodný“, a navíc to v dalším životě může změnit. Nicméně mluvit o „rodném jazyku“ přece jen není tak zcela beze smyslu. Do jazyka se rodí bez svého úmyslu; a pochází-li z dvoujazyčné rodiny, rodí se – opět bez vlastního rozhodnutí – do dvou jazyků a podle okolností (chování a jednání rodičů) do některého víc, zatím co do druhého méně. Nemusí proto jít vždycky o jazyk mateřský, pokud matku musí zastoupit otec, příbuzný nebo dokonce docela „cizí“ člověk (ten tím ovšem přestává být „cizí“, a někdy docela užitečně, ba skvěle, a opět téměř nezastupitelně). Jazyk dítěte proto není ničím, co by přirozeně vyplývalo z jeho biologického původu, ale ani z jazykového vybavení jeho rodičů.
(Písek, 190123-1.)