Tato práce se věnuje hlubší analýze terminologické nejednoznačnosti spojené s pojmem „klasický“ v dějinách vědy a filosofického myšlení. Hlavním předmětem zkoumání je otázka, co ve skutečnosti znamená odvolávat se na klasické termíny a koncepty. Autor kriticky hodnotí, zda se toto označení vztahuje výhradně k newtonovské fyzice, nebo zda zahrnuje i předmoderní a předvědecké epochy. Zvláštní pozornost je věnována problému, zda je vůbec metodologicky možné hovořit o vědeckých pojmech před ustavením „nové vědy“. Na konkrétním příkladu geometrického útvaru trojúhelníku text naznačuje, že mnohé základní entity pravděpodobně nebyly vnímány jako formální pojmy dříve, než jim byl dán řád starořeckými matematiky a Pythagorou. Celá úvaha tak zdůrazňuje rozpor mezi zdánlivou kontinuitou dějin a zásadními epistemologickými zlomy, které radikálně mění obsah našeho vědění. Dokument varuje před nekritickým přenášením dnešních definic na antické intelektuální základy a podněcuje k diskuzi o historické proměnlivosti rozumu a jazyka.