Tento odborný text se věnuje podstatě filosofického myšlení, které definuje jako proces sledování rodící se, dosud nevyřčené myšlenky. Autor rozlišuje mezi dvěma základními principy: synkrezí a syntézou. Synkreze (synkresis) je chápána jako „spolurození“ myšlenek, které k filosofujícímu subjektu přicházejí z budoucnosti a oslovují jej dříve, než jsou vědomě zformulovány. Tento proces je spontánní a selektivní, přičemž myšlenky vznikají ve vzájemné pospolitosti. Naproti tomu syntéza (synthesis) představuje záměrnou aktivitu subjektu, který již uchopené a formulované myšlenky sestavuje do logických systémů. Text upozorňuje, že budování systémů často vede k deformaci původních myšlenek, aby vyhovovaly požadavkům logické provázanosti, podobně jako je tomu v matematice. Cílem filosofování by tedy nemělo být pouhé konstruování systémů, ale především citlivé vnímání a následování procesu vzniku myšlenek v jejich původním, synkretickém kontextu, čímž se zachovává jejich autenticita a hloubka.
Synthesis × synkresis
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 2. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Synthesis × synkresis
Filosofování spočívá především ve sledování myšlenky. Ale co to je myšlenka? Nejde o sledování nějaké již vyjádřené, formulované myšlenky, ale o postižení myšlenky samé, tedy ještě nevyslovené. O to je možno se pokoušet jen tak, že sledujeme její vznik, její zrod, přesněji její rození. Myšlenka se rodí tak, že filosofujícího oslovuje, že k němu přichází, aby se jím dala uchopit a formulovat, vyslovit. Ovšem většinou to není jediná myšlenka, která takto přichází, aby filosofujícího oslovila, ale těch myšlenek je více (nikoli mnoho či dokonce nesčetně, ale jaksi „vybraně“, selektivně, ale tu selekci nevytváří filosofující jako subjekt, nýbrž ta jeho uchopení předchází, tj. přichází z ,budoucnosti‘). Myšlenka se proto nerodí sama, ale většinou spolu s některou další (nebo některými dalšími); můžeme tedy mluvit o „spolurození“, synkrezi (synkresis). Sledovat spolurození několika myšlenek je něco velmi odlišného od jejich sestavování v soustavu, v systém, tedy syntezi (synthesis). Takové sestavování musí leda provádět filosofující jako aktivní (činný) subjekt, tj. je leda výsledkem (spoluvýsledkem) jeho aktivity. Takové sestavování (již formulovaných, vyslovených, uchopených) myšlenek může (ale nemusí) vést k vytváření celé soustavy, systému. Ovšem takové vytváření (konstruování) systému z již uchopených myšlenek musí nutně provázet úsilí, uchopit ,pospolu‘ ty myšlenky tak, aby se vůbec nějak skládat nechaly, tj. ty myšlenky trochu víc nebo méně upravit, vlastně i trochu deformovat. Takže úsilí o budování filosofie jako určitého systému má jiný původ a zdroj, je to sledování systémovosti, tj. zpředmětněné ,logičnosti‘ (typické to je např. v geometrii a matematice vůbec).
(Písek, 190222-1.)